Dokazování

Řecko
Obsah zajišťuje
European Judicial Network
Evropská soudní síť (občanské a obchodní věci)

1 Důkazní břemeno

1.1 Jaká jsou pravidla týkající se důkazního břemena?

Ve věci důkazního břemene uplatňuje řecké právo dispoziční zásadu. Podle této zásady jedná soud pouze na návrh jedné ze stran a vydává své rozhodnutí na základě skutečností tvrzených a prokázaných účastníky a předloženými návrhy. Podání jsou prováděna z vlastního podnětu účastníků, nestanoví-li zákon jinak. Každá strana musí prokazovat pouze skutečnosti, které mají významný dopad na výsledek řízení a jsou nezbytná k podložení žaloby či protižaloby argumenty. Žaloba účastníka, která nebyla prokázána, je zamítnuta.

1.2 Existují pravidla, která vylučují některé skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné i tak vyvrátit určité právní domněnky předložením důkazu?

Pokud zákon stanoví domněnky, které umožňují stanovit existenci skutkového stavu, může být poskytnut důkaz opaku, ledaže by bylo stanoveno jinak. Obecně známé skutečnosti (notoriety), jejichž věrohodnost neponechává žádný prostor pro rozumnou pochybnost, nebo které jsou známé soudu z jiné soudní činnosti, jsou posuzovány z úřední moci a bez předložení důkazů. Konečně soud posuzuje z úřední moci, bez předložení důkazů, obecně platná pravidla vyplývající ze společné zkušenosti. Právo platné v cizím státě, obchodní zvyky a zvyklosti jsou posuzovány z moci úřední, ale pokud je soud nezná, může nařídit předložení důkazů.

1.3 Do jaké míry musí být soud přesvědčen o pravdivosti faktu, aby na něm založil rozsudek?

Soud svobodně posuzuje důkazy a rozhoduje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, zda jsou tvrzení pravdivá. Důvody, které vedly soud ke vzniku jeho vnitřního přesvědčení, jsou uvedeny v rozhodnutí. V případech, kdy zákon považuje za postačující pravděpodobnost (např. předběžná opatření – asfalistiká métra)), nemá soud povinnost uplatňovat platná ustanovení ve věci předkládání důkazů, důkazních prostředků a jejich síly, ale bere v úvahu každý prostředek, který považuje za patřičný, aby dospěl k pravděpodobnosti ohledně věrohodnosti skutkového stavu.

2 Provádění důkazů

2.1 Provádí soud dokazování pouze na návrh účastníků nebo může soudce v některých případech provádět důkazy i z vlastního podnětu?

Základní zásadou je, že účastníci navrhují a překládají důkazní prostředky. Nicméně soud může rovněž z úřední moci nařídit provádění důkazů tak, že předloží všechny přiměřené důkazy povolené zákonem, i když se jich účastníci nedovolávají.

2.2 Je-li návrhu účastníka na provedení důkazu vyhověno, co následuje?

Po provedení dokazování soud rozhoduje o věci samé, ledaže má za to, že důkazy nebyly postačující, v takovém případě může znovu nařídit provádění nových dodatečných důkazů.

2.3 Ve kterých případech může soud zamítnout návrh účastníka na provedení dokazování?

Pokud má za to, že stávající důkazy jsou postačující nebo pokud se je jednomu z účastníků nepodařilo předložit v zákonných lhůtách.

2.4 Jaké existují druhy důkazních prostředků?

Důkazy stanovené občanským soudním řádem (Kódika Politikís Dikonomías) jsou: přiznání, ohledání místa, znalecký posudek, listiny, výslech účastníků, výslech svědků, právní domněnka a místopřísežná prohlášení.

2.5 Jaké jsou metody dokazování pomocí svědků a jak se liší od dokazování pomocí znalců? Jaká jsou pravidla pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků?

