

Hledat informace podle regionů
Právo Republiky Slovinsko uznává: a) rozvod manželství na základě dohody mezi manželi a b) rozvod manželství na základě žaloby.
a) V případě rozvodu manželství na základě dohody mezi manželi soud rozvod povolí podle článku 64 zákona o manželství a rodině (Zakon o zakonski zvezi in družinskih razmerjih, ZZZDR), pokud se manželé dohodli na péči o společné děti, jejich výchově a výživném na děti a na styku dětí s rodiči (k němuž je nutné vyžádat si stanovisko střediska sociální práce) a pokud předložili ve formě vykonatelného notářského zápisu dohodu o rozdělení společného jmění, o tom, kdo z nich zůstane nebo se stane nájemníkem jejich bytu, a o výživném pro manžela, který nemá žádné prostředky na živobytí a je nezaměstnaný nikoli vlastní vinou.
b) Pokud se manželství stalo z jakéhokoli důvodu „nesnesitelným“, může o rozvod požádat kterýkoli manžel, a to podáním žaloby na rozvod manželství. V tomto případě rozhoduje soud rovněž o péči o společné děti manželů, jejich výchově, výživném na děti a jejich styku s rodiči. Před vydáním rozhodnutí si soud musí vyžádat stanovisko střediska sociální práce.
V obou případech soud po obdržení žádosti o rozvod manželství na základě dohody manželů i po obdržení žaloby na rozvod manželství příslušnému středisku sociální práce nařídí, aby provedlo poradenský pohovor, jehož se musí oba manželé zúčastnit osobně bez přítomnosti zmocněnců. Středisko sociální práce podá soudu zprávu o výsledku poradenského pohovoru.
Právní důsledky rozvodu manželství jsou podrobně objasněny níže:
Osoba, která si při uzavření manželství změnila příjmení, může do šesti měsíců poté, co rozsudek o rozvodu manželství nebo rozsudek o ukončení manželství nabyl právní moci, předložit prohlášení o přijetí dřívějšího příjmení, které používala před uzavřením manželství. Toto prohlášení může předložit pouze osoba, která si v průběhu manželství své příjmení dále nezměnila (článek 17 zákona o osobním jménu / Zakon o osebnem imenu, ZOI-1). Otázka změny příjmení představuje administrativní záležitost, o níž nerozhoduje soud, nýbrž správní orgán.
Při dělení společného jmění manželů se uplatňuje právní domněnka, že podíl obou manželů na společném jmění je stejný; manžel, který se domnívá, že by byl rozdělením majetku na stejné díly znevýhodněn, však může požádat, aby byl jeho podíl stanoven úměrně jeho přispění ke společnému jmění. Soud přitom vezme v úvahu nejen příjem každého manžela, nýbrž i jiné okolnosti, jako je pomoc, kterou jeden z manželů poskytoval druhému manželovi, péče o děti a jejich výchova, vykonávání domácích prací, udržování majetku a jiné formy práce a podílení se na správě, údržbě a zvětšování společného majetku.
PÉČE O DĚTI A JEJICH VÝCHOVA
Ø V případě rozvodu manželství na základě dohody se manželé musí dohodnout na péči o děti a jejich výchově, přičemž soud posuzuje, zda je tato dohoda v zájmu dětí. Manželé se mohou dohodnout,
Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální práce.
Pokud rodiče dospějí k dohodě ohledně péče a výchovy, mohou soudu navrhnout, aby vydal rozhodnutí v této věci v nesporném řízení.
Pokud k dohodě nedospějí nebo pokud dohoda není v zájmu dětí, soud manželství na základě dohody neukončí; místo toho bude nutno podat žalobu na rozvod manželství.
Jestliže rodiče ani s pomocí střediska sociální práce nedospějí k dohodě ohledně péče o děti a jejich výchově, soud na žádost jednoho rodiče či obou rodičů rozhodne,
Soud si musí před vydáním rozhodnutí vyžádat stanovisko střediska sociální práce a při rozhodování v dané věci musí uvážit názor dítěte, pokud jej vyjádří dítě samotné nebo osoba, které dítě důvěřuje a kterou si samo zvolilo, a pokud je dítě schopno porozumět jeho významu a důsledkům.
