What is cross-border family mediation?

Cross-border family mediation is a process conducted by one (or several) impartial, qualified third person(s), the mediator. The mediator has no power to decide but helps the parties to regain communication and assists them in resolving their problem themselves.

The agreement reached is a tailor-made solution for their dispute that ensures that their parental decisions take account of the best interests of the child, if a child is concerned.

Family matters include: parental responsibility and access rights, child abduction, child protection measures, maintenance of children or ex-partners and other consequences of divorce or separation.

Partners are encouraged to take responsibility for the decisions concerning their family and to first try to resolve conflicts outside of the judicial system.

Mediation can therefore create a constructive atmosphere for discussions and ensure fair dealings between parents which also takes the best interest of the child into account.

Please consult the following pages to get more details on:

- Principles and stages

- How it works

- Costs

- Legislation

Please select the relevant country's flag to obtain detailed national information.

How does it work?

As a party you can apply for mediation in all the Member States. In some Member States the judge may invite the parties in a dispute to try mediation.

If all parties agree to use mediation, the selected mediator sets up the mediation schedule. The way the mediotor is selected depends on the specific country - you can find this information in the respecitve national pages available on the right hand side of this page.

Legal representatives can play an important role by providing the legal information necessary for the parties to make informed decisions.

Mediated agreements can be rendered enforceable if both parties so request. This can be achieved, for example, by way of approval by a court or certification by a public notary.

Legal representatives can review the mediated agreement to ensure that this agreement has legal effect in all legal systems concerned.

Why should you try it?

• You have the opportunity to control the outcome of your own dispute
• Mediation is a user-friendly environment in which the party is boss.
• Mediation allows you to revise and adjust the scope of the conflict.
• You make the decisions and agreements but you are not required to reach an agreement.
• By trying mediation, you do not give up your right to file or pursue a lawsuit in court.
• A win-win situation for every party taking part in mediation
• The mediator is an impartial and trained helper that can assist you to try to work things out yourselves.
• Compared to a trial mediation is relatively inexpensive.
• Mediation is relatively swift. It can be easily scheduled any time at the mutual convenience of the parties and can take place in a variety of locations.
• Mediation allows for flexible solutions (tailor-made) and helps in maintaining or building constructive future relationships and contacts between the parties.
• Support and advice of a legal representative in mediation is possible.
• Mediation can reduce future litigation.

This link will take you to the Mediators page.

Limits of the mediation

Where there are indications that the case is not suitable for mediation or that one (or both) of the parties are not willing to attempt mediation, the intervention of judicial authorities is necessary. In the screening of the suitability of the case, special attention must be given to the identification of possible risks such as domestic violence and its degree, drug or alcohol abuse, child abuse, etc… The suitability of the case must be decided on an individual basis and the standards applied by the mediator and the mediation organisation.

Related link

Practitioners’ Tool: Cross-Border Recognition and Enforcement of Agreements Reached in the Course of Family Matters Involving Children

Mediaci upravuje zákon ze dne 21. února 2005. Rodinnou mediaci, stejně jako další typy mediace, lze provádět v rámci soudního řízení (soudní mediace), nebo mimo něj (dobrovolná mediace).

Mediace zahájená na žádost jedné ze stran nebo na návrh soudce představuje postup, který vyžaduje souhlas stran.

Strany se dohodnou na jmenování mediátora (čl. 1734, pododstavec 1 soudního řádu), který může být schválen Federální komisí pro mediace (Commission fédérale de médiation). Každá ze stran může mediaci kdykoli ukončit (článek 1729 soudního řádu). Mediace se může týkat celého sporu, či jeho části (čl. 1735 odst. 2 soudního řádu).

Ve všech věcech, které přísluší soudu pro rodinné záležitosti, informuje soudní tajemník (greffier) ihned po podání žádosti strany o možnosti využití mediace a poskytne jim veškeré potřebné informace k tomu, aby tak mohly učinit (článek 1253b/1 soudního řádu). V případě rozvodu v důsledku nenapravitelného rozvratu může soudce nařídit zastavení řízení po dobu maximálně jednoho měsíce, aby si strany mohly opatřit informace o mediaci (čl. 1255 odst. 6 pododstavec 2 soudního řádu). Smírčí senáty u soudu pro rodinné záležitosti však vychází z koncepce dohodovacího postupu (článek 731 soudního řádu): soudci by měli urovnat rozpory mezi stranami, i když o dané věci nevydají konečné rozhodnutí. Úprava mediace v soudním řádu totiž nedovoluje, aby byl soudce mediátorem.

Při mediaci je zcela zachována důvěrnost a mediátor je vázán služebním tajemstvím (čl. 1728 odst. 1 soudního řádu).

Mediační řízení probíhá ve třech fázích:

- soudce jmenuje mediátora

- soudce věc odloží na pozdější termín a stanoví zálohu na honorář

- výsledek mediace: pokud je mediace úspěšná, jsou podmínky této dohody zaznamenány a podepsány stranami (mediační dohoda), kterou může schválit soudce. Pokud mediace nebyla úspěšná, mohou strany zahájit soudní řízení (či v něm pokračovat) nebo na základě vzájemné dohody požádat o jmenování nového mediátora.

Výši honoráře, poplatky i platební podmínky si předem stanoví strany a mediátor.

Odkaz na celostátní internetovou stránku, kde se nachází seznam mediátorů v rodinných záležitostech: http://www.fbc-cfm.be/fr/trouver-un-mediateur

Odkaz na celostátní internetovou stránku s informacemi o rodinné mediaci či o mediaci obecně: http://www.fbc-cfm.be/fr/mediation

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy o mediaci v rodinných záležitostech: http://www.fbc-cfm.be/fr/content/national-0

Mediace je v České republice upravena v zákoně č. 202/2012 Sb. o mediaci (dále jako „zákon“), který vstoupil v účinnost dne 1.9.2012, a který provádí směrnici 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech.

Zákon upravuje právní režim mediace v občanských věcech včetně úpravy mediace ve věcech rodinných. Aby mohl mediátor být zapsán do seznamu mediátorů a byl oprávněn vykonávat činnost mediátora v souladu se zákonem, musí úspěšně vykonat odbornou zkoušku.

Je třeba zdůraznit, že v případě, že je to účelné a vhodné, může soud nařídit stranám setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu, který nepřesáhne 3 hodiny, a současně přerušit řízení. Odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit takového setkání s mediátorem, může být sankcionován tím, že mu soud nemusí výjimečně zcela nebo zčásti přiznat náhradu nákladů řízení v případě jeho úspěchu ve věci.

Odkaz na národní stránku, kde je uveden seznam zapsaných mediátorů v rodinných věcech:

https://mediatori.justice.cz

Odkaz na národní stránky poskytující informace o mediačním řízení v rodinných věcech nebo mediaci obecně:

Taková stránka není k dispozici

Odkaz na stránky, kde je dostupná národní právní úprava mediace v rodinných věcech:

https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=202&r=2012

http://www.cak.cz/assets/zakon-o-mediaci_aj.pdf (text zákona v angličtině)

Stručný úvod do rodinné mediace v Německu

Výňatek z brožury o „manželském právu“ („Eherecht“), kterou zveřejnilo Spolkové ministerstvo spravedlnosti a ochrany spotřebitele (Bundesministerium der Justiz und für Verbraucherschutz), s. 73:

„6.2.5 Rodinná mediace

Při rozluce nebo rozvodu si páry často přejí uspořádat své rodinné vztahy smírnou cestou. V těchto případech představuje mediace vynikající alternativu soudního řízení.

Právní rámec pro mediaci byl vytvořen zákonem o mediaci (Mediationsgesetz), který nabyl účinnosti dne 26. července 2012.

Mediace stranám pomáhá nalézt smírné řešení sporu s pomocí neutrální osoby (mediátora). Účastníci přebírají odpovědnost za řešení a mediátor není oprávněn přijímat rozhodnutí.

To znamená, že na rozdíl od soudního řízení lze jako základ řešení, které je přizpůsobeno individuálnímu sporu, určit a zohlednit skutečné zájmy a potřeby dotčených osob. Soudní rozhodnutí přihlížejí k zájmům těchto osob v menším rozsahu. Tato řešení jsou proto dotčenými osobami snáze akceptována a zpravidla jsou v dlouhodobém horizontu účinnější. Mediace může vést k vypracování smluvních dohod týkajících se například výživného, majetku, vlastnictví, rodičovské zodpovědnosti nebo práva na styk s dítětem.

V rámci rozvodového řízení může soud manželům nařídit, aby se individuálně nebo společně zúčastnili bezplatného informativního setkání o mediaci, nebo aby s ohledem na projednávané související věci [1] využili jiný způsob alternativního řešení sporu s pomocí osoby nebo subjektu určeného soudem a aby potvrdily svou účast (§ 135 zákona o řízení v rodinných věcech a v nesporných věcech (Gesetz über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit, FamFG). Příkaz není vykonatelný za použití donucovacích prostředků. Soud však může zohlednit nedodržení příkazu při rozhodování o rozdělení nákladů řízení (§ 150 odst. 4 FamFG).“

Podle § 156 odst. 1 třetí a páté věty a § 81 odst. 2 bodu 5 zákona FamFG platí totéž pro záležitosti týkající se dětí. I v takových případech může soud rodičům nařídit, aby se zúčastnili informativního setkání o mediaci nebo aby využili jinou formu alternativního řešení sporů. Nařízení soudu není právně vymahatelné. Soud však může i v tomto případě nedodržení tohoto nařízení zohlednit při rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Odkazy na německé internetové stránky, na nichž lze vyhledat mediátory pro rodinné věci

Mezinárodní mediační středisko pro rodinné konflikty a únosy dětí (MiKK e.V.), Fasanenstraße 12, 10623 Berlín, Německo

http://www.mikk-ev.de/

– Zentrale Anlaufstelle für grenzüberschreitende Kindschaftskonflikte beim Internationalen Sozialdienst im Deutschen Verein (ZAnK), Michaelkirchstraße 17/18, 10179 Berlin, Německo (mediace v přeshraničních sporech týkajících se dětí)

http://www.zank.de/

Odkazy na německé internetové stránky, kde lze získat informace o rodinné mediaci nebo o mediaci obecně

– Bundesverband Mediation e.V. (BM), Wittestr. 30 K, 13509 Berlin

http://www.bmev.de/

– Bundes-Arbeitsgemeinschaft für Familien-Mediation e.V. (BAFM), Spichernstraße 11, 10777 Berlin

http://www.bafm-mediation.de/

Odkazy na německé právní předpisy o rodinné mediaci

– Bundesministerium der Justiz und für Verbraucherschutz (Spolkové ministerstvo spravedlnosti a ochrany spotřebitele), Mohrenstraße 37, 10117 Berlin

http://www.bmjv.de/

– Gesetz zur Förderung der Mediation und anderer Verfahren der außergerichtlichen Konfliktbeilegung (Zákon o podpoře mediace a jiných forem alternativního řešení sporů) (BGBl. (Bundesgesetzblatt, Spolková sbírka zákonů) 2012, část I, č. 35 ze dne 25. července 2012)

https://www.bmjv.de/SharedDocs/Gesetzgebungsverfahren/Archiv/Gesetz_zur_Foerderung_der_Mediation_und_anderer_Verfahren_der_außergerichtlichen_Konfliktbeilegung.html

[1] K souvisejícím věcem patří spory týkající se úpravy majetkových poměrů v manželství, vyrovnání důchodových nároků, výživného, společného obydlí a nákladů na domácnost.

Služba rodinné mediace je určena pro rodiče, kteří jsou rozvedeni nebo se rozvádějí, mají spolu nejméně jedno nezletilé dítě a nepodařilo se jim dosáhnout dohody v záležitostech týkajících se životních podmínek dítěte (například úpravy styku a vyživovací povinnosti). Rodinný mediátor jakožto neutrální strana usnadňuje výměnu názorů mezi těmito rodiči a pomáhá jim dosáhnout oboustranně uspokojivé dohody. Cílem mediačního řízení není ani tak usmíření, jako spíše dosažení udržitelné dohody.

Rodinná mediace je rychlejší, výhodnější a lepší pro duševní zdraví rodičů a bere větší ohled na blaho dítěte; dohody uzavřené mezi rodiči tímto způsobem jsou účinnější než dohody dosažené při soudních řízeních. Od 1. září 2022 jsou služby rodinné mediace dostupné rovněž jako státem provozovaná bezplatná služba. Pro přístup k této službě je třeba kontaktovat Radu sociálního pojištění. Soudce může také nařídit rodinnou mediaci v rámci soudního řízení.

Podle zákona o státem financovaných službách rodinné mediace (riikliku perelepitusteenuse seadus) je rodinný mediátor:

osoba, která přímo vede smírčí řízení v rámci smluvního vztahu s Radou sociálního pojištění a pomáhá rodičům (dále jen „strany mediace“) nalézt řešení sporu týkajícího se životních podmínek jejich nezletilého dítěte, přičemž zohledňuje nejlepší zájmy dítěte.

Ve smyslu zákona o smírčím řízení (lepitusseadus) musí mediátor být buď:
1) fyzická osoba, kterou strany pověřily, aby zprostředkovala mediaci při jejich vzájemném sporu (např. odborník v oblasti psychologie či sociálních otázek (včetně ochrany dítěte a sociální práce) nebo právní odborník). Mediátor může působit prostřednictvím právnické osoby, u níž je zaměstnán, nebo jiného smluvního vztahu;
2) advokát, který za uvedeným účelem učinil prohlášení u Estonské advokátní komory;
3) notář, který za uvedeným účelem učinil prohlášení u Notářské komory, nebo
4) v zákonem stanovených případech mediační orgán státní správy nebo místní samosprávy.

