Den originale sprogudgave af denne side nederlandsk er blevet ændret for nylig. Den sprogudgave, du kigger på nu, er i øjeblikket ved at blive oversat af vores oversættere.
Swipe to change

Vnitrostátní právní předpisy

Nederlandene

Na této stránce naleznete informace o právním systému Nizozemska. Nizozemská vláda sestává z ministrů a krále. Nizozemsko tak zaujímá zvláštní místo mezi západoevropskými monarchiemi, jelikož ve většině z nich není král součástí vlády. Od rozsáhlé revize ústavy v roce 1848 je Nizozemsko konstituční monarchií s parlamentním systémem.

Indholdet er leveret af
Nederlandene
Der findes ingen officiel oversættelse af den sprogudgave, du ser.
Her kan du få adgang til en maskinoversat udgave af indholdet. Vær opmærksom på, at oversættelsen kun tjener til at give læseren en kontekst. Indehaveren af siden påtager sig intet som helst ansvar for kvaliteten af den maskinoversatte tekst.

Prameny práva

Druhy právních nástrojů – popis

Rámcem pro organizaci nizozemského státu a základem pro právní předpisy je ústava. Důležitým pramenem práva jsou smlouvy mezi Nizozemskem a ostatními státy. Článek 93 ústavy stanoví, že ustanovení smluv a rozhodnutí mezinárodních organizací mohou mít přímý účinek v nizozemském právním řádu; v takovém případě jsou tato ustanovení nizozemským zákonům nadřazená. Zákonná opatření, která platí v Nizozemském království, se nepoužijí, nejsou-li s těmito ustanoveními slučitelná. Významným pramenem práva jsou pro Nizozemsko tudíž pravidla Evropské unie stanovená ve smlouvách, nařízeních a směrnicích.

Ústavní vztahy mezi Nizozemskem, Arubou, Curaçaem a Sint Maartenem řídí Statut Nizozemského království.

Zákony se vytváří na vnitrostátní úrovni. S pověřením ze zákona může ústřední vláda stanovovat (další) pravidla v královských výnosech a v ministerských vyhláškách. Nezávislé královské výnosy (které se neodvozují ze zákonů) jsou rovněž možné. Ústava podle veřejného práva svěřuje pravomoc vydávat právní normy nižším orgánům státní správy a samosprávy (provinciím, obcím a vodohospodářským správám).

Dalším pramenem práva je judikatura, jelikož soudní rozhodnutí mají širší význam než konkrétní věc, v níž bylo rozhodnutí vyneseno. Rozhodnutí vyšších soudů slouží jako vodítko. Obzvlášť velkou váhu mají rozhodnutí nejvyššího soudu, neboť úkolem tohoto soudu je prosazovat jednotnost práva. V nových věcech tedy nižší soud při rozhodování bere v úvahu rozhodnutí nejvyššího soudu.

Obecné zásady práva jsou významné pro vládu a pro výkon spravedlnosti. Někdy zákony na obecné zásady práva odkazují, například občanský zákoník (zásada přiměřenosti a spravedlnosti). Soud může z obecných zásad práva rovněž vycházet při vynášení rozsudků.

Dalším pramenem práva je obyčejové právo, rovněž známé jako nepsané právo. Obyčej je v zásadě významný jen tehdy, když na něj zákon odkazuje, ale opět platí, že soud může při vynášení rozsudku obyčej zohlednit v případě rozporu. Právní obyčej nemůže být pramenem práva při prokazování trestných činů (článek 16 ústavy).

Hierarchie pramenů práva

Článek 94 ústavy stanoví, že některé mezinárodní právní normy jsou v hierarchii na nejvyšším stupni: zákonná ustanovení, která jsou s těmito normami mezinárodního práva neslučitelná, neplatí. Evropské právo je svou povahou nadřazené vnitrostátnímu právu. Po evropském právu v hierarchii následují Statut království, ústava a zákony parlamentu. Tyto jsou nadřazené ostatním předpisům. Zákony parlamentu přijímají společně vláda a Generální stavy (zástupci volení občany).

Je také stanoveno, že zákon může úplně či částečně pozbýt účinnosti pouze v důsledku nového zákona. Navíc zde platí obecné pravidlo výkladu, podle něhož jsou zvláštní zákony nadřazeny zákonům obecným. Kromě toho kontinentální tradice pokládá zákony za pramen práva, který je nadřazený judikatuře.

Institucionální rámec

Instituce odpovědné za přijímání právních předpisů

Legislativní proces

Zákony parlamentu přijímají společně vláda a Generální stavy. Návrhy právních předpisů může předkládat vláda nebo dolní komora Generálních stavů. Státní rada působí při navrhování předpisů i královských výnosů jako poradce. Připravovaný legislativní návrh se obvykle konzultuje také s dalšími zúčastněnými subjekty.

Obvykle legislativní návrhy přijímá Rada ministrů, a poté jsou předloženy Poradnímu oddělení Státní rady k doporučení. Vláda na toto doporučení reaguje vyhotovením další zprávy. Pak vláda předloží dolní komoře postupem nazvaným „královská zpráva“ legislativní návrh, v němž jsou zapracovány všechny nezbytné pozměňovací návrhy. Návrh může být během projednávání v dolní komoře ještě pozměňován. Právo podávat pozměňovací návrhy má dolní komora. Jakmile dolní komora návrh schválí, projedná jej horní komora. Horní komora může legislativní návrh pouze přijmout, nebo zamítnout. V této fázi již nelze podávat další pozměňovací návrhy. Po přijetí horní komorou je návrh podepsán králem a ministrem a stává se zákonem.

Databáze právních předpisů

Ústředním místem pro získání veškerých informací o vládních organizacích Nizozemska je stránka overheid.nl. Poskytuje přístup k místním a vnitrostátním právním předpisům.

Stránka officielebekendmakingen.nl poskytuje přístup k úředním věstníkům („Staatsblad“„Staatscourant“„Tractatenblad“). Na webové stránce naleznete také veškeré publikace nizozemského parlamentu.

Je přístup do databáze zdarma?

Přístup na webovou stránku je zdarma.

Související odkazy

Národní vláda

Regering

Ministerstvo zahraničních věcí

Dolní komora Generálních stavů

Government.nl

Houseofrepresentatives.nl

Poslední aktualizace: 19/11/2021

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.