Znalci (pragmatognómones) pomáhají soudu tím, že předkládají své znalecké posudky ohledně zadaných otázek. V případě nutnosti soud nařídí, aby byli znalci přítomni v průběhu všech, nebo části procesních úkonů. Každý soud vede seznam znalců. Způsoby vypracování a vedení seznamů jsou stanoveny usneseními zveřejněnými na návrh ministerstva spravedlnosti. Soud rozhodující ve věci dává znalcům nezbytné pokyny ohledně způsobu provádění jejich funkcí a rozhoduje zejména a) jestli je nutné, aby se dostavili během procesních úkonů, a při kterých druzích úkonů, b) zda znalecké posudky budou prováděny před soudem nebo jen znalci. Výše uvedené pravomoci jsou uděleny i soudu, nebo dokonce pověřenému soudci, který na základě dožádání či pověření provádí procesní úkony související se znaleckými posudky, pokud soud rozhodující ve věci nerozhodl jinak. Je-li nařízen písemný znalecký posudek, soud stanoví lhůtu, ve které jej musejí znalci odevzdat. Soudce nebo i předseda senátu¨ - v případě vícečlenných soudů - mohou prodloužit lhůtu na žádost znalců bez předběžného obeslání účastníků, pokud mají za to, že tato lhůta k vypracování znaleckého posudku není dostatečná. Je-li více znalců, vykonávají všechny úkony nutné pro znalecké posouzení a sestavují společně svůj písemný znalecký posudek. K tomuto účelu se scházejí na výzvu jednoho z nich. Písemný posudek musí obsahovat činnost znalců, jakož i jejich odůvodněné stanovisko, a být těmito znalci podepsán. Pokud se jeden ze znalců nedostavuje během posuzování nebo odmítá podepsat písemný znalecký posudek, je to zaznamenáno v posudku. Písemný posudek je uložen znalci nebo znalcem zmocněným k tomuto účelu v kanceláři soudu, který znalce jmenoval, a je o tom vyhotovena doprovodná zpráva. Byl-li posudek uložen v kanceláři soudu, který jedná na dožádání nebo pověření soudu a v němž pověřený soudce vykonává svou funkci, je zpráva bezprostředně zaslána kanceláři soudu, který o věci rozhoduje. Za každého stavu věcí soud posuzuje znalecký posudek volně.

2.6 Mají některé způsoby dokazování větší důkazní sílu než jiné?

Doznání účastníka (omología), ať již písemné, nebo ústní, před soudem, který rozhoduje o věci, nebo před pověřeným soudcem, představuje nevyvratitelný důkaz proti tomu, který se doznal, zatímco mimosoudní doznání, podobně jako jiné důkazní prostředky, je posuzováno volně.

2.7 Jsou pro prokázání určitých skutečností povinné určité způsoby dokazování?

Smlouvy a kolektivní písemnosti nelze prokazovat svědeckou výpovědí, pokud hodnota jejich předmětu přesahuje 20 000 EUR, přičemž důkaz pomocí výpovědi svědka není povolen proti obsahu písemnosti, i když hodnota právního úkonu je nižší než dva miliony drachem, tedy 20 000 EUR. Nicméně důkaz pomocí výpovědi svědka je za každého stavu věcí povolen a) jestliže počátek písemného důkazu vycházející z písemnosti má důkazní sílu, b) pokud existuje fyzický nebo morální důvod nemožnosti předložit listinu, c) pokud se prokázalo, že písemnost, jež byla sepsána, byla náhodně ztracena, d) pokud povaha právního úkonu nebo specifické podmínky, za nichž proběhl, a to zejména obchodní výměny, odůvodňují důkaz pomocí výpovědi svědků.

2.8 Mají svědci ze zákona povinnost svědčit?

Kdokoli je povolán jako svědek, musí se dostavit a svědčit o jemu známých skutečnostech. Pokud se svědek nedostaví, aniž by se omluvil z řádného důvodu, odsoudí ho soud k úhradě nákladů vzniklých jeho nepřítomností, a dokonce může být odsouzen i k peněžitému trestu.

2.9 Ve kterých případech mohou svědci odmítnout vypovídat?

Jako svědci mohou odmítnout svědčit: 1) kněží, advokáti, notáři, lékaři, lékárníci, ošetřovatelé, porodní asistentky, jejich pomocníci, jako i poradci účastníků ohledně skutečností, s nimiž se seznámili při výkonu svého povolání, 2) pokrevní příbuzní, příbuzní na základě sňatku nebo osvojení v přímé nebo vedlejší linii až do třetího stupně, ledaže by měli stejný příbuzenský vztah jako všichni účastníci, manželé i po zrušení manželství, jakož i snoubenci. Navíc svědek není povinen svědčit 1) o skutečnostech, které by mohly způsobit jeho trestní stíhání nebo osoby s ním spřízněné na základě článku 401 číslo 2 občanského soudního řádu, nebo pokud by ohrozil svou čest nebo čest těchto osob, 2) o skutečnostech, které představují profesní či umělecké tajemství.

2.10 Může být osoba, která odmítne vypovídat jako svědek, sankcionována nebo přinucena podat svědectví?

Svědek, který se dostaví a odmítne svědčit, i když je k tomu povinen, může být odsouzen k peněžitému trestu soudem, před nímž je prováděno dokazování.