V Estonské republice se organizace služeb rodinné mediace řídí těmito právními předpisy:

• zákonem o státem financovaných službách rodinné mediace,
• zákonem o smírčím řízení,
• zákonem o sociálním zabezpečení,
• zákonem o rodině a
• občanským soudním řádem.

V Estonsku jsou rodinní mediátoři v současnosti zastoupeni Estonskou asociací mediátorů (Eesti Lepitajate Ühing) a Institutem pro mediaci (Lepituse Instituut). Práci mediátorů v rámci státem financované služby rodinné mediace koordinuje Rada sociálního pojištění.

Zákon o mediaci z roku 2017 se konkrétně nezabývá přeshraniční mediací a využívání mediace je podle tohoto zákona ve všech případech dobrovolné. Pokud se přeshraniční rodinná mediace uskuteční v Irsku, použijí se ustanovení tohoto zákona.

Zákon o mediaci z roku 2017 http://www.irishstatutebook.ie/eli/2017/act/27/enacted/en/html nabyl účinnosti dne 1. ledna 2018. Zákon obsahuje ustanovení o vytvoření komplexního právního rámce, který má podporovat řešení sporů prostřednictvím mediace jako alternativy k soudním řízením. Hlavním cílem zákona je podpořit mediaci jako funkční, účinnou a efektivní alternativu k soudním řízením, čímž se sníží soudní náklady, urychlí řešení sporů a sníží stres a konfliktnost, jež často doprovázejí soudní řízení.

Zákon o mediaci:

• obsahuje obecné zásady pro provádění mediace kvalifikovanými mediátory – články 6 až 8;
• zavádí pravidla správné praxe pro vedení mediace kvalifikovanými mediátory – článek 9;
• stanoví důvěrnost komunikace mezi stranami během mediace – článek 10;
• stanoví možné budoucí zřízení mediační rady pro sledování vývoje v dané oblasti – článek 12;
• ukládá povinnost právním zástupcům (solicitors a barristers) doporučovat stranám sporu, aby zvážily možnost vyřešení sporu pomocí mediace – články 14 a 15;
• stanoví, že soud může z vlastního podnětu nebo z podnětu stran sporu vyzvat strany, aby zvážily možnost vyřešení sporu pomocí mediace – článek 16;
• stanoví účinek mediace na promlčecí a prekluzivní lhůty – článek 18;
• stanoví, že pokud to soud považuje za oprávněné, může při rozhodování o povinnosti nést náklady řízení podle článku 16 tohoto zákona přihlédnout ke skutečnosti, že účastník řízení bezdůvodně odmítl nebo nezvážil možnost využít mediace nebo že po výzvě soudu podle článku 16 takovou mediaci bezdůvodně odmítl nebo se jí neúčastnil – články 20 a 21.

Oblast působnosti tohoto zákona zahrnuje veškerá občanskoprávní řízení, která mohou být zahájena před soudem, s výhradou některých výjimek stanovených v článku 3 tohoto zákona.

Rodinná mediace

Pojem „rodinná mediace“ odkazuje na formu alternativního řešení rodinných sporů (tj. finančních sporů a sporů týkajících se vlastnických práv manželů, podobných sporů vznikajících v důsledku soužití nebo vztahů mezi rodiči a dětmi a jiných rodinných sporů), při níž je stranám poskytována pomoc, aby mohly společně dospět k vzájemně přijatelné dohodě.

Ι. Institut mediace (διαμεσολάβηση) byl v řeckém právním systému zaveden zákonem 3898/2010 o mediaci v občanských a obchodních věcech (vládní věstník, řada I, č. 211/16-10-2010), který provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008.

Podle článku 2 zákona 3898/2010 lze „soukromoprávní spory postoupit k mediaci na základě dohody stran, pokud strany disponují předmětem sporu“, zatímco článek 8 téhož zákona stanoví: „1. Strany nebo jejich právní zástupci či v případě právnických osob jejich zmocněnci se zúčastní mediace se svým právníkem. 2. Mediátora určí strany, nebo třetí osoba, kterou si zvolily. 3. Průběh mediace stanoví mediátor se souhlasem stran, které mohou mediaci kdykoli na přání ukončit. Průběh mediace je důvěrný a z mediace není pořizován zápis. Během mediace může mediátor hovořit a scházet se s každou ze stran.“ Po ukončení mediace musí mediátor vypracovat protokol o průběhu mediace (článek 9 zákona 3898/2010), který obsahuje dosaženou dohodu a který je podepsán mediátorem, stranami a právními zástupci stran. Pokud o to požádá nejméně jedna ze stran, musí mediátor protokol zaevidovat u soudu prvního stupně, načež je tento vykonatelný.

Odměna mediátora je stanovena hodinovou sazbou, a to nejvýše za 24 hodin, což zahrnuje i čas vynaložený na přípravu mediace. Strany a mediátor se mohou dohodnout na jiném způsobu odměny. Odměnu mediátora hradí strany rovným dílem, nedohodnou-li se jinak. Každá strana nese náklady na honorář svého právního zástupce. Výše hodinové sazby je stanovena a revidována rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti, transparentnosti a lidských práv.

(Viz http://www.diamesolavisi.gov.gr/)

ΙΙ. Ustanovení čl. 214Β odst. 1 občanského soudního řádu, jež bylo vloženo článkem 7 zákona 4055/2012, mimoto zavedlo institut soudní mediace (δικαστική μεσολάβηση); podle tohoto článku mohou být „soukromoprávní spory vyřešeny rovněž pomocí soudní mediace. Využití soudní mediace není povinné a tato mediace se může uskutečnit před podáním žaloby, nebo během jejího projednávání“. Poslední pododstavec odstavce 3 téhož článku uvádí, že „každá zúčastněná strana může prostřednictvím právního zástupce jednajícího jejím jménem písemně požádat o postoupení věci soudci-mediátorovi“. V tomto článku je pak dále stanoveno: „4. Soud, u něhož řízení probíhá, může v závislosti na dané věci a s přihlédnutím ke všem okolnostem strany kdykoli vyzvat, aby k urovnání svého sporu využily soudní mediaci, a současně se souhlasem stran jednání v dané věci na krátkou dobu odročit, nejvýše však o šest měsíců. 5. Dospějí-li strany k dohodě, vyhotoví se protokol o průběhu mediace. Protokol podepíše mediátor, strany a právní zástupci stran a prvopis je zaevidován u soudu prvního stupně, u něhož se mediace uskutečnila. Jakmile je protokol o průběhu mediace zaevidován u soudu prvního stupně, představuje v souladu s čl. 904 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu vykonatelný titul, pokud prokazuje, že se strany dohodly na existenci určitého nároku.“

Náklady na soudní mediaci spadají přímo do oblasti působnosti zákona o poskytování právní pomoci občanům s nízkými příjmy (zákon 3226/2004).

Dvěma důležitými ustanoveními jsou nový článek 116A občanského soudního řádu (vložený čl. 1 odst. 2 zákona 4335/2015), který uvádí, že „během celého soudního jednání a ve všech řízeních podporuje soud … volbu mediace jako způsob alternativního řešení sporu“, a článek 214C občanského soudního řádu, který stanoví, že „soud navrhne, aby strany využily mediaci, je-li to vzhledem k okolnostem daného případu vhodné. Je-li návrh soudu přijat, projednávání dané věci se odročí o tři měsíce. Totéž platí, jestliže se strany samy během probíhajícího řízení rozhodnou využít mediaci.“

V Řecku neexistuje právní předpis upravující konkrétně rodinnou mediaci, použijí se proto obecná pravidla o mediaci a soudní mediaci, která byla uvedena výše.

Dvojice, které mají rozdílné státní občanství (manželé nebo osoby žijící společně v jiném než manželském svazku), mají za následek bikulturní rodiny a při rozvodu nebo rozpadu vztahu může v přeshraničních věcech kromě běžných záležitostí spojených s rodinnými spory (tj. rodičovská zodpovědnost, péče, styk s dítětem, výživné na dítě, majetkové spory mezi manželi) vyvstat ještě závažnější problém, a to únos dítěte. V těchto případech lze snadno použít výše zmíněná pravidla týkající se mediace a soudní mediace; tato pravidla jsou v souladu s již platnými pravidly stanovenými v čl. 7 odst. 2 písm. c) Haagské úmluvy z roku 1980 a čl. 55 odst. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 2201/2003 (nařízení „Brusel IIa“).

1. Právní úprava mediace

Ve Španělsku neexistuje žádná zvláštní právní úprava rodinné mediace. Je však zahrnuta jakožto občanská věc do zákona 5/12 ze dne 6. července 2012 o mediaci v občanských a obchodních věcech, který obecně upravuje mediaci v těchto oblastech.

Články 3 a 27 výše uvedeného zákona 5/12 obsahují konkrétní pravidla pro mediaci v přeshraničních věcech.

Některé autonomní oblasti, které mají v této oblasti pravomoc, rovněž upravily mediaci způsobem, který je docela podobný národním právním předpisům. Veškeré právní předpisy upravující mediaci na úrovni autonomní oblasti jsou k dispozici na adrese:

http://www.poderjudicial.es/cgpj/es/Temas/Mediacion/Normativa-y-jurisprudencia/Leyes-Autonomicas/

2 Mediační řízení v rodinných věcech

Rodinná mediace je ve Španělsku zcela dobrovolná a řídí se mimo jiné zásadami důvěrnosti, rovnosti stran a nestrannosti mediátora.

S cílem usnadnit mediaci ve věcech zahrnujících mimo jiné přeshraniční rodinnou mediaci obecné právní předpisy o mediaci výslovně umožňují její provedení prostřednictvím videokonference či jiných elektronických prostředků, které umožňují přenos zvuku nebo obrazu. Strany mohou mediaci využít před zahájením soudního řízení nebo v jeho průběhu a dokonce i po jeho skončení ke změně jeho výsledku či usnadnění výkonu soudního rozhodnutí.

Mediační řízení je poměrně jednoduché, bez ohledu na to, kdy probíhá. Smluvní strany se obrátí na mediátora podle svého výběru, nebo pokud se účastní probíhajícího řízení v rodinné věci, na mediátora, kterého jmenoval soudce. Nejprve se koná informační sezení, aby se strany mohly seznámit s mediačním řízením, a pokud s tímto postupem souhlasí, může mediace začít. Mediátor vede mediační sezení s cílem umožnit každé ze stran vyjádřit své postoje a pokusit se dosáhnout dohody. Řízení končí uzavřením dohody o všech nebo jen o některých problémech, nebo tak, že dohoda uzavřena není. Výsledek je sepsán ve zprávě a pokud byla uzavřena dohoda, musí být předložena ke schválení soudnímu orgánu, nebo pokud se dohoda netýká nezletilých nebo zdravotně postižených dětí, lze zprávu předložit notáři, který může zaznamenat dohodu ve formě veřejné listiny. Ta pak může být předmětem výkonu.

Pokud se strany zúčastní mediace před zahájením soudního řízení a dospějí k dohodě, je právní řízení urychleno, jelikož strany absolvují zjednodušené řízení, v jehož rámci předloží dohodu rodinnému soudu (Juzgado de Familia), který dohodu schválí, není-li v rozporu s právními předpisy či zájmy nezletilých nebo zdravotně postižených dětí páru. (Viz článek 777 občanského soudního řádu)

Bylo-li soudní řízení zahájeno, aniž by strany využily mediaci, může soudce s přihlédnutím k okolnostem daného případu souhlasit s tím, aby strany použily mediaci, a rodinný soud je poté odkáže na bezplatnou informační schůzku. Pokud se strany rozhodnou pro mediaci, není soudní řízení přerušeno, ledaže o to strany požádají, a je-li nakonec dosaženo dohody, soud ji schválí. Není-li dohody dosaženo, nebo nechtějí-li strany mediaci využít, je soudní rozhodnutí vydáno ve všech bodech, na nichž se strany nedohodly.

Rodinná mediace není možná v případě řízení týkajícího se násilí na základě pohlaví, k němuž došlo mezi stranami.

Informační schůzka je bezplatná, samotná mediace však znamená náklady, které hradí strany, nemají-li nárok na právní pomoc. Všechny informace o obsahu a požadavcích na získání právní pomoci jsou k dispozici na internetu na adrese:

https://www.mjusticia.gob.es/cs/Satellite/Portal/es/servicios-ciudadano/tramites-gestiones-personales/asistencia-juridica-gratuita.

3 Povolání rodinného mediátora a přístup k mediátorovi

Mediátor musí mít vysokoškolské či vyšší odborné vzdělání a mimoto musí absolvovat zvláštní odbornou přípravu k provádění mediace, kterou zajišťují instituce akreditované za tímto účelem.

K provádění rodinné mediace se nevyžaduje zápis do registru, byly však zřízeny registry, do kterých se mohou mediátoři zapsat jak na celostátní úrovni (registr mediátorů a institucí poskytujících mediační služby, jehož internetová adresa je uvedena níže – Registro de Mediadores e Instituciones de Mediación), tak i na úrovni jednotlivých autonomních oblastí.

Co se týká úrovně autonomních oblastí, téměř všechny autonomní oblasti zřídily veřejnou mediační službu. Pokud jde o informace o této službě, navštivte oddíl jejich institucionálních internetových stránek věnovaný mediaci, kde je různě podrobně vysvětlen způsob fungování systému mediace a kde naleznete informace o registru mediátorů a odkaz na něj, pokud takový registr existuje. Na internetových stránkách jsou obvykle k dispozici formuláře žádosti o mediaci, které odkazují na specializované instituce, jež byly zřízeny za účelem poskytování mediačních služeb.

