Upozorňujeme, že výchozí španělština verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
Swipe to change

Vnitrostátní právní předpisy

Španělsko

Na této stránce najdete informace o španělském právním řádu a obecný popis španělského právního systému.

Obsah zajišťuje
Španělsko
Do jazyka, který máte právě nastavený, úřední překlad neexistuje.
Zde je k dispozici strojový překlad. Upozorňujeme, že má pouze orientační charakter. Provozovatel těchto stránek odmítá právní odpovědnost za kvalitu tohoto strojového překladu.

Prameny španělského právního řádu

Prameny španělského právního řádu jsou definované v článku 1 občanského zákoníku.

  1. Prameny španělského právního řádu jsou zákony, obyčeje a obecné právní zásady.
  2. Právní ustanovení, která odporují jinému předpisu vyšší právní síly, jsou neplatná.
  3. Právní obyčej se použije pouze v případě absence použitelného zákona a zásadně pod podmínkou, že není v rozporu s morálkou nebo veřejným pořádkem a je osvědčený.
  4. Právní zvyklosti, které nejsou pouze výkladem projevu vůle, jsou považované za obyčeje.
  5. Obecné právní zásady se použijí místo zákona nebo právního obyčeje, aniž by byl dotčen jejich podpůrný charakter v právním řádu.
  6. Právní normy definované v mezinárodních smlouvách nemohou být ve Španělsku přímo uplatňovány, dokud nebyly zveřejněné v Úředním věstníku, a netvoří tudíž nedílnou součást španělského právního řádu.
  7. Judikatura doplňuje právní řád o právní doktrínu, kterou pravidelně vypracovává Nejvyšší soud ve svých výkladech a použitích práva, právních obyčejů a obecných právních zásad.
  8. Soudci a soudy jsou povinni používat ve všech věcech, v nichž rozhodují, existující systém pramenů práva.

Druhy právních norem - popis

Ústava: nejvyšší právní norma státu, kterou jsou povinny dodržovat všechny orgány veřejné moci a občané. Jakýkoliv právní předpis nebo normativní právní akt, který odporuje Ústavě, je neplatný. Ústavu tvoří dvě části, které se jasně liší svým obsahem: a) část právně dogmatická a b) část organická.

Mezinárodní smlouvy: psaná smlouva uzavřená mezi několika subjekty mezinárodního práva, která se řídí mezinárodním právem. Může obsahovat jeden nebo několik souvisejících právních nástrojů a nést jakýkoliv název.

Statut autonomie: španělská institucionální norma tvořící právní základ autonomního společenství, které uznala španělská Ústava z roku 1978, a schválil organický zákon. Musí obsahovat minimálně název autonomního společenství, územní vymezení, název, organizaci a sídlo institucí autonomního společenství a popis jejich pravomocí.

  • Zákon: existuje několik druhů zákonů.
  • Organické zákony: zákony, které se vztahují k definici základních práv a veřejných svobod, zákony, které schvalují autonomní statuty a obecné volební zřízení a zákony definované v Ústavě.
  • Obecný zákon: upravuje věci, které jsou předmětem organického zákona.
  • Legislativní dekrety: stanoví, že Generální kortesy (Cortés générales) přenášejí na vládu pravomoc nařizovat právní normy se silou zákonů v přesně stanovených věcech.
  • Dekrety s platností zákona: přechodná legislativní ustanovení, která nařídí vláda v případě zvláštní nouze a neodkladnosti (legislativní nouze) a která nesmějí změnit systém základních státních institucí, práva a povinnosti občanů a občanské svobody definované v Hlavě první Ústavy, zřízení a režim autonomních společenství ani obecné volební právo. Musí být bezodkladně projednány a odhlasovány všemi členy Kongresu poslanců Parlamentu do třiceti dnů po jejich vyhlášení.
  • Nařízení: právní normy obecné povahy, které nařizuje výkonná moc. V hierarchickém systému práva stojí bezprostředně pod zákonem, který zpravidla rozvíjejí.
  • Obyčej: obyčej je definován jako „soubor norem vyplývajících z více méně neměnného opakování jednotných aktů“. Aby obyčej představoval kolektivní a dobrovolnou vůli, musí být obecný, neměnný, jednotný a dlouhodobý.
  • Obecné právní zásady: obecné normativní definice, které sice nejsou začleněné do právního řádu na základě formálních postupů, ale jsou považované za jeho nedílnou součást, neboť slouží jako základ pro jiné specifické normativní definice nebo abstraktně shrnují obsah určitého souboru těchto definic. Slouží k vyplnění právních mezer nebo k výkladu právních norem.
  • Judikatura: judikaturu tvoří soubor rozhodnutí, která vykládají určitou právní normu ve stejném smyslu. Jedná se o soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu a v případě, že se jedná o určité oblasti, kdy je pravomoc omezená na autonomní společenství, jde o rozhodnutí vyšších soudů příslušného autonomního společenství. Pokud se soudce nebo soud odchýlí od doktríny Nejvyššího soudu, rozhodnutí není automaticky zrušené, ale bude důvodem ke kasační stížnosti. Nicméně Nejvyšší soud se může kdykoliv odchýlit od konsolidované judikatury.