2.11 Existují osoby, od nichž nelze vyžadovat svědectví?

Jako svědci nemohou být vyslechnuti:

  1. kněží ve věci informací, které jim byly svěřeny při zpovědi;
  2. osoby, které ve chvíli, kdy nastaly skutečnosti, jež je třeba stanovit, nebyly schopné pochopit skutečnosti, nebo nejsou způsobilé vysvětlit to, čeho byly svědkem;
  3. osoby, které ve chvíli, kdy nastaly skutečnosti, které je třeba stanovit, trpěly duševními nebo psychickými poruchami, jež omezovaly rozhodujícím způsobem jejich rozpoznávací způsobilost či jejich svobodnou vůli, nebo které se nacházely v takovém stavu ve chvíli výpovědi;
  4. advokáti, notáři, lékaři, lékárníci, ošetřovatelé, porodní asistentky, jejich pomocníci, jako i poradci účastníků ohledně skutečností, které jim byly svěřeny, nebo těch, které zjistili během výkonu svého povolání a které jsou chráněny profesním tajemstvím, ledaže by osoba, již jim tyto informace svěřila, nebo dokonce osoba, jíž se tajemství týká, jim toto povolila, nebo dokonce osoba, jíž se tajemství týká;
  5. úředníci a vojáci při výkonu povolání nebo mimo jeho výkon ohledně skutečností chráněných tajemstvím, pokud jim příslušný ministr nepovolí svědčit;
  6. osoby, které by mohly mít určitý zájem na výsledku řízení.

2.12 Jaká je úloha soudce a účastníků při výslechu svědků? Za jakých podmínek lze svědka vyslechnout prostřednictvím videokonference nebo jiných technických prostředků?

Než je svědek vyslechnut, musí složit přísahu podle náboženských způsobů či občanského řízení. Svědci jsou vyslechnuti odděleně a jsou konfrontováni s jinými svědky nebo účastníky, jen pokud to je považováno za nutné. Svědci vypovídají ústně. Svědek musí vysvětlit, jak se seznámil se skutečnostmi, o nichž vypovídá, a jestliže se jedná o skutečnosti, s nimiž se neseznámil přímo, je povinen sdělit jméno osoby, která ho o těchto skutečnostech informovala. Soud může zakázat účastníkům nebo jejich zmocněncům, aby svědkovi kladli otázky, pokud tyto otázky nejsou zjevně relevantní nebo se nevztahují k tématu, a vyhlásí konec výslechu svědka, pokud má za to, že svědek řekl vše, co ví o skutečnostech, jež je třeba stanovit. Soud rozhoduje z úřední povinnosti nebo na návrh účastníků o tom, zda v konkrétní věci využije videokonference. Schválení nebo neschválení takového návrhu spadá do pravomoci soudu, který posoudí, do jaké míry je využití tohoto technického komunikačního prostředku nutné pro účinnější průběh řízení. Jakmile jsou posouzeny konkrétní okolnosti věci, může soud vyhovět návrhu využít videokonference tak, že určí dodatečné záruky s ohledem na hladký průběh řízení. Soudce, zapisovatel a osoby, které se účastní videokonference, se musí nacházet v příslušných místnostech před hodinou stanovenou pro začátek přenosu. Soud posuzuje případ od případu, zda nějaký soudce musí ze vzdáleného místa zajistit součinnost. S materiálem manipuluje soudce nebo oprávněný personál soudu. V případě konzulárního úřadu manipuluje s materiálem osoba pověřená vedoucím zastoupení. Jednání během videokonference probíhá podle ustanovení občanského soudního řádu v závislosti na druhu procesního úkonu. Soudce určuje počet osob, které se mohou v místnostech nacházet. Navíc řídí jednání a usměrňuje nezbytně osoby, jež se v obou místnostech nacházejí. Každý člen soudu či účastník řízení má právo se obrátit na základě povolení soudce, který řídí jednání, s otázkami na účastníky, svědky a přítomné znalce. Pokud jde o identifikaci osoby, která není přítomna na místě, pomáhá soudci zapisovatel nebo osoba pověřená konzulem ve vzdáleném místě. Soudce řídící jednání rozhodne o ukončení videokonference. Má se za to, že výpověď - výslech svědků, znalců a účastníků pomocí videokonference má stejnou hodnotu jako výpověď odehrávající se před soudem a má stejnou důkazní sílu jako přezkumné jednání.

3 Hodnocení důkazů

3.1 Jestliže účastník získal důkaz nezákonným způsobem, existují omezení přípustnosti takového důkazu při rozhodování?

Soud může vzít v úvahu pouze zákonné důkazní prostředky. Pojem zákonnosti zahrnuje způsob provádění důkazu. Důkazy provedené nezákonným způsobem jsou nezákonné a nejsou vzaty v úvahu.

3.2 Jsem-li účastníkem řízení, bude moje tvrzení považováno za důkaz?

Ano, výpovědi účastníků řízení mají hodnotu důkazu.

Poslední aktualizace: 13/11/2018

Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.