Úplné znění

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové

a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce:

Biopol GN s.r.o., se sídlem Jakubská 647/2, Praha 1, zast. Mgr. Jiřím Solilem, advokátem,

se sídlem Jakubská 2, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,

se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 6 A 240/2013 – 43,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Dne 17. 9. 2013 vydala žalovaná rozhodnutí č. j. had/4143/2013, kterým uložila žalobci

podle § 8a odst. 2 písm. g) a § 8a odst. 6 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy

a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), pokutu ve výši 250 000 Kč

za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 2 písm. b) zákona o regulaci reklamy, kterého

se dopustil zadáním obchodního sdělení v rámci teleshoppingu „Nedělní receptář extra“,

odvysílaného dne 11. 11. 2012 od 12:44:08 hodin na programu Prima family, neboť v reklamě byl

deklarován možný preventivní a léčivý účinek doplňku stravy Barny’s Kolostrum.

[2] Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že reklama na doplněk stravy Barny’s

Kolostrum uváděla spotřebitele v omyl tím, že deklarovala možný preventivní a léčivý

účinek doplňku stravy Barny’s Kolostrum. Konkrétně žalovaná poukazovala na skutečnost,

že v obchodním sdělení je v souvislosti s užíváním Barny’s Kolostrum prezentována ochrana

před viry a bakteriemi, a taktéž je prezentována možnost snazšího vypořádání se s nemocí, tedy

snazší vyléčení, čímž je přípravku přisuzována podpůrná léčebná vlastnost. Spotřebitel je dle

žalované rovněž informován o tom, že projevům jako je kašel, rýma, které jsou symptomy

onemocnění, může předejít užíváním Barny’s Kolostrum. Žalovaná poukázala rovněž na to,

že v obchodním sdělení je uvedena možnost užití přípravku v rámci onemocnění, přičemž

nárazové užití umožní snazší vypořádání s nemocí. Výraz „snazší vypořádání s nemocí“ interpretovala

žalovaná jako ekvivalent pro proces léčení, potažmo vyléčení.

5 As 317/2017

[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze,

který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí.

[4] Městský soud shledal rozhodnutí žalované přezkoumatelným a přisvědčil jejím závěrům.

Především konstatoval, že posuzovaná reklama cílí na nemocné děti, tedy velmi zranitelnou

skupinu spotřebitelů, u které je třeba zohlednit nižší kritičnost a větší důvěřivost vůči reklamě

slibující vyléčení nemoci. Městský soud dále konstatoval, že přípravek v reklamě není dostatečně

prezentován jako potravina. Kombinace obsahu reklamy a jejího grafického zpracování vyvolává

dle městského soudu dojem, že přípravek má preventivní a léčebné účinky, a průměrný

spotřebitel nemusí rozpoznat, že se nejedná o léčivo, ale doplněk stravy. Městský soud odmítl

tvrzení žalobce, že přípravek v reklamě prezentovala osoba označená jako „odborník na doplňky

stravy“, neboť podle zjištění městského soudu pod jménem Mgr. J., která přípravek prezentovala,

je uvedeno „lékárnice“, což ve spotřebitelích rovněž vyvolává dojem, že se bude hovořit o

léčivech. Vjem přípravku jako léčiva je umocněn tím, že přípravek je doporučován i v průběhu

nemoci a je dostupný v lékárnách. Městský soud dále konstatoval, že žalovaná nebyla povinna

zabývat se obsahem vitamínu C v přípravku, stejně jako nebyla povinna se zabývat tím, zda jsou

tvrzené účinky přípravku pravdivé či nikoliv. Pro moderaci uložené pokuty neshledal městský

soud důvody a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

[5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační

stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Podle stěžovatele se městský soud

nevypořádal se všemi žalobními námitkami, v napadeném rozhodnutí zcela absentují úvahy

soudu, který přejal názory žalovaného, naopak s názory stěžovatele se soud nevypořádal nebo

je odmítl bez bližšího odůvodnění.