Při hledání rodinného mediátora je třeba rozlišovat mezi tím, zda se má mediace uskutečnit po zahájení řízení, nebo nezávisle na řízení. Požaduje-li se mediace po zahájení řízení, odkáže příslušný rodinný soud strany na subjekty poskytující rodinnou mediaci, které jsou k němu přidruženy, zatímco v případě, je-li mediace využita před zahájením soudního řízení či mimo soudní řízení, musí strany vyhledat rodinného mediátora samy. Užitečné mohou být tyto zdroje informací:

– výše uvedený registr mediátorů a institucí poskytujících mediační služby na národní úrovni:

https://www.mjusticia.gob.es/es/ciudadania/registros/mediadores-instituciones

– tyto instituce uvedené ministerstvem spravedlnosti:

https://remediabuscador.mjusticia.gob.es/remediabuscador/RegistroInstitucion

–          mediační služby uvedené pro každou provincii Generální radou soudní moci (Consejo General del Poder Judicial):

http://www.poderjudicial.es/cgpj/es/Temas/Mediacion/Servicios-de-Mediacion-Intrajudicial/Mediacion-Familiar/

– Mediační služby zřízené jednotlivými autonomními oblastmi. Institucionální internetové stránky jednotlivých autonomních oblastí obvykle obsahují příslušné informace.

Kromě výše uvedených informací jsou další údaje o mediačním řízení v rodinných věcech, platných právních předpisech, mediačních službách, které existují v jednotlivých autonomních oblastech, a příslušných náležitostech k dispozici na internetových stránkách Generální rady soudní moci:

http://www.poderjudicial.es/cgpj/es/Temas/Mediacion

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
K dispozici jsou již tyto aktualizované překlady:

Mediace v rodinných věcech - Francie

Přeshraniční rodinná mediace je podporována prostřednictvím mezinárodních a evropských nástrojů spolupráce, jejichž cílem je podpořit smířlivé a rychlé urovnání sporů. Francie v rámci svého ústředního orgánu zřídila oddělení na podporu využívání mediace v přeshraničních věcech. Níže jsou uvedeny vnitrostátní předpisy upravující mediaci, které se použijí rovněž v přeshraničních věcech.

Vnitrostátní právní rámec:

Zákon č. 95-125 ze dne 8. února 1995 a následný výnos č. 2012-66 ze dne 22. července 1996 zakotvil soudní mediaci ve francouzském právu. Každý soudce, kterému byl předložen spor, může se souhlasem stran jmenovat mediátora – kvalifikovanou, nestrannou a nezávislou třetí osobu.

Nařízením č. 2011-1540 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se provádí směrnice 2008/52/ES ze dne 21. května 2008, byl novelizován zákon ze dne 8. února 1995. V tomto zákoně je mediace definována jako jakýkoli strukturovaný postup, kdy se dva či více účastníků snaží dohodnout na smírném narovnání svého sporu za pomoci třetí osoby. Zákon stanoví společný režim pro všechny mediace.

Existuje státní diplom v oboru rodinné mediace, který byl zaveden výnosem ze dne 2. prosince 2003 (články R.451-66 a následující zákona o sociální péči a o rodině (Code de l'Action Sociale et des Familles)) a vyhláškami ze dne 12. února 2004 a ze dne 19. března 2012. V současnosti však výkon povolání rodinného mediátora není podmíněn získáním tohoto diplomu, neboť rodinná mediace není regulované povolání.

Rodinná mediace se může uskutečnit:

1) v rámci mimosoudního řízení: jedná se o rodinnou mediaci na základě dohody, v tomto případě mediátora kontaktují přímo strany sporu;

2) v průběhu soudního řízení: článek 1071 občanského soudního řádu, článek 255 a článek 373-2-10 občanského zákoníku;

• soudce pro rodinné záležitosti může účastníkům řízení navrhnout, aby využili mediaci, a po získání jejich souhlasu jmenovat rodinného mediátora, který tuto mediaci povede;
• soudce pro rodinné záležitosti může účastníky řízení vyzvat, aby se sešli s rodinným mediátorem, který jim poskytne informace o předmětu a průběhu rodinné mediace.

Výslednou dohodu, jíž bylo dosaženo na základě rodinné mediace, lze předložit ke schválení soudci pro rodinné záležitosti (články 1534 a 1565 a následující občanského soudního řádu). Soudce tuto dohodu schválí, ledaže shledá, že dohoda dostatečně nechrání zájmy dítěte nebo že rodiče nedali souhlas dobrovolně (čl. 373-2-7 odst. 2 občanského zákoníku), nebo pokud dojde na základě všeobecnějšího důvodu k závěru, že dohoda může být v rozporu s veřejným pořádkem.

• Je-li rodinná mediace vedena oddělením pro mezinárodní rodinnou mediaci (Cellule de médiation familiale internationale) je bezplatná. Placená je v případě, že strany využijí služeb soukromého mediátora. Finanční účast stran upravuje úřední sazebník pro služby v oblasti mediace, který vychází ze zásady platby za schůzku a za osobu, v závislosti na příjmech stran (využití právní pomoci nebo pokladny pro vyplácení rodinných dávek). Odkaz na platná ustanovení občanského soudního řádu: zde (56 Kb)
• Odkaz na informační stránku ministerstva spravedlnosti týkající se rodinné mediace
• Odkaz na seznamy mediátorů: služby rodinné mediace ve vašem nejbližším okolí můžete vyhledat na těchto internetových stránkách: Justice en région (soudnictví v regionech) – ve vyhledávacím poli „catégories“ (kategorie) je třeba zadat „médiation familiale“ (rodinná mediace).

Mezinárodní rodinná mediace:

Mezinárodní rodinnou mediaci upravují nástroje mezinárodní spolupráce v rodinných záležitostech (Haagská úmluva ze dne 25. října 1980 a nařízení Brusel IIa) a jejich cílem zprostředkovat smírné řešení v zájmu navrácení dítěte v případě mezinárodního únosu nebo dosažení dohody o výkonu práva rodiče na styk s dítětem.

Dotčené osoby se mohou:

1) obrátit na mediátory, kteří své povolání vykonávají jako samostatnou výdělečnou činnost nebo v rámci sdružení: seznam mediátorů, kteří mohou jednat v mezinárodních rodinných záležitostech, je k dispozici online na této internetové adrese: http://www.justice.gouv.fr/justice-civile-11861/enlevement-parental-12063/sources-listes-des-mediateurs-familiaux-internationaux-26139.html (nebo klikněte zde).

2) obrátit na mediátory prostřednictvím oddělení pro mezinárodní rodinnou mediaci, které působí v rámci francouzského ministerstva spravedlnosti a které plní úlohu francouzského ústředního orgánu ve vztahu k Haagským úmluvám z 25. října 1980 a 19. října 1996 a nařízení Brusel IIa. Ústřední orgán nabízí možnost mediace ve věcech spolupráce, které mu byly předloženy, ale podle situace může jednat i ve věcech mimo rámec spolupráce, pokud jde o případy protiprávního přemístění dítěte, práva přeshraničního styku a ochrany nezletilých dětí v přeshraničních sporech.

Aby se mediace mohla uskutečnit, musí alespoň jeden z rodičů pobývat ve Francii a druhý v zahraničí, aniž by byla rozhodná jejich státní příslušnost. Oddělení pro mediaci, na které se obrátí jeden z rodičů se žádostí o mezinárodní rodinnou mediaci, navrhne mediaci druhému z nich. Tento postup musí být dobrovolný: v procesu mezinárodní rodinné mediace nesmí být činěn jakýkoli nátlak. Mediátoři oddělení pro mezinárodní rodinnou mediaci vykonávají svoji činnost, která má důvěrný charakter, nestranně a svědomitě.

Mediace, která se uskuteční v rámci oddělení po mezinárodní rodinnou mediaci ministerstva spravedlnosti, je bezplatná. Žádost s přiloženými dokumenty týkajícími se probíhajícího či již ukončeného řízení ve Francii nebo v zahraničí je třeba zaslat na níže uvedenou adresu:

Ministère de la Justice

Direction des affaires civiles et du Sceau – BDIP

Cellule de médiation familiale internationale

13 place Vendôme

75 042 Paris Cedex 01

Žádost je možné poslat i elektronicky na adresu: entraide-civile-internationale@justice.gouv.fr

Odkaz na internetovou stránku francouzského ministerstva spravedlnosti (oddělení pro mezinárodní rodinnou mediaci): http://www.justice.gouv.fr/justice-civile-11861/enlevement-parental-12063/la-mediation-21106.html

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Mediace v rodinných věcech - Chorvatsko

MEDIACE

Dne 1. listopadu 2015 vstoupil v Chorvatské republice v platnost nový zákon o rodině (Obiteljski zakon) (Narodne novine; NN (Úřední věstník Chorvatské republiky) č. 103/15 a 98/19). Tento zákon sestává z 10 samostatných části, přičemž sedmá část upravuje oblast povinného poradenství a rodinné mediace.

Povinné poradenství představuje způsob, jak rodinným příslušníkům pomoci dosáhnout dohod ohledně rodinných vztahů, přičemž je zvláštní pozornost věnována ochraně rodinných vztahů týkajících se dítěte a právním důsledkům nedosažení dohody a zahájení soudního řízení, ve kterém se rozhoduje o osobnostních právech dítěte. Povinné poradenství poskytuje odborný tým příslušného chorvatského úřadu sociální péče (Hrvatski zavod za socijalni rad) podle trvalého nebo dočasného bydliště dítěte nebo posledního společného trvalého či dočasného bydliště manželů nebo mimomanželských partnerů. Podle zákona o rodině se povinné poradenství neposkytuje před zahájením vykonávacího a zajišťovacího řízení. Rodinní příslušníci se povinného poradenství účastní osobně a bez zmocněnce.

Povinné poradenství se poskytuje: 1. před zahájením řízení o rozvod manželství mezi manžely, kteří mají společné nezletilé dítě, a 2. před zahájením ostatních soudních řízení týkajících se výkonu práva péče o dítě a práva na styk s dítětem. Před zahájením řízení o rozvod manželství se povinné poradenství neposkytuje v případě manžela či obou manželů, kteří: 1. jsou zbaveni způsobilosti uzavírat smlouvy, nejsou-li ani s pomocí odborníka schopni porozumět významu a důsledkům řízení, 2. mají poruchy úsudku nebo 3. nemají známé trvalé nebo dočasné bydliště.

Povinné poradenství je zahájeno na žádost jedné ze stran, která se podává úřadu sociální péče písemně, nebo ústně a je zaevidována. Po obdržení žádosti o povinné poradenství musí úřad sociální péče naplánovat schůzku a předvolat strany. Jestliže se úřad sociální péče domnívá, že by za daných okolností společná schůzka nebyla vhodná, nebo pokud o to jedna či obě strany požádají z oprávněných důvodů, naplánují se a uskuteční samostatné pohovory se stranami.

Rodinná mediace je proces, jehož se rodinní příslušníci účastní dobrovolně. Odchylně je první schůzka v rámci rodinné mediace před zahájením řízení o rozvod manželství povinná.

Rodinná mediace je proces, v jehož rámci se strany snaží dospět k dohodě ohledně rodinného sporu s pomocí jednoho či více rodinných mediátorů. Rodinný mediátor je nestranná a zvlášť vyškolená osoba, která je zapsána v registru rodinných mediátorů. Hlavním účelem rodinné mediace je dosáhnout plánu společné péče o dítě a jiných dohod týkajících se dítěte. Kromě dosažení tohoto účelu se v rámci rodinné mediace mohou strany dohodnout rovněž na všech ostatních záležitostech týkajících se majetku a jiných věcí.

Rodinná mediace se neuskuteční: 1. v případech, kdy odborný tým úřadu sociální péče nebo rodinný mediátor usoudí, že vzhledem k domácímu násilí není rovná účast manželů na rodinné mediaci možná, 2 jsou-li jeden či oba manželé zbaveni způsobilosti uzavírat smlouvy a nejsou-li ani s pomocí odborníka schopni porozumět významu a právním důsledkům řízení, 3. má-li jeden z manželů či oba manželé poruchy úsudku, a 4. není-li známo dočasné nebo trvalé bydliště jednoho z manželů.

Rodinná mediace se může uskutečnit bez ohledu na soudní řízení před zahájením soudního řízení, v jeho průběhu nebo po skončení soudního řízení. Podle zákona o rodině se rodinná mediace neprovádí před zahájením vykonávacího a zajišťovacího řízení. Během vykonávacího řízení za účelem uplatnění práva na styk s dítětem může soud odchylně stranám navrhnout, aby zahájily rodinnou mediaci. Po vyslechnutí stran a s přihlédnutím k okolnostem daného případu může tudíž soud odložit výkon o třicet dnů a nařídit, aby si s dítětem promluvil profesionál, nebo může stranám navrhnout, aby zahájily rodinnou mediaci s cílem dospět k dohodě ohledně sporu; v případě potřeby může soud během pohovoru s profesionálem nebo během rodinné mediace vydat rozhodnutí podrobněji upravující výkon práva na styk s dítětem zvláštním rozhodnutím, přičemž soud takto nepostupuje, nebyl-li pokus o rodinnou mediaci úspěšný nebo je-li zapotřebí neodkladné opatření.

Rodinný mediátor a ostatní osoby účastnící se rodinné mediace musí zajistit ochranu důvěrných informací a údajů, o nichž se během rodinné mediace dozví ve vztahu k třetím osobám, kromě: 1. případu, je-li nezbytné sdělit tyto informace za účelem provedení nebo výkonu dohody, nebo 2. případu, je-li nutné sdělit informace v zájmu ochrany dítěte, jehož blaho je ohroženo, nebo odstranění rizika vážného narušení duševní a tělesné integrity určité osoby. Rodinný mediátor musí strany informovat o rozsahu zásady důvěrnosti.

Co se týká dohody, jíž bylo dosaženo během rodinné mediace, zákon o rodině stanoví, že plán společné péče o dítě a jiné dohody, jichž bylo v rámci rodinné mediace dosaženo, musí mít písemnou formu a musí být podepsány všemi stranami, a že jsou rovnocenné vykonatelnému titulu, jestliže je soud na návrh stran schválí v nesporném řízení.