Ø V případě rozvodu na základě žaloby soud za účelem úpravy vztahů mezi rozvedenými manželi a jejich společnými nezletilými dětmi rozhodne o péči o děti a jejich výchově po zjištění nejlepšího zájmu dětí. I v tomto případě se rodiče mohou dohodnout na péči o společné děti a jejich výchově v zájmu těchto dětí. V tomto případě platí s ohledem na péči o děti a jejich výchovu obdobně totéž co v případě rozvodu manželství na základě dohody. Nezbytnou součástí rozsudku o rozvodu manželství je rozhodnutí o tom, s kým budou nezletilé děti žít po rozvodu, o jejich styku s rodičem, s nímž nebudou žít ve společné domácnosti, a o výživném na děti.
STYK
VÝŽIVNÉ pro manžele a děti
Základním prvkem manželství je „manželské soužití“ (življenjska skupnost) (článek 3 zákona o manželství a rodině). Ukončení manželského soužití (prenehanje življenjske skupnosti) nebo rozluka znamená trvalé ukončení základních prvků vzájemných vztahů, které mezi manželi existovaly. Při ukončení manželského svazku je ukončen ekonomický svazek a intimní a citové vazby mezi manželi a případně společná domácnost atd.
Zákon nestanoví podmínky rozluky. Soudy o rozluce rozhodují v každém řízení podle okolností a zvláštních znaků dotyčného případu.
Rozluka nemá žádný vliv na existenci manželství, to znamená, že ukončeno je pouze manželské soužití, nikoli manželství. K ukončení manželství je nutná žaloba nebo návrh na ukončení manželství dohodou. V případě rozluky manželé přestávají vytvářet společné jmění. Závislý manžel může požádat o výživné prostřednictvím žaloby, kterou je nutno podat do jednoho roku poté, co došlo k rozluce.
Prohlášení manželství za neplatné znamená, že v době uzavření manželství nebyly splněny podmínky, které se podle zákona vyžadují k tomu, aby se manželství pokládalo za platné (např. neexistence svobodné vůle, vynucený souhlas nebo souhlas udělený omylem, manželství nebylo uzavřeno stanoveným postupem, bylo uzavřeno mezi blízkými příbuznými nebo bylo uzavřeno vážně duševně nemocnou osobou nebo osobou s nedostatečnými rozumovými schopnostmi). Právní důsledky manželství zanikají ke dni, k němuž rozsudek o prohlášení manželství za neplatné nabude právní moci.
Ø Manželství se nestává neplatným ipso iure, nýbrž musí být za neplatné prohlášeno rozsudkem soudu.
Ø Slovinské právní předpisy rozlišují mezi manželstvím relativně a absolutně neplatným. Rozdíl spočívá ve skupině osob, které mohou o prohlášení manželství za neplatné požádat.
a) Důvody relativní neplatnosti:
b) Důvody absolutní neplatnosti: (osobami, které mohou podat žalobu, jsou kromě obou manželů i některé další osoby mající přímou právní výhodu z prohlášení manželství za neplatné (např. ostatní dědicové zesnulého manžela mohou po jeho úmrtí podat žalobu na prohlášení manželství za neplatné, takže žijící manžel ztratí nárok na dědictví); oprávněné osoby mohou podat žalobu rovněž po prohlášení manželství za neplatné); žalobu může podat i státní zástupce:
Právní důsledky prohlášení manželství za neplatné nabývají účinku ke dni, k němuž rozsudek o prohlášení manželství za neplatné nabude právní moci. Co se týká majetkových vztahů mezi manželi, vyživovací povinnosti vůči závislému manželovi, vrácení darů mezi manžely a vztahu manželů s jejich společnými dětmi, právní důsledky jsou v případě prohlášení manželství za neplatné stejné jako v případě rozvodu manželství.
Zákon o mediaci v občanských a obchodních věcech (Zakon o mediaciji v civilnih in gospodarskih zadevah), který vstoupil v platnost v červnu 2008, upravuje mediaci ve sporech týkajících se občanskoprávních, obchodních, pracovněprávních, rodinných a jiných majetkoprávních vztahů s ohledem na nároky, které mohou strany libovolně uplatnit a vypořádat, pokud zvláštní zákon nestanoví u některých z těchto druhů sporů jinak. Manželství samotné nelze ukončit bez zásahu soudu, je proto nutno podat žalobu nebo návrh na ukončení manželství dohodou.
K žalobě nebo návrhu je nutno připojit výpis z matriky manželství nebo výpis z matriky narození, přičemž při soudním jednání je nutno předložit průkaz totožnosti.
Soud zcela nebo částečně osvobodí stranu od placení soudních poplatků, pokud by tato platba významně snížila peněžní prostředky, které má tato osoba k dispozici pro vlastní obživu a obživu svých rodinných příslušníků. Od placení soudních poplatků jsou osvobozeni i občané cizích států, kteří jsou jako takoví určeni v mezinárodní smlouvě, popřípadě jestliže existují podmínky pro vzájemné uznávání (články 10 a 11 zákona o soudních poplatcích / Zakon o sodnih taksah, ZST-1).
Kterákoli strana může požádat o bezplatnou právní pomoc za účelem uhrazení nákladů na právníka a znalce; rozhodnutí o přiznání právní pomoci vydává krajský soud, v jehož obvodu má žadatel trvalé bydliště. V tomto řízení soud posuzuje kritéria (např. hmotná, finanční) s odkazem na ustanovení zákona o bezplatné právní pomoci (Zakon o brezplačni pravni pomoči).
Opravný prostředek proti rozsudku o rozvodu manželství nebo o prohlášení manželství za neplatné lze podat vrchnímu soudu (višje sodišče), a to obvykle do 15 dnů. Rozsudek o rozvodu manželství na základě návrhu manželů na ukončení manželství dohodou lze napadnout:
Dovolání (mimořádný opravný prostředek) není v manželských sporech přípustné.
Podle článku 21 nařízení (ES) č. 2201/2003 je soudní rozhodnutí vydané v jiném členském státě uznáno, aniž by bylo nutno zahájit zvláštní řízení o uznání.
O vydání rozhodnutí o uznání či neuznání soudního rozhodnutí může požádat každá zúčastněná strana. V tomto případě musí strana podat žádost o prohlášení o vykonatelnosti u příslušného krajského soudu (okrožno sodišče) Republiky Slovinsko.
Na postup podávání žádosti se vztahují slovinské právní předpisy.
Strana, která požádá o uznání soudního rozhodnutí nebo která jeho uznání napadne, nebo strana, která požádá o prohlášení o vykonatelnosti, musí předložit:
Na otázky mezinárodní příslušnosti v případě občanů nebo rezidentů členských států EU se vztahují především a přímo ustanovení nařízení (ES) č. 2201/2003 (Brusel II bis).
Jsou-li manželé v době podání žaloby občany různých zemí, použijí se kumulativní právní předpisy zemí, jejichž jsou občany, podle ustanovení slovinských vnitrostátních právních předpisů (čl. 37 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním / Zakon o mednarodnem zasebnem pravu in postopku).
Nelze-li podle právních předpisů zemí, jejichž občany manželé jsou, manželství ukončit, použije se na ukončení manželství slovinské právo, má-li v době podání žaloby jeden z manželů trvalé bydliště ve Slovinsku.
Je-li jeden z manželů občanem Slovinska, nemá však ve Slovinsku trvalé bydliště, a manželství nelze podle práva stanoveného v čl. 37 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním ukončit, použije se na ukončení manželství slovinské právo.
http://www.dz-rs.si/wps/portal/Home/deloDZ/zakonodaja/preciscenaBesedilaZakonov
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.