[6] Stěžovatel uvedl, že v rámci posuzované reklamy kladl důraz na dostatečné vyobrazení

přípravku, jehož hlavním účelem je doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě

ovlivňující jeho zdravotní stav. Spotřebitel, mající příznivě ovlivněný zdravotní stav na základě

užívání přípravku, bude schopen snazšího vypořádání s nemocí oproti tomu, jak by byl

spotřebitel schopen vypořádat se s nemocí, kdyby jeho zdravotní stav nebyl užíváním přípravku

příznivě ovlivněn. Samotné uzdravení či zabránění nemoci nejsou primárními účinky přípravku,

a reklama to ani netvrdí. Stěžovatel odmítl závěr, že je reklama zaměřena na nemocné děti,

neboť jakkoli informuje o doplňku stravy určeném pro dětskou výživu, děti si zřejmě samy

doplňky stravy neobstarávají, nýbrž tak za ně činí jejich rodiče, kteří jsou schopni samostatného

a neovlivněného rozhodnutí, zda přípravek svému dítěti zakoupí či nikoli. Soud se dopustil

stejného pochybení jako žalovaná, neboť nezdůvodnil své závěry o tom, jak průměrný spotřebitel

vnímá obchodní sdělení. Rozhodující úřední osoby nejsou psychologickými pracovníky, kteří

by zkoumali chování a reakce spotřebitelů, proto by dle stěžovatele bylo vhodné předložit

psychologickou studii, která by chování a reakce průměrného spotřebitele zachycovala

a vyhodnocovala.

[7] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu, že nedostatečně prezentoval

přípravek jako doplněk stravy. Dle stěžovatele kombinace obsahu reklamního sdělení a jeho

grafického zpracování nemohla vzbuzovat v adresátech sdělení dojem, že prezentovaný doplněk

stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet. Stěžovatel

odmítl rovněž závěr městského soudu, že Mgr. J. byla v reklamě označena jako „lékárnice“, podle

stěžovatele takové označení Mgr. J. v reklamě užito není. K uvedené argumentaci stěžovatel

odkázal na důkaz videozáznamem reklamy, v jehož úvodu, kdy slovo dostává Mgr. R. J., „vyskočí

výrazný medailonek se jménem Mgr. R. J. a ihned pod jménem je dostatečně velikým písmem napsáno odborník

na doplňky stravy“. Podle stěžovatele v případě, kdy slovo dostane osoba s takovým označením své

odbornosti, musí být průměrnému spotřebiteli zcela zřejmé, že taková osoba bude následně

5 As 317/2017 - 34

pokračování

celou dobu hovořit o doplňku stravy, zejména, pokud je takto přítomnými moderátory i

poptávána. Stěžovatel dále poukázal na časové úseky reklamy, ve kterých je detailně zabírán obal

přípravku, v jehož pravém horním rohu je rovněž viditelné označení „doplněk stravy“. Upozornění

„doplněk stravy“ pak bylo v reklamě uváděno i v čase 00:04:26 až 00:04:46 v rámci informace o

tom, kde je možno přípravek objednat. Doba cca 20 vteřin je dle stěžovatele dostatečná pro to,

aby se i průměrný spotřebitel měl možnost seznámit s touto informací. Stěžovatel dále poukázal

na skutečnost, že v současné době se nabídka doplňků stravy stala velice rozšířenou, průměrný

spotřebitel se proto pravidelně setkává s termínem „doplněk stravy“, a díky mediální a zpravodajské

osvětě si dokáže vytvořit přesnou představu, co je tímto označením míněno.

[8] Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jak městský soud vypořádal jeho námitku ohledně

citací obchodního sdělení v rozhodnutí žalované. Za nesprávný má závěr městského soudu,

že žalovaná ve svém rozhodnutí obchodní sdělení převyprávěla, aniž by se změnil smysl sdělení.

Stěžovatel trvá na tom, že smysl sdělení byl jiný, než jak vyplynul ze sdělení převyprávěného

žalovanou. Dle stěžovatele žalovaná obchodní sdělení necitovala doslovně, činila tak účelově

ve snaze zkreslit smysl obchodního sdělení.

[9] Stěžovatel shodně jako v žalobě poukazuje na obsah vitaminu C v přípravku

Barny’s Kolostrum a namítá, že žalovaná ani soud tuto skutečnost bez odůvodnění

nezohlednily. Dle stěžovatele je všeobecně známým a zákonem uznávaným faktem, že vitamín

C má preventivní účinek v případě nachlazení a chřipky, proto je reklamní sdělení třeba

posuzovat i s ohledem na tuto skutečnost. Obsah vitamínu C v přípravku byl v reklamě zřetelně

a jasně deklarován; jde o vitamín, který je indikován například těhotným ženám jako lék

v případech, kdy není možno indikovat léky. Vitamín C je proto nutno vnímat „jako léčivo

s unikátními charakterovými vlastnostmi, jehož účinky jako prevence či zvýšení imunity jsou uznávány

napříč spektrem lékařské praxe“. Obsah vitamínu C v doplňku stravy nelze opomenout a je nutné,

aby se žalovaná, resp. soud, s touto skutečností vypořádal.