Jestliže strany nedospějí k dohodě ohledně plánu společné péče o dítě či jiného sporného rodinného vztahu, uvede rodinný mediátor ve zprávě o zastavení rodinné mediace to, zda se obě strany aktivně zúčastnily mediace. Zpráva o zastavení rodinné mediace je doručena účastníkům. Rodinný mediátor předá zprávu o zastavení rodinné mediace soudu, který během provádění rodinné mediace řízení pozastavil.

Pokud během soudního řízení strany navrhnou souhlasnou dohodu ohledně vyřešení sporu prostřednictvím rodinné mediace, může soud řízení pozastavit, přičemž v tomto případě stanoví tříměsíční lhůtu, ve které se strany mohou pokusit o vyřešení sporu v rámci rodinné mediace. Pakliže se soud během soudního řízení domnívá, že existuje možnost dosáhnout souhlasné dohody ohledně rodinného sporu, může stranám rovněž navrhnout rodinnou mediaci. Pokud strany s rodinnou mediací souhlasí, může soud řízení pozastavit a stanovit tříměsíční lhůtu, ve které se strany mohou pokusit o vyřešení sporu v rámci rodinné mediace. Jestliže se stranám nepodaří v tříměsíční lhůtě stanovené soudem pro vedení rodinné mediace spor v rámci rodinné mediace vyřešit nebo pokud strany navrhnou pokračování soudního řízení před uplynutím této lhůty, soud v řízení pokračuje. Před rozhodnutím o pozastavení řízení musí soud uvážit, zda je pozastavení vhodné vzhledem k potřebě neodkladného opatření v případech, kdy se rozhoduje o právech a zájmech dítěte.

V rámci rodinné mediace musí rodinný mediátor účastníky informovat o tom, že je třeba věnovat pozornost blahu dítěte, a může dovolit, aby děti se souhlasem svých rodičů vyjádřily v rámci rodinné mediace svůj názor.

Rodinný mediátor, který rodinou mediaci vedl, se nesmí podílet na písemném vyhotovení znaleckých posudků nebo hodnocení rodiny či se jinak účastnit soudního řízení, v němž se rozhoduje o sporu stran, které se zúčastnily rodinné mediace, vyjma v zákonem stanovených případech.

Vedou-li rodinnou mediaci rodinní mediátoři, kteří jsou zaměstnanci úřadu sociální péče, nemusí strany za práci rodinných mediátorů platit. Vedou-li rodinnou mediaci rodinní mediátoři mimo úřad sociální péče, hradí strany náklady na svou účast.

V rámci rodinné mediace se odpovídajícím způsobem uplatňují předpisy, které upravují mediaci.

Další informace viz:

zákon o rodině (Úřední věstník č. 103/15 a 98/19)

pravidla pro povinné poradenství (Pravilnik o obveznom savjetovanju; Úřední věstník č. 123/15)

pravidla rodinné mediace (Pravilnik o obiteljskoj medijaciji; Úřední věstník č. 123/15, 132/15 a 132/17)

zákon o mediaci (Zakon o mirenju; Úřední věstník č. 18/11)

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Mediace v rodinných věcech - Itálie

Rodinná mediace je postup, jehož použití si mohou manželé nebo partneři, kteří mají problémy, dobrovolně zvolit k vyřešení svého sporu za účasti jednoho či více mediátorů. Úkolem mediátorů je usnadnit komunikaci a pomoci dvojici vyřešit emocionální i materiální aspekty rozluky (rozdělení majetku, placení výživného, užívání společného bytu atd.). Jejich úkolem je rovněž pomoci dvojici dosáhnout dohod, které nejlépe odpovídají potřebám všech rodinných příslušníků.

Mediace se obecně řídí legislativním nařízením č. 28 ze dne 4. března 2010 v platném znění k „provedení § 60 zákona č. 69 ze dne 18. června 2009 o mediaci za účelem řešení občanských a obchodních sporů“.

Tento právní předpis stanoví postup pro mimosoudní řešení sporů týkajících se převoditelných práv. U určitých výslovně uvedených věcí je mediace předpokladem pro to, aby se návrh na zahájení řízení pokládal za přípustný.

Ve věcech rodinného práva vyžadují předchozí mediaci pouze spory týkající se dohod o rodinném podniku (tj. smluv, jejichž prostřednictvím vlastník podniku převádí zcela nebo částečně svůj podnik na jednoho či více potomků).

U všech ostatních rodinných sporů je mediace dobrovolná.

V řízení o péči o dítě však může soud vynesení rozhodnutí odložit, aby se manželé mohli s pomocí odborníků pokusit prostřednictvím mediace dospět k dohodě, zejména s ohledem na ochranu morálních a materiálních zájmů dítěte nebo dětí.

Mediace se může uskutečnit u veřejných nebo soukromých subjektů řádně zapsaných v registru organizací poskytujících mediační služby, který vede Ministerstvo spravedlnosti, nebo prostřednictvím těchto subjektů.

Seznam subjektů poskytujících mediační služby je k dispozici na internetové stránce na adrese:

https://mediazione.giustizia.it/ROM/ALBOORGANISMIMEDIAZIONE.ASPX

Mediátory ze zákona jsou advokáti zapsaní u Italské advokátní komory.

V mnoha obcích jsou mediační služby v rodinných věcech dostupné prostřednictvím rodinných poraden, sociálních služeb nebo místních zdravotnických zařízení.

Jiným postupem, který se od mediace liší, má však rovněž vyřešit spory mimosoudní cestou, je asistované vyjednávání. To je upraveno v legislativním nařízení č. 132 ze dne 12. září 2014, přeměněném se změnami na zákon č. 162 ze dne 10. listopadu 2014.

Asistované vyjednávání odkazuje na dohodu (nazývanou „vyjednaná dohoda“), jejímž prostřednictvím strany souhlasí s tím, že budou „spolupracovat v dobré víře s cílem urovnat spor smírnou cestou“. Aby byla dohoda platná, musí být vyhotovena písemně s pomocí jednoho či více advokátů a musí se týkat převoditelných práv.

Na rozdíl od dohod, jichž je dosaženo prostřednictvím mediace, jsou dohody uzavřené v rámci asistovaného vyjednávání vykonatelné a znamenají, že představují titul pro zápis soudního zástavního práva.

Stejně jako mediace může být i vyjednávání povinné nebo dobrovolné.

Ve věcech rodinného práva je asistované vyjednávání vždy dobrovolné.

Zákon upravuje asistované vyjednávání ve věcech týkajících se rozluky a rozvodu v zájmu dosažení urovnání na základě souhlasu nebo změny předem stanovených podmínek.

V případě párů, které nemají nezletilé děti (nebo dospělé nesvéprávné děti), je dohoda předložena státnímu zástupci u příslušného soudu, který v případě, že neshledá žádné nesrovnalosti, právním zástupcům oznámí, že urovnání sporu nic nebrání.

V případě párů s nezletilými dětmi (nebo dospělými nesvéprávnými dětmi) je třeba zaslat dohodu do 10 dnů státnímu zastupitelství u příslušného soudu za účelem ověření, zda dohoda zaručí ochranu zájmů dětí. Je-li hodnocení kladné, státní zástupce dohodu schválí. V opačném případě ji zašle předsedovi soudu, který strany předvolá během příštích 30 dnů.

Dohoda, které bylo dosaženo a která byla schválena tímto způsobem, má účinky rozhodnutí o soudní rozluce nebo rozvodu a nahrazuje a mění podmínky v nich stanovené.

Po vstupu zákona č. 76 ze dne 20. května 2016 v platnost mohou strany využít asistované vyjednávání rovněž v případě zrušení registrovaného partnerství osob stejného pohlaví.

Na Kypru existuje zákonné mediační řízení v rodinných věcech, které stanoví zákon o mediaci v rodinných sporech z roku 2019, zákon č. 62 (I)/2019, který vstoupil v platnost dne 25. dubna 2019. Zvláštní nařízení (RAA 507/2022) byla vydána dne 30. prosince 2022 s cílem usnadnit provádění zákona.

S cílem zjednodušit uplatňování alternativních způsobů řešení sporů Lotyšská republika přijala zákon o mediaci (Mediācijas likums – platný od 18. června 2014).

Model mediace doporučovaný soudem v občanskoprávních řízeních vstoupil v platnost dne 1. ledna 2015. Soudci mají povinnost nabídnout stranám možnost mediace k vyřešení sporu v různých fázích řízení (po zahájení řízení, při přípravě věci k hlavnímu líčení a při předběžném projednávání věci, jakož i v průběhu hlavního líčení, dokud není dokončeno zkoumání věcné podstaty sporu).

Bylo zavedeno několik projektů na podporu mediace jako způsobu řešení sporů:

1. Projekt – Bezplatná mediace v rodinných sporech

Rada certifikovaných mediátorů (Sertificētu mediatoru padome) pokračuje v roce 2023 v provádění programu „Mediace v rodinných sporech“, který provádí již od 1. ledna 2017. V rámci tohoto programu, financovaného ze státního rozpočtu, mohou jednotlivci obdržet státem poskytovanou podporu, která spočívá v možnosti zúčastnit se pěti bezplatných sezení s certifikovaným mediátorem za účelem řešení neshod mezi rodiči, jenž se dotýkají i zájmů dětí, a hledání způsobů, jak zlepšit vztahy mezi členy rodiny. V rámci tohoto projektu je díky státní podpoře poskytnuto zúčastněným stranám zdarma prvních pět mediačních sezení (každé v trvání 60 minut) vedených certifikovaným mediátorem. Pokud se spor během pěti sezení nevyřeší, náklady na další služby by již měly hradit strany sporu. Nárok každé osoby na tuto formu podpory je nutno projednat s certifikovaným mediátorem nebo Radou certifikovaných mediátorů (Sertificētu mediatoru padome). Informace o projektu jsou dotyčným osobám zpřístupňovány prostřednictvím soudů a jsou poskytovány rovněž místním orgánům veřejné správy, sociálním službám, rodinným soudům apod.

Pro žádost o službu rodinné mediace je třeba kontaktovat libovolného certifikovaného mediátora, který je do programu zapojen, nebo – pokud nelze dosáhnout shody ohledně výběru mediátora – kontaktovat Radu certifikovaných mediátorů prostřednictvím e-mailu zaslaného na adresu smp@smp.lv nebo telefonicky na čísle 28050777.

Podrobnější informace o programu lze nalézt zde.

2. Pokyny

Každý, kdo má zájem o konzultaci ohledně mediace a způsobů jejího využití, se může obrátit na Radu certifikovaných mediátorů prostřednictvím e-mailu zaslaného na adresu smp@smp.lv nebo telefonicky na čísle +371 28 050 777.

V Litvě je mediace v občanskoprávních sporech (včetně rodinných sporů) upravena zákonem Litevské republiky o mediaci (nové znění tohoto zákona vstoupilo nabylo účinnosti dne 1. ledna 2019). Zákon o mediaci se vztahuje na řešení vnitrostátních a mezinárodních občanskoprávních sporů a provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech.

Mediace je postup řešení občanskoprávních sporů, během něhož je při smírném urovnání sporu stranám nápomocen jeden či více mediátorů (nestranných třetích osob). Strany mohou využít tento způsob u sporů, které ještě nebyly předloženy soudu (mimosoudní mediace), i u případů již projednávaných u soudu (soudní mediace).

Využití mediace vyžaduje písemnou dohodu stran sporu. Na mediaci se lze dohodnout výhradně u typů sporů, u nichž mohou strany podle zákona uzavřít soudní smír. Mediátora jmenují společně strany, nebo jej může na žádost stran ustanovit Odbor státem zaručené právní pomoci.

S účinností od 1. ledna 2019 mohou mediační služby poskytovat pouze osoby, které složily zvláštní zkoušku (až na několik málo výjimek), splňují ostatní požadavky stanovené v zákoně (bezúhonnost, vysokoškolské vzdělání, absolvování odborné přípravy v oblasti mediace) a jsou zapsány na seznamu mediátorů Litevské republiky. Seznam mediátorů je zveřejněn na internetových stránkách Odboru státem zaručené právní pomoci (http://vgtpt.lrv.lt/). Mediátoři musí dodržovat rovněž normy týkající se nestrannosti a profesionality. Podle dosažené dohody mohou mediátoři poskytovat své služby za úplatu, nebo bezplatně. Strany a mediátoři se mohou dohodnout na způsobu a postupu řešení sporu. Kterákoli strana může od mediace ustoupit, a to bez udání důvodu.

Je důležité uvést, že zahájení mediace má za následek pozastavení běhu promlčecích lhůt. Proto i v případě, že se spor nepodaří vyřešit smírně, mají strany i nadále právo požádat o zjednání nápravy soud. Podaří-li se stranám urovnat spor smírnou cestou s pomocí mediátora, je uzavřena dohoda o smíru. Jakmile je tato dohoda v zjednodušeném řízení schválena soudem, stává se vykonatelnou.

Zákon zakotvuje rovněž zásadu důvěrnosti jako jednu ze základních zásad mediace. To znamená, že nedohodnou-li se strany jinak, musí strany, mediátoři a správci mediačních služeb udržovat veškeré informace týkající se mediace v tajnosti, s výjimkou informací nezbytných ke schválení nebo provedení dohody o smíru uzavřené během mediace a informací, jejichž nezveřejnění by bylo v rozporu s veřejným zájmem. Toto ustanovení zajišťuje, že kromě výše zmíněných výjimek nebude možno informace poskytnuté během mediace použít proti straně, která je předložila.

Zákon o mediaci upravuje specifika povinné a soudní mediace a disciplinární odpovědnost mediátorů.

Od 1. ledna 2020 bude mediace v rodinných sporech povinná. Povinná a soudní mediace je financována ze státního rozpočtu (po dobu až šesti hodin) v případech, kdy o výběru mediátorů rozhoduje Odbor státem zaručené právní pomoci. Strany si ponechávají právo zvolit si mediátora za účelem poskytnutí povinných mediačních služeb ze seznamu mediátorů, v tomto případě však musí mediaci platit samy.