Hierarchie právních norem

Článek 1.2 španělského občanského zákoníku stanoví, že právní ustanovení, která odporují právním předpisům vyšší právní síly, jsou neplatná. Proto je nutno specifikovat hierarchii právních norem. Španělská Ústava za tímto účelem upravuje vzájemné vztahy mezi jednotlivými právními normami, jejich hierarchické vztahy a působnost.

Ústava stanoví následující pořadí priorit španělských právních norem:

  1. Ústava.
  2. Mezinárodní smlouvy.
  3. Zákon ve striktním smyslu: organický zákon, obecný zákon a právní normy se silou zákona (mezi nimi královský dekret s platností zákona a královský legislativní dekret).
  4. Právní normy definované výkonnou mocí s vlastní hierarchií v závislosti na orgánu, který je vydává (královský dekret, dekret, ministerská vyhláška atd.)

Kromě toho kompetenční princip zohledňuje právní normy vydané autonomními společenstvími prostřednictvím jejich parlamentů.

Institucionální rámec

Instituce, které přijímají právní normy

Španělský institucionální rámec vychází ze zásady oddělení pravomocí a přiznává zákonodárnou pravomoc Generálním kortesům (Cortés générales) a zákonodárným parlamentům autonomních společenství.

Vláda vykonává výkonnou moc a především normotvorné pravomoci a v některých případech i zákonodárnou moc na základě zmocnění Generálních kortesů.

Samosprávné celky nemají právo vykonávat zákonodárnou moc, ale mohou vykonávat moc nařizovací.

Zákonodárnou iniciativu má vláda, Kongres poslanců a Senát, parlamenty autonomních společenství a lid.

Proces rozhodování

Mezinárodní smlouvy: existují tři schvalovací mechanismy v závislosti na předmětech, které smlouvy upravují.

  • Na prvém místě organický zákon schvaluje uzavírání smluv, které převádějí výkon pravomocí odvozených z Ústavy na mezinárodní organizaci nebo instituci.
  • Na druhém místě může vláda obdržet souhlas státu, aby přijímala závazky na základě smluv nebo dohod s předběžným souhlasem Generálních kortesů v následujících případech: smlouvy politického charakteru, smlouvy vojenského charakteru, smlouvy s dopadem na územní nedotknutelnost státu nebo základní práva a povinnosti stanovené v Hlavě první smlouvy, z nichž vyplývají finanční závazky pro správu daní, smlouvy, z nichž vyplývá úprava nebo zrušení nějakého zákona nebo které vyžadují legislativní opatření za účelem jejich vykonatelnosti.
  • U ostatních předmětů smluv je postačující, jsou-li Kongres poslanců a Senát bezprostředně informovány o jejich uzavření.

Řádně uzavřené mezinárodní smlouvy se po oficiálním zveřejnění ve Španělsku stanou nedílnou součástí španělského právního řádu. Ustanovení těchto smluv lze rušit, upravovat nebo pozastavit pouze formou stanovenou v těchto smlouvách nebo v souladu s obecnými normami mezinárodního práva. Stejný postup bude použitý i v případě vypovězení nebo schválení mezinárodních smluv.

Zákon:

Návrhy zákonů schvaluje Rada ministrů, která je posléze předkládá Kongresu poslanců s důvodovou zprávou a předcházejícím průběhem potřebným pro jejich projednání.

Po sválení návrhu obecného nebo organického zákona Kongresem poslanců předseda Kongresu o schváleném návrhu zákona neprodleně informuje předsedu Senátu, který návrh předloží k projednání v Senátu. Ode dne předložení návrhu zákona Senátu má Senát má dva měsíce na jeho projednání. V této lhůtě musí zákon chválit, zamítnout nebo jej vrátit poslancům s pozměňovacími návrhy. K vetování návrhu zákona je třeba nadpoloviční většiny.

Návrh zákona nemůže být předložen ke schválení králi, pokud Kongres poslanců neschválil původní návrh nadpoloviční většinou v případě zamítnutí, nebo prostou většinou dva měsíce po předložení návrhu, nebo neprojednal pozměňovací návrhy a neschválil je nebo nezamítl prostou většinou hlasů. Dvouměsíční lhůta, kterou má Senát na zamítnutí nebo doplnění předloženého návrhu o pozměňovací návrhy, může být zkrácená na 20 pracovních dnů v případě návrhů, o nichž vláda nebo Kongres poslanců prohlásí, že jsou neodkladné.

Král schválí do 15 dnů zákony schválené Generálními kortesy, vyhlásí je a nařídí jejich bezodkladné zveřejnění.

  • Organický zákon: schválení, změna nebo zrušení organických zákonů vyžaduje nadpoloviční většinu Kongresu poslanců při konečném hlasování o celém návrhu.

Nařízení: návrhy nařízení procházejí následujícím procesem:

  • Nařízení iniciuje příslušný ústřední orgán, který vypracuje návrh, důvodovou zprávu a ekonomický rozklad s odhadem nákladů na jeho zavedení.
  • Během přípravy návrhu je třeba zajistit kromě zpráv, rozhodnutí a předběžných schválení i určitý počet studií a posudků, které jsou považované za nezbytné pro zajištění dosahu a zákonnosti nařízení. K nařízením musí být v každém případě přiložená zpráva o vlivu v závislosti na druhu opatření, o nichž návrh nařízení pojednává.
  • Jestliže se ustanovení týká zákonných práv a legitimních zájmů občanů, mohou být vyslechnuty názory veřejnosti v rozumné lhůtě minimálně 15 pracovních dnů. Návrh bude předložen během uvedené lhůty pro informaci veřejnosti, jestliže je to žádoucí z důvodu povahy nařízení.
  • V každém případě návrhy nařízení předkládá Generální technický sekretariát a v případech, kdy tak stanoví zákon, nemůže obejít rozhodnutí Státní rady.
  • Předběžná zpráva ministerstva územní politiky bude nezbytná v případě, kdy nařizovací právní norma může změnit rozdělení kompetencí mezi státem a autonomními společenstvími.
  • Aby nařízení schválená vládou vstoupila v platnost, musí být zveřejněná v plném znění v Úředním věstníku.

Právní databáze

Úřední věstník nabízí databázi, která obsahuje veškerou legislativu zveřejněnou od roku 1960: Iberlex.

Je přístup do databáze zdarma?

Přístup do této databáze je zdarma.

Stručný popis obsahu

Na webových stránkách Úředního věstníku je možno nahlížet do všech čísel věstníku, která vyšla od roku 1960.

Webové stránky nabízejí vyhledávač, který umožňuje nahlížet do legislativy, oznámení a databází ústavní judikatury od roku 1980, Úřadu pro právní zastupování státu (zprávy a oznámení od roku 1997) a Státní rady. Rovněž nabízí služby, jako je upozornění na změny v legislativě, zveřejňování oznámení a nahlížení do informací a dokumentů.

Související odkazy

IBERLEX/ databáze španělské legislativy

Poslední aktualizace: 12/03/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Zpětná vazba

Formulář níže můžete použít k zaslání vašich připomínek týkajících se nové podoby portálu

.