[10] Stěžovatel dále namítl nevyváženost v rozhodování správních orgánů. Uvedl, že v celé

řadě obdobných případů zůstala žalovaná nečinná a akceptovala propagaci ve stejném duchu,

jako byla učiněna v předmětné věci „či daleko odvážnější“. Zavedená praxe, podle které, je-li

„zmíněn ve složení výrobků jakýkoliv vitamín, lze v podstatě výrobek propagovat jakýmkoliv možným způsobem,

je neudržitelná. Kdyby v překladu byla zmíněna v předmětné věci skutečnost, že výrobek obsahuje vitamín, jak

tomu mimo jiné i je, dle tohoto výkladu by pravděpodobně vůbec nemohlo dojít k předmětnému sporu! Zcela

rozhodně se tedy nemůže jednat o naplnění snahy a vůle zákonodárce, jehož cílem a motivem byla ochrana

spotřebitele, která v předmětné věci nebyla nikterak narušena a dokonce to nikdo ani netvrdí!“ Soud prvního

stupně se těmito skutečnostmi nezabýval a jeho rozhodnutí je proto nedostatečně odůvodněné

a nepřezkoumatelné.

[11] Stěžovatel dále namítl, že se městský soud nezabýval skutkovými tvrzeními, která učinil

„ve vyjádření učiněným k žalované“ (myšleno zřejmě vyjádření stěžovatele ze dne 22. 4. 2013,

pozn. soudu). Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že „se tímto žalovaný údajně neměl

povinnost vůbec zabývat, neboť vyjádření se má pouze zabývat tím, zda jsou tvrzené účinky pravdivé či nikoli.“

Stěžovatel uvedl, že jeho vyjádření se zabývalo i základními skutkovými okolnostmi případu,

považoval za nutné tyto skutečnosti opětovně uvést, a stejně jako v žalobě, i v kasační stížnosti

ze svého vyjádření obsáhle cituje.

[12] Z uvedených důvodů stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby rozsudek

městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5 As 317/2017

[13] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovila souhlas se závěry městského soudu,

setrvala na závěrech přijatých v jejím rozhodnutí a navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační

stížnost zamítl jako nedůvodnou.

[14] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnost ve výše vymezeném rozsahu

a zkoumal přitom, zda napadené soudní rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédno

5 As 317/2017 - 35

pokračování

Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních

předpisů členských států týkajících se doplňků stravy, platí shora uvedená obecná ustanovení

a definice i pro doplňky stravy (bod 17 odůvodnění směrnice). Výše uvedená úprava nebyla

překonána ani nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince

2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, které v bodě 3 odůvodnění

říká, že „obecná ustanovení o označování potravin jsou uvedena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady

2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování

potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy. Směrnice 2000/13/ES obecně zakazuje používání údajů,

které by kupujícího uváděly v omyl nebo které připisují potravinám léčebné vlastnosti.“

[22] Interpretací § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy se Nejvyšší správní soud

zabýval mimo jiné v rozsudku ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 48/2008 – 72, na který odkázal

i městský soud. V jiném svém rozhodnutí ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 As 49/2009 – 45, Nejvyšší

správní soud k uvedené problematice dále uvedl: „Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu

podle ustanovení § 5d odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy není rozhodné, zda byly v reklamě na doplněk

stravy uváděny pravdivé informace o účincích užívání prezentovaného přípravku, ale zda kombinace obsahu

reklamního sdělení a jeho grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný

doplněk stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet. Nejvyšší správní soud

proto dospěl ve shora jmenovaném rozhodnutí k závěru, že pro naplnění skutkové podstaty je dostačující, pokud

je na takové schopnosti přípravku obsahem reklamního sdělení pouze odkazováno.“

[23] Nejvyšší správní soud se seznámil s obsahem reklamního spotu, jehož záznam je obsažen

ve správním spisu žalované a ztotožnil s hodnocením reklamního sdělení učiněným městským

soudem.