Podle občanského soudního řádu hradí osoby, které využily mediaci, nižší poplatky, pakliže se obrátí na soud.

Informace o mediaci a souvisejících právních předpisech jsou k dispozici na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti (v litevštině).

http://tm.lrv.lt/lt/veiklos-sritys-1/civiliniu-gincu-taikinamasis-tarpininkavimas-mediacija

Informace o mediaci jsou uvedeny na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti (v angličtině):

http://tm.lrv.lt/en/fields-of-activity/mediation

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Mediace v rodinných věcech - Lucembursko

Právní úprava

Rodinnou mediaci upravuje zákon ze dne 24. února 2012 o mediaci v občanských a obchodních věcech a velkovévodské nařízení ze dne 25. června 2012, kterým se stanoví postup schvalování do funkcí soudního a rodinného mediátora, program speciálního vzdělávání v oblasti mediace a bezplatné konání informační schůzky.

Ustanovení čl. 1251-1 odst. 2 nového občanského soudního řádu uvádí věci, v nichž může soudce stranám navrhnout „rodinnou mediaci“. Konkrétně se jedná o věci:

• rozvodu, rozluky, rozluky párů žijících v registrovaném partnerství, včetně vypořádání, rozdělení společného jmění manželů a ideálního spoluvlastnictví,
• vyživovacích povinností, příspěvků na náklady domácnosti, povinnosti péče o dítě a výkonu rodičovské zodpovědnosti.

Postup

Je možné využít běžné mediace nebo soudní mediace v rodinných záležitostech. Běžnou mediaci může zahájit jakákoli strana bez ohledu na předmět, s výhradou použití čl. 1251-22 odst. 2 nového občanského soudního řádu, a mimo jakékoli soudní či rozhodčí řízení. Podmínky uspořádání mediačního postupu se stanoví písemnou dohodou, kterou podepíší zúčastněné strany i mediátor. V případě běžné mediace mohou strany využít jak mediátora schváleného ministerstvem spravedlnosti, tak i neschváleného mediátora.

Jakmile je soudci předložen spor týkající se některé z věcí uvedených ve výše zmíněném čl. 1251-1 odst. 2 nového občanského soudního řádu, může stranám navrhnout mediaci v rodinných záležitostech. Soudce nařídí bezplatnou informativní schůzku, kterou vede schválený mediátor nebo mediátor, který je osvobozen od schválení v Lucembursku za podmínky, že splňuje obdobné či v zásadě srovnatelné požadavky v jiném členském státě Evropské unie podle čl. 1251-3 odst. 1 třetího pododstavce nového občanského soudního řádu. Následující schůzky budou zpoplatněny částkou 57 EUR (částka stanovená velkovévodským nařízením). Soudce stanoví dobu trvání mediace, která nesmí být delší než tři měsíce. Dobu však lze na základě souhlasu stran prodloužit. Fyzické osoby, které nedisponují dostatečnými finančními prostředky, mohou získat finanční podporu na celý postup soudní mediace v rodinných záležitostech.

Je třeba poznamenat, že dohody na základě mediace mají stejný účinek jako soudní rozhodnutí. Podle výše uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech jsou tyto dohody nehledě na to, zda byly uzavřeny v zahraničí či na vnitrostátní úrovni, vykonatelné v rámci Evropské unie. Úplným či částečným schválením dohody předsedou obvodního soudu (tribunal d’arrondissement) se dohoda stává vykonatelnou. Co se týče rodinné mediace, ověří soudce kromě souladu dohody s veřejným pořádkem i to, zda není proti zájmům dětí, zda lze daný spor řešit prostřednictvím mediace a zda byl příslušný mediátor v dané věci schválený ministerstvem spravedlnosti.

Užitečné odkazy:

Seznam schválených mediátorů

Ministerstvo spravedlnosti (obecné informace o mediaci v občanských a obchodních věcech)

Navštivte internetové stránky věnované mediaci v členských státech, které obsahují informace o mediaci, jež je dostupná v rodinných věcech.

Zákon upravující mediaci

Platným zákonem na Maltě je kapitola 474, a to zákon o mediaci.

Co je to mediace?

Je-li dvojice ve sporu týkajícím se rodinných záležitostí, může požádat o pomoc mediátora, aby jí pomohl dospět k smírnému řešení, aniž by bylo nutno se uchýlit k formálnímu soudnímu řízení. Podle maltských právních předpisů představuje mediace povinný krok, který musí dvojice absolvovat před zahájením řízení o rozluce u občanskoprávního soudu (úseku pro věci rodinného práva).

Kdo je to mediátor a jaká je jeho úloha?

Mediátor má stranám pomoci dospět k smírnému řešení. Je to nestranná a nezávislá osoba, kterou určí soud. V některých případech si strany za poplatek volí mediátora samy. Všichni mediátoři mají odbornou kvalifikaci pro výkon této funkce. Většina z nich působí rovněž jako rodinní terapeuti, sociální pracovníci nebo právníci.

Mediátor nemůže předkládat soudu důkazy, pokud jde o skutečnosti sdělené během mediačního řízení, postoupí-li strany věc soudu.

Kdo může požádat o mediaci?

Mediaci lze využít ve věcech:

• rozluky nebo rozvodu manželství (za předpokladu, že před rozvodem žijí manželé nejméně čtyři roky odděleně),
• výživného od manžela/manželky,
• úpravy záležitostí týkajících se nemanželského dítěte, jako je například svěření do péče, práva na styk s dítětem a výživné,
• změny dohody o rozluce nebo rozvodu manželství,
• změny dohody upravující svěření dítěte do péče, práva na styk s dítětem nebo výživné.

O mediaci lze požádat i v případě, že se nejedná o manžele.

Jak se mediační řízení zahajuje a z jakých fází sestává?

Za účelem využití mediace musí zúčastněná strana předložit soudnímu úředníkovi písemnou žádost o povolení mediačního řízení. Žádost musí obsahovat jména a adresy obou stran a číslo průkazu totožnosti alespoň té osoby, která ji předkládá. Aby byla žádost platná, není nutný podpis právního zástupce. Tato žádost se předkládá na podatelně rodinného soudu, její podání není zpoplatněno.

Mediaci lze zahájit rovněž oznámením (Note), tento postup se však použije v případě, že se dotčené strany dohodly na většině právních záležitostí. Oznámení obsahuje stejné údaje jako žádost s tím rozdílem, že strany předkládají také návrh dohody, kterou vyhotovili jejich právní zástupci nebo notář. Oznámení musí podepsat obě strany společně u svého notáře, nebo oba jejich právní zástupci a notář.

Po předložení žádosti nebo oznámení je ustanoven mediátor ze seznamu vypracovaného soudem. Mediátora si mohou zvolit i strany soukromě na základě dohody. Mediátor sdělí stranám poštou konkrétní datum, kdy se mají dostavit k soudu. Jednání se konají v soukromé místnosti pouze za účasti mediátora a případně právních zástupců stran, pokud si to strany přejí. Mediace nevyžaduje přítomnost právního zástupce.

Mediátor přezkoumá spolu se stranami možnost usmíření. Jestliže se mediátor domnívá, že zachování manželství nebo vztahu dvojice má naději na úspěch, odkáže strany na poradenskou službu a mediaci pozastaví. Pokud se strany domnívají, že jejich manželství či vztah nemůže dále fungovat, pokusí se mediátor pomoci stranám dospět k dohodě ohledně jejich dětí a majetku.

Podaří-li se stranám dospět ke shodě, je vyhotovena dohoda, kterou mediátor přečte, a pokud jsou strany s obsahem dohody srozuměny, předloží mediátor dohodu oficiálně podatelně, aby ji mohl posoudit soudce. Pakliže soudce dohodu schválí, mohou se strany obrátit na notáře, který dohodu zveřejní a učiní ji oficiální.

Nemohou-li se strany dohodnout, mediace je ukončena a strany mohou postoupit věc soudu. Strany musí zahájit řízení u občanskoprávního soudu (úseku pro věci rodinného práva) do dvou měsíců od ukončení mediace. Jestliže se dvojice neobrátí na soud v uvedené lhůtě, musí řízení zahájit znovu prostřednictvím mediace.

Jak se postupuje v případě, žije-li jedna ze stran v zahraničí?

Přeshraničním sporem je spor, kdy má nejméně jedna ze stran bydliště nebo obvyklý pobyt na Maltě a druhá strana má bydliště nebo obvyklý pobyt v jiném členském státě, a to ke dni, k němuž:

• se strany dohodnou na využití mediace poté, co spor vznikl,
• mediaci nařídí soud,
• podle vnitrostátních právních předpisů vzniká povinnost využít mediaci nebo
• v případech, kdy soud vydal rozhodnutí nebo příkaz, ode dne vydání tohoto rozhodnutí nebo příkazu.

Osoba, která má bydliště nebo obvyklý pobyt v zahraničí, v těchto případech buď přicestuje na Maltu, nebo udělí svému právnímu zástupci na Maltě plnou moc k zastupování, načež přicestuje na Maltu pouze za účelem podpisu dohody o rozluce. Nezná-li na druhou stranu osoba, která má bydliště nebo obvyklý pobyt na Maltě, místo pobytu svého partnera (ten například z Malty vycestoval nebo dotyčnou osobu opustil), musí předložit žádost o mediaci, v níž tuto skutečnost odpřisáhne, načež je tato žádost ihned uzavřena a dotyčná osoba zahájí soudní řízení proti opatrovníkům, které nepřítomné osobě ustanoví soud.

Při mediaci řeší strany spor společně pod dohledem nezávislého mediátora. Mediace se používá především v občanském právu a veřejném právu. Tato forma mimosoudního řešení sporů s sebou přináší řadu výhod. Konflikt se často podaří vyřešit rychleji než u soudu, mediace je také v mnoha případech levnější a kromě toho přispívá k lepším vztahům mezi stranami, jelikož ty se snaží dospět k vyřešení sporu mezi sebou dobrovolně.

Nizozemská federace mediátorů (Mediatorsfederatie Nederland)

V Nizozemsku existuje několik rejstříků mediátorů. Nizozemská federace mediátorů (MfN) spravuje rejstřík mediátorů (Register van Mediators), dříve známý pod názvem NMI-register). V Nizozemské federaci mediátorů jsou zastoupeny největší spolky mediátorů v Nizozemsku. Do rejstříku MfN mohou být zapsáni pouze mediátoři, kteří splňují pečlivě stanovená kritéria kvality. Nizozemská vláda používá normy MfN jako základ pro rejstřík mediátorů, kteří nabízejí svoje služby v rámci systému právní pomoci (rejstřík Rady pro právní pomoc (Raad voor Rechtsbijstand)). Stránky MfN obsahují rovněž nezávislé informace o mediaci a mediátorech v Nizozemsku.

ADR International Register

Dále existuje také rejstřík ADR International Register. Na webových stránkách tohoto rejstříku lze hledat mediátory a konzultovat informace o tématech týkajících se mediace.

Informace o mediaci

V Nizozemsku funguje rovněž iniciativa „Mediation naast rechtspraak“, tedy „mediace místo soudu“. To znamená, že okresní soud nebo odvolací soud, u nějž probíhá řízení, informuje zúčastněné strany o možnosti rozhodnout se pro mediaci. Odvolací soud může kromě toho strany odkázat na tzv. rodičovské šetření (ouderschapsonderzoek), při němž lze cestou mediace rovněž hledat možné řešení problému.

Dalšími úřady, od nichž lze získat informace o mediaci, jsou právní poradna Het Juridisch Loket a Rada pro právní pomoc (Raad voor Rechtsbijstand).

Za určitých okolností mohou být náklady na mediaci zcela nebo částečně proplaceny. Další informace o subvencované mediaci naleznete zde.

Související odkazy

Nizozemská federace mediátorů

ADR International Register

Informace nizozemského soudnictví o mediaci místo soudu

Het Juridisch Loket

Právní pomoc

Rada pro právní pomoc

V rakouském soudním řízení v rodinných věcech se soud všemožně snaží dosáhnout smírného řešení. Za tímto účelem může také nařídit první informativní setkání o mediaci nebo doporučit mediaci (§ 107 odst. 3 bod 2 zákona o nesporném řízení, Außerstreitgesetz). Ačkoliv dvounárodnostní týmy mediátorů splňují požadavky na rodinnou mediaci v Rakousku, musí být sestaveny ad hoc Spolkovým ministerstvem spravedlnosti (Bundesministerium für Justiz) jako ústředním orgánem a soukromými asociacemi mediátorů.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Mediace v rodinných věcech - Polsko

Mediační řízení v rodinných věcech, ve věcech rozvodu a rozluky

Mediace je dobrovolná, důvěrná forma řešení sporu, v jejímž rámci se strany konfliktu nebo sporu snaží samy dospět k dohodě s pomocí neutrálního a nestranného mediátora. O záležitostech, o nichž se má během mediace jednat, rozhodují účastníci. Záležitosti, na nichž je třeba se dohodnout, se mohou týkat usmíření manželů, stanovení podmínek rozluky, forem rodičovské zodpovědnosti, styku s dětmi, uspokojování potřeb rodiny, vyživovacích povinností a výživného na děti, jakož i majetkových záležitostí a bydlení. Mediační dohoda může upravovat taktéž otázku vydání cestovního pasu, volby vzdělání dítě, styků s širší rodinou a/nebo správy majetku dítěte.

Výhody mediace

• Mediace pomáhá snížit míru negativních emocí, vzájemně si porozumět a pochopit své potřeby, a snižuje tudíž psychologickou zátěž spojenou s konfliktem.

Jak je záležitost postoupena k mediaci?

