Vláda Chorvatské republiky prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti významně podporuje (legislativně, finančně, odborně) rozvoj a propagaci mediace, přičemž jde o jednu z důležitých součástí strategie reformy soudnictví.

Soudní a mimosoudní mediace

Mediační řízení lze provádět u všech řádných a specializovaných soudů prvního a druhého stupně (městské, krajské/župní, obchodní a Nejvyšší obchodní soud), a to ve všech fázích řízení, a tudíž i v průběhu odvolacího řízení. Řízení vedou výhradně soudci příslušného soudu, kteří byli vyškoleni v mediaci a kteří jsou uvedeni na seznamu soudců mediátorů stanoveném předsedou soudu při ročním přiřazení funkcí. Soudce mediátor nikdy nepůsobí jako mediátor ve sporu, v němž vystupoval jako soudce.

Mimosoudní mediační řízení již mnoho let velmi úspěšně provádějí střediska pro mediaci při Chorvatské hospodářské komoře (Centri za mirenje pri Hrvatskoj gospodarskoj komori), Chorvatské komoře pro řemeslnické profese (Centri za mirenje pri Hrvatskoj obrtničkoj komori), Sdružení chorvatských zaměstnavatelů (Centri za mirenje pri Hrvatskoj udruzi poslodavaca) a rovněž Chorvatská mediační asociace (Hrvatska udruga za mirenje), Chorvatská advokátní komora (Hrvatska odvjetnička komora), Chorvatská kancelář pojistitelů (Hrvatski ured za osiguranje) a Úřad pro sociální partnerství vlády Chorvatské republiky (Ured za socijalno partnerstvo Vlade Republike Hrvatske). Mediace nicméně může proběhnout s vybraným mediátorem i mimo uvedená střediska.

Na základě zákona o mediaci (Úřední věstník č. 18/11) a nařízení o rejstříku mediátorů a normách pro akreditaci institucí pro mediaci a mediátorů (Úřední věstník č. 59/11) vede Ministerstvo spravedlnosti rejstřík mediátorů.

Komise pro alternativní řešení sporů

Ministerstvo spravedlnosti zřídilo a jmenovalo Komisi pro alternativní řešení sporů, jejímiž členy jsou zástupci soudů, státního zastupitelství, Úřadu pro sociální partnerství vlády Chorvatské republiky, Chorvatské hospodářské komory, Sdružení chorvatských zaměstnavatelů, Chorvatské komory pro řemeslnické profese a Ministerstva spravedlnosti.

Úkolem komise je sledovat vývoj alternativního řešení sporů, sledovat provádění stávajících programů a navrhovat opatření na podporu rozvoje alternativního řešení sporů. Úkolem komise je rovněž vydávat stanoviska a poskytovat odpovědi na dotazy v rámci její působnosti.

Komise pro mimosoudní řešení sporů na svém zasedání, jež se konalo dne 26. listopadu 2009, přijala Etický kodex mediátorů.

Legislativní rámec

Mediace jako alternativní způsob řešení sporů byla poprvé upravena zvláštními předpisy – Zákonem o mediaci (Úřední věstník č. 163/03, vstoupil v platnost 24. října 2003), který obsahuje některé ze základních pokynů Doporučení Rady Evropy o mediaci v občanskoprávních a obchodních sporech a tzv. Zelené knihy o alternativním řešení sporů v oblasti občanského a obchodního práva Evropské unie. Zákon byl změněn v roce 2009 a počátkem roku 2011 byl schválen nový Zákon o mediaci (Úřední věstník č. 18/11), který plně vstoupil v platnost dnem přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii.

Kromě zákona o mediaci, jenž představuje základní zákon v této oblasti, existují i další zákony, které problematiku mediace zčásti upravují, jakož i příslušné předpisy zajišťující provádění zákona.

Mediační řízení

Mediační řízení se zahajuje návrhem jedné strany sporu, jejž přijme druhá strana, společným návrhem obou stran na smírné řešení sporu, respektive návrhem třetí strany (např. soudce v soudním řízení).

Mediátoři jsou osoby, které na základě dohody stran provádějí mediaci. Mediátoři musí být vyškoleni (odborné znalosti a dovednosti mediátora představují jeden z hlavních prvků úspěšné mediace) a průběžně se dále vzdělávat. Při organizaci a realizaci vzdělávání mediátorů hraje zásadní úlohu Justiční akademie (Pravosudna akademija).

Mediace probíhá způsobem, na kterém se dohodly dané strany. Mediátor v průběhu řízení k jednotlivým stranám přistupuje spravedlivě a rovně. Mediátor se může v průběhu mediačního řízení setkat s každou stranou zvlášť, a pokud se strany nedohodnou jinak, může mediátor informace a údaje získané od jedné strany předat druhé straně pouze s jejím souhlasem. Mediátor se může zúčastnit vypracování dohody o smírném řešení a navrhovat její obsah.

Dohoda o smírném řešení uzavřená v rámci mediačního řízení zavazuje strany, které ji uzavřely. Jestliže strany v rámci smírného řešení sporu na sebe vzaly určité závazky, jsou je povinny včas provést. Dohoda dosažená v rámci mediačního řízení je vymahatelný dokument, pokud stanoví určitou povinnost, ohledně které mohou strany uzavřít kompromis, a pokud obsahuje prohlášení povinného subjektu o přímém svolení k nucenému výkonu (doložku vykonatelnosti).

Pokud se strany nedohodly jinak, nese každá strana své vlastní náklady, přičemž náklady na mediační řízení si jednotlivé strany mezi sebe dělí rovným dílem, anebo v souladu se zvláštním zákonem nebo s pravidly institucí pro mediaci.

Podle převládajícího názoru odborníků v oblasti mediace může jakýkoliv spor týkající se práv, s nimiž mohou strany volně nakládat, být předmětem mediačního řízení a strany, jež jsou v konfliktu, mají být téměř vždy vybízeny ke smírnému řešení sporu. Mediační řízení je obzvláště vhodné u sporů v hospodářské oblasti (tj. obchodních sporů), jakož i u přeshraničních sporů (jedna ze stran má bydliště nebo místo obvyklého pobytu v členském státě Evropské unie) v občanských a obchodních věcech, přičemž se však mezi přeshraniční spory nepočítají daňové, celní či správní spory nebo spory týkající se odpovědnosti státu za jednání nebo opomenutí při výkonu moci.

Související internetové odkazy

Vyhledání mediátora

Více informací