[24] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že reklamní sdělení vyvolává dojem, že přípravek

Barny’s Kolostrum, který je potravinou, má preventivní a léčebné účinky, a že průměrný

spotřebitel může nabýt dojmu, že se jedná o léčivo. Namítl, že v reklamním spotu kladl důraz

na dostatečné vyobrazení přípravku, jehož hlavním účelem je doplnění běžné stravy spotřebitele

na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav. Jak uvedl stěžovatel, samotné uzdravení

spotřebitele či zabránění lidské nemoci nejsou primárními účinky přípravku a reklama to ani

netvrdila.

[25] K uvedenému Nejvyšší správní soud s ohledem na shora citovanou judikaturu

konstatuje, že při posuzování reklamního sdělení nelze vycházet z jednoho konkrétního tvrzení

o tom, že prezentovaný výrobek určitou vlastnost má či nemá, ale je nutno vyhodnotit,

zda celkové vyznění reklamy je způsobilé v průměrném spotřebiteli vyvolat mylný dojem,

že přípravek má preventivní a léčebné účinky. V posuzované reklamě moderátoři v úvodu

poukazují na to, že je podzim, období plískanic, kdy se v dětském kolektivu šíří rýma a kašel

(„rýmička“, „kašlíček“, „nachlazení“, „bacily lítají“) a moderátorka se ptá: „Co můžeme dělat pro to,

abysme nebyli nachlazení?“. Na otázku moderátora “Jak podpořit dětskou imunitu?“, představuje

lékárnice Mgr. R. J. přípravek Barny’s Kolostrum. V rámci prezentace přípravku Mgr. J. uvádí, že

aby se organismus mohl účinně bránit virům a bakteriím, potřebuje k tomu protilátky, tzv.

imunoglobuliny a Barny’s Kolostrum jich obsahuje 30% v každé kapsli. Kromě imunoglobulinu

obsahuje laktoferin, růstové faktory, vitamíny, minerály. Pokud jde o dávkování přípravku,

doporučuje tříměsíční kůru pro posílení imunity a nárazově pak ve vyšších dávkách, „když už

nemoc propukne“. Organismus tak dostává ještě vyšší dávku imunoglobulinu a snáze se může

s nemocí vypořádat. V reklamě je představováno i kolostrum ve formě bonbonů, ke kterému se

uvádí, že jeden bonbon denně významně pomůže ochránit organismus před nepřízní počasí, ale i

viry a bakteriemi, a tuto jedinečnou formu ocení především rodiče, protože nákaza v dětském

kolektivu je častou příčinou opakovaných nemocí. V závěru reklamy je divák informován, že

5 As 317/2017

přípravek je možné zakoupit na webových stránkách výrobce a „samozřejmě všechny produkty lze

zakoupit také v lékárnách.“ Nejvyšší správní soud je stejně jako městský soud názoru, že sdělení,

která zazněla v reklamě, mohou ve spotřebiteli vyvolat dojem, že prezentovaný přípravek má

preventivní a léčebné účinky a pokládá za irelevantní stěžovatelovu námitku, že reklama

netvrdila, že primárním účinkem přípravku je uzdravení či zabránění nemoci. Klíčové v daném

případě je, že posuzovaná reklama svým celkovým vyzněním a zpracováním mohla u diváka

vzbudit dojem, že prezentovaný přípravek je lékem nebo přípravkem s léčebnými či

preventivními účinky.

[26] Nejvyšší správní soud musí odmítnout námitku stěžovatele vznesenou proti závěru

městského soudu, že Mgr. J., která přípravek v reklamě představovala, byla označena jako

„lékárnice“, nikoliv jako „odborník na doplňky stravy“, jak v žalobě tvrdil stěžovatel. Nejvyšší správní

soud přisvědčuje městskému soudu, že Mgr. R. J. je v reklamě označena jako „lékárnice“.

Označení „lékárnice“, a žádné jiné, se objevuje pod jménem Mgr. R. J. v úvodu reklamy, vzápětí

poté, kdy moderátor Mgr. J. představí, ve chvíli, kdy Mgr. J. dostává slovo. Označení „odborník na

doplňky stravy“ v reklamě nezaznělo, v průběhu reklamy nebylo napsáno ani jinak vyobrazeno.

V této souvislosti je proto třeba odmítnout jako zcela lichou argumentaci stěžovatele, podle

jehož přesvědčení, muselo být průměrnému spotřebiteli zcela zřejmé, že se v reklamě bude po

celou dobu hovořit o doplňku stravy, dostala-li v reklamě slovo osoba s označením „odborník na

doplňky stravy“. Naopak Nejvyšší správní soud přisvědčuje závěru městského soudu, že jestliže v

reklamě přípravek představovala osoba profesí lékárnice, vyvolává tato skutečnost dojem, že se

bude hovořit o léčivech.

