Přizpůsobení věcných práv

1 Jaká věcná práva by podle práva tohoto členského státu mohla vyplynout z dědictví?

Věcná práva přecházejí v případě smrti, pokud je držitelem práv zůstavitel a tato práva smrtí nezanikla. Věcná práva zahrnují vlastnická práva, služebnosti (spolu s právy k panujícím pozemkům) a zajišťovací práva (hypotéky spolu se zajištěným úvěrem). Požívací práva však zanikají smrtí poživatele (čl. 513 odst. 1 španělského občanského zákoníku (Código Civil)).

Dědictví může zakládat nová věcná práva, buď na základě přání zůstavitele (např. odkaz práva užívání, požívání nebo bydlení, zřízení služebnosti), nebo ze zákona (požívání ze zákona, které zákon přiznává manželovi, který dědí ze zákona nebo ze závěti).

2 Jsou tato věcná práva zapsána v rejstříku práv k nemovitému či movitému majetku a, pokud ano, je tento zápis povinný? Do kterého rejstříku (kterých rejstříků) se zapisují a jaké jsou požadavky a postup v souvislosti s tímto zápisem?

Zápis není povinný, tj. zákon to pro získání daného práva nevyžaduje (kromě případu hypoték). Jelikož však zápis do katastru nemovitostí poskytuje ochranu straně, jejíž právo je zapsáno, v praxi držitel práva obvykle o tento zápis požádá.

Dědické listiny mohou mít podobu závěti, dědické smlouvy, prohlášení dědiců ze zákona nebo evropského dědického osvědčení (článek 14 španělského hypotečního zákona (Ley Hipotecaria)). Obecně však platí, že i když takováto listina přiznává určité osobě status dědice nebo odkazovníka, není možné práva dříve zapsaná na jméno zůstavitele znovu zapsat okamžitě. Přiznání práv k určité věci při dělení dědictví musí být provedeno smlouvou uzavřenou mezi všemi dědici (a u notáře, aby byl možný zápis). Pokud všichni dědici nedosáhnou dohody, záležitost bude muset řešit soud.

Dříve než dojde k rozdělení dědictví, dědic může pouze požádat, aby byla v katastru zapsána poznámka, že dědic má právo na konkrétní zapsanou věc v dědictví tak, aby třetí strany o tomto právu věděly.

Zákon přiznává odkazovníkovi právo na konkrétní věc v dědictví od okamžiku smrti držitele (článek 882 občanského zákoníku), ale odkazovník nemůže vlastnictví převzít sám od sebe (článek 885 občanského zákoníku), pokud jej k tomu zůstavitel neoprávnil. Zákon přiznává odkazovníkovi právo požadovat, aby mu dědic vydal určitou věc a příslušnou notářskou listinu lze zapsat. Pokud dědic odmítne konkrétní věc vydat, odkazovník se musí s danou věcí obrátit na soud.

Existují výjimky z dělení dědictví po smrti, tj. pokud zůstavitel rozdělil majetek za života nebo sepsal závěť a pokud existuje pouze jeden dědic.

Než je možné určitou věc zapsat, je rovněž nutné podat příslušné přiznání k daňovým orgánům, aby bylo možné uhradit daň z nabytí nemovitosti.

3 Jaké účinky jsou spojeny se zápisem věcných práv?

Účinek zápisu je takový, že dědic vlastnického práva je považován za jeho zákonného držitele, může s ním disponovat a požívá stejné ochrany jako původní držitel, a to před jakýmkoli možným dědicem, který svá práva nenechal zapsat.

4 Jsou zavedena zvláštní pravidla a postupy pro přizpůsobení věcného práva, na něž má určitá osoba nárok podle práva rozhodného pro dědění, v případě, že právo členského státu, v němž se tohoto práva dovolává, toto věcné právo nezná?

Zákon č. 29/2015 o mezinárodní právní spolupráci v článku 61 stanoví:

„1. Pokud rozhodnutí nebo cizí veřejná listina nařídí opatření nebo provádí práva, která španělské právní předpisy neznají, správce rejstříku je pokud možno přizpůsobí opatření nebo právu stanovenému ve španělských právních předpisech nebo těmito právními předpisy uznávanému, které má obdobné účinky nebo obdobný účel nebo zájmy, pokud účinky přizpůsobení těchto opatření nebo práv nepřekračují účinky, které by opatření nebo práva měla v právním řádu země původu. Před zápisem práva správce rejstříku informuje držitele práva nebo opatření, které je zapotřebí přizpůsobit.

2. Jakákoli dotčená strana může přizpůsobení práva nebo opatření napadnout u soudu.“