• Mediace se může uskutečnit před postoupením věci soudu, nebo po zahájení soudního řízení na základě rozhodnutí soudu.

• Mediace každopádně vyžaduje souhlas stran.

• Každá strana může o mediaci požádat v kterékoli fázi řízení.

Kdo rozhoduje o volbě mediátora?

• Mediátora volí společně strany, nebo je ustanoven soudem, přičemž se berou v úvahu v prvé řadě osoby uvedené na seznamu stálých mediátorů.

Jak dlouho může mediace trvat?

• Mediační řízení, které bylo zahájeno z rozhodnutí soudu, by nemělo trvat déle než 3 měsíce, na základě společné žádosti či z jiného pádného důvodu však může být prodlouženo, pokud to usnadní dosažení dohody.

Průběh mediace

• Po obdržení soudního rozhodnutí kontaktuje mediátor strany za účelem stanovení data a místa sezení.

• Mediátor vysvětlí pravidla a průběh mediačního řízení a dotáže se stran, zda s mediací souhlasí.

• Mediace je diskuse mezi stranami za přítomnosti mediátora. Mohou se uskutečnit rovněž individuální setkání mediátora s kteroukoli ze stran.

• Strany se mohou rozhodnout, že se mediace nezúčastní.

• Mediace je důvěrná. Mediátor nesmí zpřístupnit údaje z mediace třetím osobám. Protokol o průběhu mediace neobsahuje názory ani stanoviska stran.

• Mediátor nemůže vystupovat jako svědek, co se týká skutečností, o nichž se dozví v důsledku vedení mediace, pokud jej strany nezprostí povinnosti zachovávat mlčenlivost.

Jaké jsou možné výsledky mediace?

• Mediace může vést k vzájemně přijatelné dohodě podepsané stranami.

• V případě rozvodu nebo rozluky může mediace skončit usmířením a/nebo dohodou manželů či vypracováním společných procesních stanovisek. Tato stanoviska poskytují základ pro rozhodnutí soudu v dané věci.

• Mediátor doručí stranám opis protokolu.

• Mediátor předloží protokol nebo dohodu, jíž bylo dosaženo, soudu.

• Mediační dohoda schválená soudem má právní moc dohody uzavřené u soudu a řízení ukončuje.

• Soud odmítne dohodu schválit, pokud je v rozporu s právem nebo se zásadami společného soužití, obchází-li zákon, je matoucí nebo obsahuje rozpory.

• Není-li dohoda, která byla prohlášena za vykonatelnou, skutečně vykonána, lze věc předat exekutorovi, kterého ustanoví soud.

• Není-li dohody dosaženo, mohou strany usilovat o výkon svých práv v soudním řízení.

Jaké jsou náklady mediace?

• Náklady na mediaci nesou strany. Každá strana obvykle hradí polovinu nákladů, nedohodnou-li se strany jinak.

• Kterákoli strana může požádat o osvobození od nákladů mediace.

• Bez ohledu na výsledek řízení může soud určité straně nařídit, aby nahradila náklady způsobené zjevně neodůvodněným odmítnutím účasti na mediaci.

• Je-li dohody dosaženo před zahájením soudního jednání, vrací se stranám soudní poplatek v plné výši.

• Je-li dohody u mediátora dosaženo v pozdější fázi řízení (po zahájení soudního řízení), vrací se zpět 75 % soudního poplatku.

• Pokud se strany v případě rozvodu nebo rozluky usmíří u soudu prvního stupně a žalobu stáhnou, vrací se 100 % soudního poplatku uhrazeného při podání žaloby soudu. Jestliže se strany usmíří před ukončením řízení u soudu druhého stupně, vrací se 50 % poplatku uhrazeného za podání opravného prostředku.

• V případě mimosoudní mediace stanoví odměnu mediátora centrum mediace nebo se na ni strany s mediátorem dohodnou před zahájením mediace.

RODINNÁ MEDIACE V PORTUGALSKU

Dobrovolná účast a podmínka schválení dohody soudem nebo matričním úředníkem

V Portugalsku je mediace dobrovolná. Strany rodinného sporu týkajícího se dětí nebo manželství mohou po vzájemné dohodě využít veřejnou nebo soukromou rodinnou mediaci. Rovněž soud může strany odkázat na mediaci, nemůže jim však mediaci uložit bez jejich souhlasu.

K rodinné mediaci lze přistoupit před zahájením řízení u soudu nebo u matričního úřadu (Conservatória do Registo Civil) nebo poté v průběhu řízení. Dohoda týkající se rodinných věcí musí být každopádně schválena soudem nebo matrikářem, aby se stala vykonatelnou. Mediačních sezení se mohou účastnit také zástupci stran (pokud byli ustanoveni) a v praxi tak někdy činí. Obecné zásady pro mediaci jsou stanoveny zákonem č. 29/2013 ze dne 19. dubna 2013.

Mediace v soudním řízení

Přistoupí-li strany k rodinné mediaci před podáním žaloby a je-li dosaženo dohody, měly by požádat jimi zvolený matriční úřad o schválení dohody. Tyto dohody se mohou vztahovat na záležitosti týkající se manželů (např. rozvod, vyživovací povinnosti mezi manželi, bydlení rodiny, používání příjmení bývalého manžela) nebo záležitosti týkající se dětí (např. dohoda o rodičovské zodpovědnosti připojená k dohodě o rozvodu nebo dohoda o výživném pro dospělé potomky). Před schválením matričním úřadem vydá státní zastupitelství (Ministério Público) k dohodě své stanovisko, pokud se tato dohoda týká rodičovské zodpovědnosti za nezletilé děti.

Jestliže se rodinná mediace uskuteční před podáním žaloby soudu a je-li jejím jediným účelem dohoda o rodičovské zodpovědnosti za nezletilé děti (bez připojené dohody o rozvodu nebo rozluce), musí strany požádat příslušný soud o schválení dohody.

Pokud se rodinná mediace uskuteční během probíhajícího soudního řízení, postupuje se takto:

• V soudním řízení o rodičovské zodpovědnosti (např. péče, styk s dítětem, výživné na nezletilé děti) existuje zvláštní technické jednání a fáze mediace. Jestliže strany poté, co byly soudcem předvolány k jednání, nedospějí k dohodě, odloží soudce jednání o dva až tři měsíce a odkáže strany na jeden z těchto alternativních mechanismů: mediace, pokud strany s postoupením k mediaci souhlasí nebo o něj požádají; nebo zvláštní technické jednání, které vedou technické podpůrné služby soudu. Po uplynutí doby odkladu je jednání obnoveno, a je-li jedním z výše uvedených způsobů dosaženo dohody, soudce dohodu posoudí a schválí. Nebylo-li dohody dosaženo, nařídí soud projednání věci.
• Ve všech občanskoprávních sporech, včetně sporů týkajících se manželů (např. rozvod a rozluka, vyživovací povinnosti mezi manželi a bývalými manželi, přiznání nároku na rodinné obydlí, pokud neexistuje počáteční dohoda), článek 273 občanského soudního řádu (Código de Processo Civil) soudu zpravidla umožňuje řízení přerušit a postoupit věc k mediaci, nevznesou-li strany proti tomuto postoupení námitku.
• Podle čl. 272 odst. 4 občanského soudního řádu mohou i strany po vzájemné dohodě požádat o přerušení řízení po dobu tří měsíců a během této doby přikročit k mediaci z vlastního podnětu.

Je-li dosaženo dohody prostřednictvím mediace během probíhajícího řízení ve výše popsaných věcech, musí strany požádat soud, aby dohodu schválil.

Spory týkající se rodinných záležitostí, které spadají do pravomoci matričního úřadu, musí být předloženy s předchozím souhlasem obou stran, v opačném případě spadají do pravomoci soudů. Z tohoto důvodu může být vhodné využít před zahájením řízení mediaci z podnětu stran. Podle čl. 14 odst. 3 legislativního nařízení (decreto-lei) č. 272/2001 ze dne 13. října 2001 by měl matriční úředník po zahájení řízení na matričním úřadu manžele žádající o rozvod informovat o existenci mediačních služeb. Toto ustanovení stranám umožňuje, aby během rozvodového řízení na základě vzájemné dohody probíhajícího u matričního úřadu využily mediaci k usmíření manželů nebo posouzení dohody týkající se rodičovské zodpovědnosti, která je připojena k dohodě o rozvodu, pokud státní zastupitelství podalo návrh za tímto účelem.

Volba veřejného nebo soukromého mediátora, doba trvání a náklady mediace

V souladu s čl. 272 odst. 4 občanského soudního řádu může rodinná mediace v zásadě trvat nejvýše tři měsíce. Pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech může mediace tuto lhůtu překročit.

Jestliže se strany rozhodnou pro soukromou mediaci, musí uhradit odměnu mediátora. Tato částka, pravidla a harmonogram mediace jsou stanoveny v protokolu o průběhu mediace, který strany a mediátor podepíšou na začátku mediace. Ministerstvo spravedlnosti vede seznam veřejných a soukromých mediátorů, z něhož si strany mohou vybrat soukromého mediátora.

Za účelem využití veřejné mediace by se strany měly obrátit na kancelář pro alternativní řešení sporů (Gabinete de Resolução Alternativa de Conflitos) při Generálním ředitelství pro politiku spravedlnosti (Direcção Geral da Política de Justiça – DGPJ) a požádat o předmediační jednání. Sezení lze objednat telefonicky (+351 808 26 2000), e-mailem nebo prostřednictvím on-line formuláře. Během předběžného jednání v rámci veřejné mediace je mezi stranami a mediátorem podepsán protokol o průběhu mediace. Je stanovena lhůta, naplánována sezení a objasněna procesní pravidla.

Náklady na veřejnou rodinnou mediaci činí u každé strany 50 EUR bez ohledu na počet naplánovaných sezení. Tento poplatek ve výši 50 EUR hradí každá ze stran na začátku veřejné mediace. Odměny mediátorů, kteří působí v rámci veřejného systému, strany nehradí. Tyto odměny hradí Generální ředitelství pro politiku spravedlnosti podle zákonem stanovené sazby.

Sezení v rámci veřejné mediace se mohou konat v prostorách Generálního ředitelství pro politiku spravedlnosti nebo v prostorách, jež jsou dispozici v obci, v níž mají strany bydliště.

V případě veřejné mediace si mohou strany zvolit mediátora ze seznamu vybraných veřejných mediátorů. Pokud tak neučiní, ustanoví kancelář pro alternativní řešení sporů v rámci Generálního ředitelství pro politiku spravedlnosti jednoho z mediátorů uvedených na seznamu veřejných mediátorů na základě pořadí, přičemž se zohlední blízkost k místu bydliště stran. K tomuto ustanovení obvykle dochází elektronickou cestou.

Mají-li strany nárok na právní pomoc, může tato pomoc zahrnovat i náklady mediace.

Přeshraniční mediace a společná mediace

V případě přeshraničního sporu, který znemožňuje osobní setkání, se mediace může uskutečnit prostřednictvím videokonference.

V Portugalsku mohou mediátoři z jiných členských států požádat o zařazení na seznam rodinných mediátorů, který sestavuje Ministerstvo spravedlnosti (a který zahrnuje veřejné i soukromé mediátory), a mohou být také voleni ze seznamu veřejných rodinných mediátorů (na základě veřejného výběrového řízení). V obou případech se uplatní stejné podmínky, jaké se vztahují na portugalské mediátory.

V Portugalsku je přípustná společná mediace v systému veřejné i soukromé mediace. Společná mediace se může uskutečnit na základě volby stran nebo na návrh mediátora, pokud se domnívá, že je to v daném případě nejvhodnější způsob.

Užitečné odkazy / platné právní předpisy

Na internetových stránkách DGPJ jsou dostupné tyto odkazy:

• vnitrostátní právní předpisy týkající se mediace: zákon č. 29/2013 ze dne 19. dubna 2013 (zákon o mediaci),
• seznam veřejných a soukromých rodinných mediátorů,
• obecné informace o rodinné mediaci.

O rodinnou mediaci lze požádat telefonicky na čísle + 351 808262000 nebo prostřednictvím on-line formuláře.

Informace o nákladech na veřejnou mediaci získáte na této adrese:

Pedir mediação familiar | Justiça.gov.pt (justica.gov.pt)

Ceny soukromé mediace se mohou od cen uvedených pro veřejnou mediaci lišit.

Závěrečná poznámka

Informace uvedené v tomto informativním přehledu jsou obecné povahy, nejsou vyčerpávající a pro kontaktní místo, Evropskou justiční síť pro občanské a obchodní věci, soudy či jiné osoby nejsou závazné. Vždy je třeba prostudovat platné právní předpisy.

Mediaci a organizaci činnosti mediátora upravuje zákon č. 192/2006, který obsahuje obecná ustanovení, ustanovení o povolání mediátora (certifikace mediátora, přerušení a vyloučení služby, mediační rada, organizace a výkon činnosti mediátora, práva a povinnosti mediátora, odpovědnost mediátora), o mediačním řízení (postup před uzavřením mediační dohody, mediační dohoda, průběh mediace, ukončení mediačního řízení) a zvláštní ustanovení o rodinných sporech a trestních věcech.

Strany se mohou zúčastnit informativního setkání o výhodách mediace, případně též po zahájení soudního řízení u příslušného soudu, za účelem urovnání sporů pomocí této metody. Dokladem o účasti na informativním setkání o výhodách mediace je informační osvědčení vydané mediátorem, který informace poskytl. Informace o výhodách mediace může poskytnout soudce, státní zástupce, právní poradce, právní zástupce nebo notář a v těchto případech je informování stran potvrzeno písemně.

Předmětem mediace nemohou být striktně osobní práva, například práva týkající se statusu určité osoby, či jakékoli jiná práva, která strany nemohou vykonávat na základě dohody či jiného aktu.

Mediační činnost se uskutečňuje stejně pro všechny osoby, bez ohledu na rasu, barvu pleti, státní příslušnost, etnický původ, jazyk, náboženství, pohlaví, smýšlení, politickou příslušnost, majetek nebo sociální původ.

Mediace je činnost ve veřejném zájmu. Při plnění svých povinností nemá mediátor rozhodovací pravomoci, pokud jde o obsah dohody, k níž mají strany dospět, může však stranám napomoci při ověřování její zákonnosti. Mediace se může uskutečnit mezi dvěma či více stranami. Strany si mohou mediátora zvolit svobodně. Mediaci může vést jeden či více mediátorů. Justiční a rozhodčí orgány a jakékoli jiné orgány, jimž byly svěřeny příslušné pravomoci, informují strany o možnosti a výhodách využití mediačního řízení a vyzvou je, aby k urovnání svých sporů využily tento způsob.

Strany mohou o potvrzení dohody požádat notáře. Listina vyhotovená notářem, která potvrzuje ujednání obsažené v mediační dohodě, je vykonatelná.

Strany mediační dohody se mohou dostavit k soudu se žádostí o vydání rozhodnutí, které jejich dohodu schvaluje. Příslušným orgánem je buď okresní soud, v jehož obvodu má některá ze stran bydliště/pobyt/sídlo, nebo okresní soud, v jehož obvodu byla mediační dohoda uzavřena. Rozhodnutí, jímž soud schvaluje ujednání stran, je vyneseno během neveřejného zasedání a je vykonatelné.

Zvláštní ustanovení o rodinných sporech. Mediaci lze využít k urovnání neshod mezi manželi, co se týká zachování manželství, rozdělení společného jmění manželů, výkonu rodičovských práv, určení bydliště dětí, příspěvku rodičů na výživné dětí, či jakýchkoli jiných neshod mezi manželi ohledně práv, kterých mohou ze zákona požívat. Mediační dohody uzavřené mezi stranami ve věcech/sporech týkajících se výkonu rodičovských práv, příspěvku rodičů na výživné dětí nebo určení bydliště dětí mají podobu soudních smírů.

Dohodu manželů o zrušení manželství a ujednání o souvisejících rozvodových záležitostech předkládají strany soudu, který je příslušný pro vydání rozhodnutí o rozvodu.

Mediátor zajišťuje, aby výsledek mediace nebyl v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, vybízí rodiče k tomu, aby se zaměřili v prvé řadě na potřeby dítěte, a zajišťuje, aby převzetí rodičovské zodpovědnosti nebo faktická rozluka či rozvod nepoškodily výchovu a vývoj dítěte.

Před uzavřením mediační dohody nebo případně během řízení postupuje mediátor s náležitou péčí, aby ověřil, zda mezi stranami nedochází k zneužívání či násilí a zda důsledky této situace nemohou mediaci ovlivnit, a rozhodne, zda je za těchto okolností urovnání sporu mediací vhodné. Pokud se mediátor v průběhu mediace dozví skutečnosti, které ohrožují výchovu nebo normální vývoj dítěte či značně poškozují nejlepší zájem dítěte, musí tuto záležitost oznámit příslušnému orgánu.

Zákon č. 217/2003 o prevenci a potírání domácího násilí obsahuje ustanovení o institucích, kterým byly svěřeny úkoly v oblasti prevence a potírání domácího násilí (jejichž povinností je nasměrovat strany sporu na mediaci), zařízeních pro prevenci a potírání domácího násilí (včetně podpůrných středisek určených pro agresory, která poskytují poradenství a služby rodinné mediace, s možností zabývat se na žádost stran domácím násilím v rámci mediace), ochranném příkazu a financování v oblasti prevence a potírání domácího násilí.

V rámci občanskoprávního řízení soudce stranám doporučí, aby svůj spor urovnaly smírnou cestou prostřednictvím mediace, a v průběhu řízení se snaží strany usmířit tím, že jim poskytuje potřebnou pomoc.

Ve sporech, které mohou být předmětem mediačního řízení, může soudce strany požádat, aby se zúčastnily informativního setkání o výhodách plynoucích z využití tohoto postupu. Považuje-li se to vzhledem k okolnostem daného případu za vhodné, doporučí soudce stranám v jakékoli fázi soudního řízení využití mediace s cílem zajistit smírné řešení sporu. Mediace není pro strany povinná.

Jestliže soudce doporučí mediaci, musí se strany (pokud se nepokusily vyřešit spor mediací před podáním žaloby soudu) dostavit k mediátorovi, který je informuje o výhodách mediace. Po obdržení informací se strany rozhodnou, zda s vyřešením svého sporu prostřednictvím mediace souhlasí.

Jestliže se strany usmíří, soudce jejich dohodu schválí v rozhodnutí, které vydá.

V případě rozvodu lze k návrhu na rozvod připojit dohodu, k níž manželé dospěli prostřednictvím mediace, pokud jde o zrušení manželství a případně vyřešení souvisejících rozvodových záležitostí.

Zákon č. 272/2004 o ochraně a prosazování práv dětí obsahuje ustanovení o právech dětí (občanských právech a svobodách, náhradním rodinném prostředí a péči, zdraví a blahu dítěte, vzdělávání a rekreačních a kulturních činnostech), ustanovení o zvláštní ochraně dětí, které se dočasně nebo trvale nacházejí bez ochrany svých rodičů (pěstounská péče, nouzová pěstounská péče, zvláštní dohled a sledování uplatňování zvláštních ochranných opatření), ustanovení o ochraně dětí (uprchlíci nebo v případě ozbrojeného konfliktu, děti, které se dopustily trestného činu, nemají však trestněprávní odpovědnost, proti zneužívání, zanedbávání nebo vykořisťování, včetně hospodářského vykořisťování, proti zneužívání drog a jakékoli formě násilí, děti, jejichž rodiče pracují v zahraničí, a proti únosům nebo jakékoli formě obchodování s lidmi), ustanovení o institucích a službách, kterým byly svěřeny úkoly v oblasti ochrany dětí na ústřední a místní úrovni, soukromých organizacích a financování systému ochrany dětí.

Veřejné služby sociální péče mají povinnost přijmout potřebná opatření s cílem zajistit včasné odhalení rizikových situací, jež mohou vést k odloučení dítěte od jeho rodičů, a zabránit zneužívání ze strany rodičů a domácímu násilí. Případům odloučení dítěte od rodičů a omezení výkonu rodičovských práv je nutno předcházet systematickým poskytováním služeb a dávek stanovených zákonem, se zvláštním důrazem na náležité informování rodičů a poradenství pro rodiče a léčbu nebo mediaci poskytovanou v rámci programu služeb.

Ve Slovinsku je mediace upravena zákonem o mediaci v občanských a obchodních věcech (Zakon o mediaciji v civilnih in gospodarskih zadevah – ZMCGZ; Uradni list RS (Úřední věstník Republiky Slovinsko); UL RS č. 56/08), který se podle svého § 2 odst. 1 používá při mediaci v rodinných věcech týkajících se nároků, na nichž se strany mohou dohodnout a vypořádat je. Na rodinné vztahy se mimoto vztahuje zákon o alternativním řešení soudních sporů (Zakon o alternativnem reševanju sodnih sporov – ZARSS; UL RS č. 97/09 a 40/12 – ZUJF), podle něhož musí soud stranám soudního sporu umožnit mediaci.

V § 22 odst. 1 zákona ZARSS je stanoveno, že mediace ve sporech týkajících se vztahů mezi rodiči a dětmi je bezplatná, jelikož odměnu mediátora a jeho cestovní výdaje hradí plně soud, nikoli strany. To se vztahuje i na případy, kdy se v rámci mediace společně se sporem týkajícím se vztahu mezi rodiči a dětmi řeší i majetkové poměry manželů.

Podle § 2 předpisu o mediátorech v programech soudů (Pravilnik o mediatorjih v programih sodišč; UL RS č. 22/10 a 35/13) rozhodne soud vedoucí seznam mediátorů podle zákona ZARSS v souladu s potřebami programu o maximálním počtu mediátorů, které lze zapsat na seznam pro určitou oblast. V případě mediace v rodinných věcech musí soud s ohledem na počet mediátorů na seznamu věnovat pozornost skutečnosti, že mediaci ve sporech týkajících se vztahů mezi rodiči a dětmi mohou vést dva mediátoři, jeden, který složil advokátní zkoušku, zatímco druhý má odborné znalosti a zkušenosti v oblasti psychologie či jiné podobné oblasti.

Naše právní předpisy neobsahují jiná ustanovení o mediaci v rodinných věcech. Nový zákoník o rodině by měl upravovat mediaci v rodinných věcech podrobněji.

Seznam mediátorů pro jednotlivé oblasti a soudy je k dispozici na internetových stránkách jednotlivých soudů a rovněž na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti, které vede centrální evidenci mediátorů účastnících se programů soudů podle zákona ZARSS.

Související odkazy na internetové stránky:

Obecné informace o mediaci (neexistuje zvláštní odkaz na rodinnou mediaci)

Centrální evidence mediátorů

1. Obecné informace o mediaci

Ve Slovenské republice probíhá mediace v oblasti rodinného práva pouze na základě dobrovolné účasti; provádějí ji mediátoři, kteří se nespecializují na rodinné právo. Soud nemá povinnost nařídit nebo doporučit mediaci v zájmu urovnání sporu. Soud může stranám pouze poradit, aby se pokusily urovnat spor mediací.

2. Odkaz na seznam mediátorů na Slovensku

Odkaz na slovenské internetové stránky se seznamem mediátorů je k dispozici na adrese http://www.komoramediatorov.sk/, kde jsou evidováni členové Slovenské komory mediátorů (Slovenská komora mediátorov), a rovněž na adrese https://www.najpravo.sk/, kde jsou uvedeni mediátoři podle kraje nebo okresu, v němž působí. Úplný seznam mediátorů, kteří absolvovali odbornou přípravu pro výkon činnosti mediátora, je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky (Ministerstvo spravodlivosti Slovenskej republiky) https://www.justice.gov.sk

3. Odkaz na internetové stránky o mediaci v oblasti rodinného práva a mediaci obecně

Obecné informace o mediaci jsou k dispozici na internetových stránkách Slovenské komory mediátorů: http://www.komoramediatorov.sk/ a na také na adrese https://www.najpravo.sk/

4. Odkaz na slovenské právní předpisy

Zvláštní vnitrostátní právní předpisy o mediaci v oblasti rodinného práva nebyly dosud přijaty. Mediační řízení v této oblasti (stejně jako ve všech ostatních oblastech, v nichž je jako alternativní řešení sporů přípustná mediace) se uskutečňuje podle zákona č.  420/2004 o mediaci a o doplnění některých zákonů

Ve Finsku existují tři rozdílné postupy rodinné mediace: 1) mimosoudní mediace, 2) soudní mediace jako samostatné řízení a 3) mediace v rámci výkonu rozhodnutí o výkonu práva na péči o dítě nebo o výkonu práva na styk s dítětem.

1. Mimosoudní mediace

Podle zákona č. 234/1929, o manželství, spory a právní otázky, které v rámci rodiny vyvstanou, by členové rodiny měli primárně řešit smírným jednáním a prostřednictvím dohody. Jestliže rodinní příslušníci potřebují při řešení svých sporů vnější pomoc, mohou se obrátit na rodinné mediátory, jejichž služby zajišťuje obecní rada sociální péče. Mediátoři tímto úkolem pověření jsou většinou zaměstnanci služeb rodinného poradenství či jiných sociálních služeb. Rodinná mediace je samostatná procedura, která funguje odděleně od jiných služeb sociálního a rodinného poradenství a jejímž cílem je nalézt řešení sporu, který mezi stranami vyvstal, prostřednictvím společné diskuse a jednání. Kromě obcí poskytují mediační služby také střediska rodinného poradenství zřizovaná církví, stejně jako další organizace a jednotlivci, kteří jsou k mediaci oprávněni.

Specifickým úkolem mediátora je zajistit práva dítěte v případě rozvodu. Mediátor rodičům pomáhá dosáhnout smírného uspořádání záležitostí týkajících se dítěte. Jedná se mimo jiné o dohodu ve věci střídavé péče, ohledně toho, u koho bude dítě bydlet, jakým způsobem je vykonáváno právo druhého rodiče na styk s dítětem a jakým způsobem se budou rodiče podílet na vyživovací povinnosti vůči dítěti. Když rodiče dosáhnou shody, mediátor pomůže vyhotovit dohodu zachycující tuto shodu. Mediátor rodiče poučí, že aby byla dohoda vykonatelná, musí ji nechat potvrdit úředníkem sociální péče o dítě. Potvrzená dohoda je postavena naroveň soudnímu rozhodnutí.

Rodinná mediace je dobrovolná, důvěrná a bezplatná. Služby rodinné mediace může vyhledat celá rodina, případně manželé společně či samostatně.

2. Soudní mediace

Soudy mohou zajišťovat mediaci ve věcech týkajících se péče o dítě, bydlení, práva na styk s dítětem a výživného na dítě (§ 10 zákona č. 394/2011, o mediaci v občanskoprávních věcech a potvrzování dohod obecnými soudy). Mediační řízení je na soudním projednání případu nezávislé. Mediační řízení je dobrovolné, nicméně vyžaduje souhlas obou rodičů. Je rychlejší a levnější než soudní řízení.

Mediační řízení je zahájeno v případě, že o to strany soud požádají. Do mediace může být věc postoupena i z již zahájeného soudního řízení. Mediaci je možné kdykoliv ukončit. Mediátorem je soudce, kterému je nápomocen odborník, obvykle psycholog či sociální pracovník. Stranám mediačního řízení mohou asistovat advokáti dle jejich vlastní volby, případně jiní pomocníci. V případě soudní mediace je možné požádat o poskytnutí právní pomoci na pokrytí nákladů pomoci ze státních fondů. V rámci soudního mediačního řízení musí být zaručeny nejlepší zájmy dítěte. Při rozhodování, zda lze dohodu schválit, musí vzít soud v úvahu zákon č. 361/1983, o péči o dítě a právu na styk s dítětem, a zákon č. 704/1975, o výživném na dítě. Potvrzená dohoda je postavena naroveň soudnímu rozhodnutí. Jestliže dohody není možno dosáhnout, soud řízení zastaví. Byla-li věc do mediace postoupena ze soudního řízení a ukáže-li se, že mediace byla neúspěšná, vrátí se věc zpět k soudu k dalšímu projednání.

3. Mediace jako součást výkonu rozhodnutí

Tato forma mediačního řízení se využije jen v případě, že jeden z rodičů zahájil u okresního soudu řízení o výkonu rozhodnutí. V tomto případě již rozhodnutí soudu existuje, nicméně druhý rodič toto rozhodnutí nesplnil.

V souladu se zákonem č. 619/1996, o výkonu rozhodnutí ve věci péče o dítě a práva na styk s dítětem, soud ustanoví mediátora zejména v případě, že o provedení výkonu rozhodnutí ve věci péče o dítě či práva na styk s dítětem je požádán soud. Mediátorem je obvykle psycholog obeznámený s dětskou psychologií, sociální pracovník obeznámený s ochranou dítěte či úředník sociální péče o dítě. Účelem mediace je usnadnit spolupráci mezi rodiči dítěte, případně jinými zúčastněnými stranami, a to s cílem zajistit dobré životní podmínky pro děti. Mediátor zprostředkuje setkání rodičů a soukromě si promluví s dítětem (či dětmi), aby zjistil jejich přání a názory, je-li to s ohledem na věk a úroveň vývoje dítěte (či dětí) možné. Mediátor o mediačním řízení vypracuje zprávu pro soud. Jestliže mediace k dohodě rodičů nevedla, soudní rozhodnutí se, mimo jiné, zakládá i na zprávě mediátora.

O mediátorech

Zajišťování rodinné mediace spadá do odpovědnosti obecních rad sociální péče. Kontaktní údaje obcí jsou uvedeny zde: http://www.kunnat.net/fi/Yhteystiedot/kunta-alan-yhteystiedot/kunnat/Sivut/default.aspx

Finská advokátní komora poskytuje advokátům školení, aby mohli vystupovat jako mediátoři v právních sporech:

https://asianajajaliitto.fi/

Soudní mediace patří do působnosti okresních soudů. Kontaktní údaje okresních soudů jsou uvedeny na stránkách justiční správy: http://oikeus.fi/tuomioistuimet/karajaoikeudet/fi/index/yhteystiedot.html

O mediaci

Mediace na stránkách justiční správy: https://oikeus.fi/fi/index/esitteet/avioliittolaki/perheasioidensovittelu.html

Brožura ministerstva spravedlnosti o soudní mediaci ve věcech péče o dítě:

https://oikeus.fi/en/index/esitteet/expert-assistedmediationofcustodydisputes_2.html

Brožura v angličtině: https://oikeus.fi/en/index/esitteet/expert-assistedmediationofcustodydisputes_2.html

Národní institut pro zdraví a dobré životní podmínky, Příručka ochrany dítěte, rodinná mediace:

https://www.thl.fi/fi/web/lastensuojelun-kasikirja/tyoprosessi/erityiskysymykset/lapsen-asema-erotilanteessa/perheasioiden-sovittelu

Postupy pro smírné urovnání sporů v oblasti rodinného práva vydané finskou advokátní komorou:

https://asianajajaliitto.fi/

Finské mediační fórum:

http://www.ssf-ffm.com/index.php

Vnitrostátní právní předpisy

Jednotlivá ustanovení týkající se rodinné mediace obsahují následující zákony:

zákon č. 234/1929, o manželství:

http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/1929/19290234?search%5btype%5d=pika&search%5bpika%5d=avioliittolaki#O1L5

zákon č. 361/1983, o péči o dítě a právu na styk s dítětem:

http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/1983/19830361

zákon č. 619/1996, o výkonu rozhodnutí ve věci péče o dítě a práva na styk s dítětem:

http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/1996/19960619

zákon č. 394/2011, o mediaci v občanskoprávních věcech a schvalování dohod obecnými soudy:

http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/2011/20110394

Rodinná mediace

Jako obecná zásada švédského práva platí, že konsensuální řešení jsou z hlediska zájmů dítěte nejlepší. Z tohoto důvodu byla stanovena pravidla, podle nichž musí být nejprve učiněn pokus přesvědčit rodiče, aby se na věcech týkajících se dítěte dohodli.

Na koho se obrátit

Služby sociální péče mají zvláštní odpovědnost a jsou mimo jiné povinny nabídnout rodičům smírčí řízení (samarbetssamtal). Cílem smírčího řízení je pomoci rodičům dosáhnout dohody; viz podrobnější informace o smírčím řízení. Jestliže rodiče souhlasí, smírné řešení, jehož dosáhli, může být zaneseno do dohody potvrzené službami sociální péče. Rovněž soudy mají povinnost se nejprve pokusit o dosažení dohody mezi rodiči. Jestliže soud neuspěje, může nařídit smírčí řízení či mediaci (medling).

V jakých věcech se lze uchýlit k mediaci a v jakých věcech je mediace nejčastější?

Rodinná mediace se ve věcech řešených u soudu má využívat například v případě, že smírčí řízení nevedlo k žádnému výsledku, nicméně stále ještě existuje možnost, že se rodiče na záležitostech týkajících se dítěte dohodnou.

Jsou stanovena nějaká zvláštní pravidla, která je třeba dodržovat?

Mediátory jmenuje soud. Rozhodnutí o nařízení mediace jako takové nevyžaduje souhlas rodičů, nicméně pro mediátora může být obtížné vykonávat své povinnosti v případě, že některý z rodičů se proti jmenování mediátora aktivně staví. Mediátor na základě konzultace se soudem stanoví, jakým způsobem bude mediace organizována. Pro mediátory není stanoven žádný kodex chování ani jiná obdobná opatření.

Informace a vzdělávání

Neexistuje žádná vnitrostátní vzdělávací organizace určená pro mediátory.

Kolik mediace stojí?

Mediátoři mají nárok na přiměřenou odměnu za svou práci, čas a náklady. Tyto náklady nese stát.

Mediační řízení v rodinných věcech

Rodinná mediace je dobrovolný proces. Nicméně od dubna 2014 musí v Anglii a ve Walesu všichni žalobci (nejen ti, kteří jsou příjemci veřejných finančních prostředků) před podáním žaloby soudu zvážit využití mediace a zúčastnit se schůzky za účelem poskytnutí informací o mediaci a posouzení, neplatí-li výjimky, jako je domácí násilí. Očekává se, že se schůzky zúčastní i potenciální odpůrce, pakliže je k tomu vyzván. Pokud žalobce přesto zvažuje žalobu, měl by v žalobním formuláři vyplnit příslušný oddíl a prokázat, že buď je od účasti na takovéto schůzce osvobozen, nebo se jí zúčastnil a mediace se nepovažovala za vhodnou, nebo se mediace uskutečnila, nebyla však úspěšná či se nepodařilo vyřešit všechny otázky.

Další veřejné informační materiály o rodinné mediaci jsou k dispozici na internetových stránkách vlády Spojeného království.

Za účelem mediace je k dispozici právní pomoc a právní poradenství na podporu rodinné mediace. Více informací o právní pomoci, včetně toho, zda můžete být způsobilí pro právní pomoc, je uvedeno na těchto internetových stránkách.

Povolání rodinného mediátora

Povolání rodinného mediátora podléhá samoregulaci a existuje řada členských organizací, k nimž mediátoři patří. Tyto členské organizace zastupuje „zastřešující“ organizace – Rada pro mediaci v rodinných sporech (Family Mediation Council, FMC). Rada byla zřízena za účelem harmonizace norem pro rodinnou mediaci v Anglii a Walesu a zastupuje své členské organizace a osoby působící v oblasti rodinné mediace při jednáních s vládou.

Rodinní mediátoři pocházejí z různých prostředí, včetně právních, terapeutických a sociálních služeb. Různé členské/akreditační organizace mají vlastní soubory norem odborné přípravy a profesních norem, které obsahují požadavky na odbornou přípravu. Byla zřízena Rada pro standardy mediace v rodinných sporech (Family Mediation Standards Board, FMSB), jejímž úkolem je monitorovat a regulovat standardy členských organizací Rady pro mediaci v rodinných sporech v oblasti rodinné mediace.

Rada pro mediaci v rodinných sporech je nevládní subjekt, který hraje ústřední úlohu mezi svými členskými organizacemi, což jsou nevládní organizace/sdružení a zakládající členové Rady. K nejvýznamnějším patří:

• Skupina pro ADR (ADR Group)

• Asociace rodinných mediátorů (Family Mediators Association)

• National Family Mediation

• Sbor mediátorů (College of Mediators)

• Resolution

• Právnická společnost (Law Society)

Akreditovaného rodinného mediátora můžete vyhledat na internetových stránkách Rady pro mediaci v rodinných sporech.

Pomocí nástroje „Find a Local Mediator“ můžete vyhledat místního mediátora ve své oblasti.

Mediační řízení v rodinných věcech

Rodinná mediace je zcela dobrovolný proces a v Severním Irsku se v současné době nevyžaduje, aby před podáním žaloby soudu bylo uváženo řešení sporu prostřednictvím mediace. Soudy však mediaci podporují a ve vhodných případech vybízejí k jejímu využití. I když postup, který se má použít, není stanoven zákonem, soudy pravděpodobně umožní odročení jednání v případech, kdy se zdá, že by problémy mohly být vyřešeny prostřednictvím mediace. Strany se mohou rovněž obrátit na soud za účelem stanovení vykonatelnosti zprostředkované dohody stejně, jako by se jednalo o rozhodnutí soudu.

V některých případech je k dispozici veřejné financování. Agentura pro právní služby Severního Irska (Legal Services Agency Northern Ireland) uhradila v některých případech náklady na mediaci z prostředků určených na právní pomoc a Ministerstvo zdravotnictví, sociálních služeb a veřejné bezpečnosti poskytuje v současnosti finanční prostředky na mediaci v rodinných sporech před zahájením soudního řízení. Další informace jsou uvedeny na internetových stránkách Family Support Northern Ireland.

Povolání rodinného mediátora

Stát nereguluje odbornou přípravu a akreditaci. Povolání podléhá samoregulaci a požadavky na kvalifikaci a praxi se u přidružených profesních organizací liší. Další informace lze získat na internetových stránkách poskytovatelů a v informační brožuře o alternativách soudního řízení v Severním Irsku (Alternatives to Court in Northern Ireland), která je k dispozici na internetových stránkách NI Direct.

Povolání rodinného mediátora

Skotská vláda podporuje využívání alternativního řešení sporů (ADR), včetně mediace, při řešení rodinných sporů, ačkoli v případě domácího násilí není mediace vhodná. Rodinná mediace je obecně dobrovolný proces. Ve Skotsku neexistuje povinnost využít alternativní řešení sporů nebo mediaci, třebaže v případě projednávání rodinné věci u soudu může soudce požádat o mediaci.

Chcete-li ve Skotsku vymáhat obsah mediační dohody, lze využít kterýkoli z těchto postupů:

• Můžete se obrátit na soud Court of Session nebo soud Sheriff Court a požádat soud, aby s ohledem na zprostředkovanou dohodu uplatnil svou pravomoc. To znamená, že soud využije svých pravomocí ke změně mediační dohody na soudní rozhodnutí.

• Alternativně mohou být „průkazné“ písemné dohody zaevidovány za účelem výkonu v rejstříku Books of Council and Session nebo v Sheriff Court Books. Průkazným dokumentem je dokument, který splňuje formální požadavky k tomu, aby se považoval za podepsaný, aniž by se vyžadoval důkaz. Pravidla týkající se průkazných dokumentů jsou obsažena ve skotském zákoně o požadavcích na písemnosti z roku 1995 (Requirements of Writing (Scotland) Act 1995). Za účelem evidence dohody v rejstříku Books of Council and Session je třeba se obrátit na správce skotských rejstříků.

Je-li dohoda zaevidována za účelem výkonu, stává se dokument úřední listinou.

Dohody, které byly potvrzeny soudem nebo zaregistrovány jedním z výše uvedených postupů, mohou být vykonatelné v ostatních členských státech EU.

Informace o mediaci ve Skotsku jsou uvedeny na internetových stránkách Skotské mediační sítě (Scottish Mediation Network).

Vnitrostátní právní předpisy týkající se rodinné mediace

Jelikož neexistuje povinnost využít v rodinných sporech mediaci, je k dispozici relativně málo vnitrostátních právních předpisů.

Nicméně skotský zákon o dokazování v občanskoprávním řízení (rodinná mediace) z roku 1995 (Civil Evidence (Family Mediation) (Scotland) Act 1995) obsahuje ustanovení o nepřípustnosti informací o tom, co se stalo během rodinné mediace, jako důkazu v občanskoprávním řízení ve Skotsku.

Rodinná mediace je dobrovolný proces. Soudy na Gibraltaru podporují mediaci v případech, kdy existuje reálná možnost, že mediace pomůže stranám vyřešit nebo zmenšit jejich rozpory. K dispozici jsou různí právníci, kteří jsou kvalifikovanými mediátory. Lze je pověřit mediací v rodinných sporech. Rovněž tým pro rodinu a děti v rámci sociálních služeb může uskutečnit mediaci se stranami, které soudy odkázaly na tyto služby. Neexistují žádné právní předpisy upravující rodinnou mediaci.

Nejsou k dispozici internetové stránky, na nichž by byl uveden seznam rodinných mediátorů, ani internetové stránky poskytující informace o rodinné mediaci či mediaci obecně.