[27] Pokud jde o rozlišující označení přípravku jako doplňku stravy, souhlasí Nejvyšší správní

soud s městským soudem, že je v reklamě nedostatečné. Jak správně konstatoval městský soud,

informace, že se jedná o doplněk stravy, v reklamě ani jednou nezazní, nelze proto souhlasit

se stěžovatelem, že je zřejmé, že se v reklamě hovoří o doplňku stravy, když je Mgr. R. J.

moderátory „takto poptávána“. Popisek „doplněk stravy“ se v reklamě objeví jednou, napsaný

nenápadným černým, a ve srovnání s ostatním textem, malým písmem. Popisek je umístěn nad

výrazně barevným rámečkem s informací o místě, kde je možno přípravek koupit, přičemž, jak

podotkl městský soud, v této pasáži je zobrazeno mnoho dalšího lépe viditelného textu.

Stěžovatel sice argumentuje rovněž tím, že označení doplněk stravy je viditelné v detailním

záběru na obaly přípravku, a to v pravém horním rohu obalu, pomíjí ale skutečnost, na kterou

poukázal městský soud, že záběry na obaly přípravku jsou překryty jiným textem ve fialovém

rámečku. Jestliže jsou zabrány obaly přípravku bez jiného rušivého textu, tak jsou tyto záběry

velmi krátké a pro diváka nezachytitelné. Záběr na obaly přípravku proto nelze za těchto

okolností považovat za informaci o charakteru přípravku.

[28] Městský soud správně akcentoval i to, že reklama primárně cílila na užívání přípravku

dětmi. Je nepochybné, jak namítá stěžovatel, že samotné děti si samy doplňky stravy

neobstarávají a činí tak za ně jejich rodiče. Z rozhodnutí žalované je však zřejmé, že zohlednila,

že reklama cílí na děti ve smyslu koncových uživatelů, když konstatovala, že obchodní sdělení cílí

na ochranu dětského zdraví, což je nutno vnímat senzitivněji, neboť zdraví dětí je vnímáno

citlivěji. Městský soud rovněž poukázal na skutečnost, že reklamní sdělení cílí na nemocné děti

a konstatoval, že je nutno tuto skutečnost zohlednit při hodnocení reklamního sdělení z pohledu

průměrného spotřebitele. Jestliže stěžovatel namítá, že za děti obstarávají doplňky stravy jejich

rodiče, kteří jsou jako průměrní spotřebitelé schopni samostatného a neovlivněného rozhodnutí,

je třeba konstatovat, že i rodiče nemocných nebo onemocněním ohrožených dětí, jsou v pozici

snadněji ovlivnitelného spotřebitele, jestliže je propagován produkt určený dětem, který

v celkovém kontextu reklamy může vzbuzovat dojem, že má preventivní a léčebné účinky.

5 As 317/2017 - 36

pokračování

[29] S uvedeným souvisí i další kasační námitka, ve které stěžovatel namítl, že žalovaná,

resp. městský soud, nejsou schopni relevantně hodnotit chování a reakce průměrného

spotřebitele a doporučil předložení psychologické studie, která by chování a reakce průměrného

spotřebitele zachycovala a vyhodnocovala. Námitka je nedůvodná.

[30] Nejvyšší správní soud především podotýká, že stěžovatel v kasační stížnosti pojem

„průměrný spotřebitel“ sám opakovaně používá, předvídá názory a znalosti takového spotřebitele

a opírá o ně své argumenty, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem názory průměrného

spotřebitele zjistil.

[31] Městskému soudu nelze použití hlediska „průměrného spotřebitele“ při posuzování reklamy

na doplněk stravy vytýkat, neboť na tento pojem nahlížel optikou judikatury zdejšího soudu,

která za takového spotřebitele považuje osobu průměrně informovanou, pozornou a rozumnou.

Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013 - 88, uvedl:

„(…)model průměrného spotřebitele jakožto měřítka pro aplikaci předpisů EU na ochranu spotřebitele vyvinul

Soudní dvůr ve své rozsáhlé judikatuře. K posouzení, zda je reklama klamavá z pohledu průměrného spotřebitele,

jsou soudy členských států (respektive zde žalovaná) zpravidla kompetentní i bez zadávání znaleckých posudků

či zpracovávání průzkumů trhu, přičemž ohledně vnímání reklamy průměrným spotřebitelem berou v úvahu

rozumnou míru pravděpodobnosti. Reklama je přitom považována za klamavou, pokud je pravděpodobné,

že (by) zavádějící sdělení podstatně ovlivnilo chování značného počtu spotřebitelů (srov. např. rozsudek Soudního

dvora ze dne 16. července 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Recueil, s. I-4657, body 27

až 37). To, že se kritérium průměrného spotřebitele použije i na posuzování reklamy na doplňky stravy, vyplývá

jak z odůvodnění nařízení č. 1924/2006 (bod 15), tak i z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 6. 2013

ve věci C-299/2012, Green Swan Pharmaceuticals CR, kde Soudní dvůr výslovně uvedl, že pro kvalifikaci

tvrzení jakožto zdravotního tvrzení ve smyslu nařízení č. 1924/2006 je rozhodující výsledný dojem průměrného

spotřebitele. (…) Průměrnost spočívá ve vyloučení extrémních poloh: na jedné straně se nejedná o spotřebitele,

který by měl být nesoudný, a proto je zapotřebí jej chránit jako malé dítě, aby se mu náhodou něco nestalo, protože

nemá vlastní rozum a je závislý toliko na tom, co za něj rozhodne moudře správní orgán, na druhé straně

se ovšem ani nejedná o osobu natolik kritickou, která by byla zcela imunní vůči reklamním sdělením,

jak stěžovatelka uvádí. Chování průměrného spotřebitele je zajisté reklamou, zejména pak televizní, ovlivňováno,

v opačném případě by výrobci doplňků stravy i jiného zboží nevynakládali na reklamu vysoké prostředky,

jak v reálném světě činí (…).“

[32] Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, jak městský soud vyhodnotil jeho námitku proti citacím

obchodního sdělení v rozhodnutí žalované. Nejvyšší správní soud rovněž tuto námitku shledal

nedůvodnou. Stěžovatelem namítané nepřesnosti v citacích použitých žalovanou považuje zdejší

soud za naprosto marginální. Obsah reklamního spotu je v napadeném rozhodnutí žalované

popsán dostatečně, a přestože žalovaná necitovala doslovně, nedošlo ke zkreslení smyslu reklamy

a jejího celkového vyznění.

[33] Stěžovatel v kasační stížnosti shodně jako v žalobě zdůraznil význam vitamínu C, který

je „nutno povahou vnímat jako léčivo s unikátními charakterovými vlastnostmi“. Nejvyšší správní soud

ale nepřisvědčil námitce, že městský soud otázku obsahu vitamínu C v přípravku Barny’s

Kolostrum v napadeném rozhodnutí nezohlednil, ač tak měl učinit. Zabývat se účinností

posuzovaného přípravku s ohledem na obsah vitaminu C by bylo nadbytečné, neboť skutková

podstata deliktu v daném případě spočívá v tom, že se potravině připisují účinky prevence nebo

léčby lidských nemocí, což v posuzovaném případě bylo splněno, bez ohledu na složení

přípravku a na to, zda má daný přípravek účinky lidskému zdraví prospěšné, či nikoli. Uvedené

platí i ve vztahu k námitce, že se městský soud nevypořádal se skutkovými tvrzeními, která

stěžovatel uvedl ve vyjádření ze dne 22. 4. 2013, pokud v něm stěžovatel deklaroval složení

přípravku a jeho účinky.

5 As 317/2017

[34] Další námitka směřovala proti nevyváženosti rozhodnutí správních orgánů, resp.

žalované, která podle stěžovatele v celé řadě případů akceptuje propagaci ve shodném duchu,

jako byla učiněna v předmětné věci či daleko odvážnější, aniž by však jakkoliv konkretizoval,

které případy má na mysli. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v této části (poslední odstavec

bodu II. kasační stížnosti) je kasační stížnost obecná, místy nesrozumitelná, proto jestliže

stěžovatel v tomto bodě namítá, že se městský soud uvedenými skutečnostmi vůbec nezabýval,

považuje Nejvyšší správní soud za dostačují odkaz na svůj závěr o přezkoumatelnosti

napadeného rozsudku.

[35] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek městského soudu nezákonným,

proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

[36] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60

odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti

úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu

nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,

neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2018

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu