Tato stránka poskytuje informace o nákladech soudního řízení v Litvě.
Rodinné právo – svěření dětí do péče
Rodinné právo – výživné na dítě
Výše odměny závisí na druhu požadovaného výkonu a počtu jeho opakování. Některé náklady na výkon jsou fixní; některé činí 60 LTL za hodinu a některé vycházejí z procenta hodnoty majetku, na který se výkon rozsudku vztahuje.
Fixní náklady stran v občanskoprávním řízení
Náklady řízení v občanskoprávních sporech se skládají z kolkovného a dalších nákladů: zastupování, doručování soudních písemností, odměna znalců, osvědčující osoby / svědkové, výkon atd. Kolkovné je v některých případech stanoveno občanským soudním řádem a je fixní. Náklady řízení jsou stanoveny v části VIII občanského soudního řádu (Civilinio proceso kodeksas).
Fáze občanskoprávního řízení, ve které musí být fixní náklady sporných stran uhrazeny
Kolkovné se obvykle platí před podáním žaloby/návrhu soudu.
Fixní náklady stran v trestním řízení
V trestním řízení nejsou pro sporné strany žádné fixní náklady.
Fixní náklady stran v ústavním řízení
Ústavní řízení jsou bezplatná, nejsou však dostupná široké veřejnosti.
Zákon nestanoví žádnou takovou přímou povinnost.
Náklady v občanskoprávních řízeních jsou stanoveny v části VIII občanského soudního řádu.
Více informací je dostupných v připojené zprávě Litvy o Studii transparentnosti nákladů (950 Kb)
.
Informace jsou dostupné v angličtině.
Více informací je dostupných na internetové stránce: Postup soudní mediace.
Podle litevských právních předpisů existují dva druhy státem zaručené právní pomoci:
Všichni občané Litevské republiky, občané jiných členských států Evropské unie, jiné fyzické osoby, které oprávněně pobývají v Litvě nebo členských státech, a jiné osoby vymezené v mezinárodních smlouvách, jejichž signatářem je Litva, jsou způsobilí pro získání primární právní pomoci bez ohledu na výši jejich příjmu.
Všichni občané Litevské republiky, občané jiných členských států Evropské unie a jiné fyzické osoby oprávněně pobývající v Litevské republice a jiných členských státech mohou žádat o poskytnutí sekundární právní pomoci. Aby mohl žadatel získat sekundární právní pomoc, jeho majetek a roční příjem by neměly překročit úrovně majetku a příjmu stanovené vládou v zákoně, který upravuje státem zaručenou právní pomoc.
Při posuzování chudoby se proto používá systém obvyklé prahové hodnoty (maximální výše, pod kterou je žadatel považován za chudého).
Nárok na právní pomoc
Použijí se dvě úrovně majetku a příjmu stanovené vládou. Majetek a příjem žadatelů by neměly překročit první popř. druhou úroveň stanovenou zákonem. Kromě toho by roční čistý příjem žadatele (za posledních dvanáct měsíců) neměl překročit první popř. druhou úroveň příjmu stanovenou litevskými právními předpisy.
Chudoba není jediným kritériem používaným k určení způsobilosti žadatele získat sekundární právní pomoc.
Nárok na právní pomoc první úrovně je stanoven, pokud roční příjem žadatele nepřesahuje 8 000 LTL (2 318,8 EUR) plus 3 000 LTL (869,6 EUR) na každou vyživovanou osobu. Nárok na právní pomoc druhé úrovně je stanoven, pokud roční příjem žadatele nepřesahuje 12 000 LTL (3 478,2 EUR) plus 4 400 LTL (1 275,3 EUR) na každou vyživovanou osobu. Povinnosti žadatele vůči jeho závislým osobám nejsou pro účely posuzování chudoby zohledňovány.
Rozsah sekundární právní pomoci, s přihlédnutím k majetku a příjmu žadatele, je zaručen a hrazen státem takto:
Stát musí zaručit a hradit 100 % nákladů na sekundární právní pomoc poskytnutou osobám stanoveným v článku 12 tohoto zákona (viz níže). Tyto náklady jsou hrazeny bez ohledu na majetek a příjem žadatele. Výjimkou jsou osoby (uvedené v čl. 12 šestém pododstavci zákona), které mohou s majetkem a příjmem volně disponovat. Tyto osoby jsou zařazeny do druhé úrovně. Zde stát zaručí a uhradí 50% nákladů na sekundární právní pomoc.
Některé skupiny osob jsou způsobilé pro získání sekundární právní pomoci bez ohledu na úrovně majetku a příjmu stanovené vládou (podle článku 12 zákona o státem zaručené právní pomoci):
Soud musí znalcům uhradit ušlý výdělek – v práci nebo z jejich obvyklého zaměstnání – za každý den, který musí strávit u soudu. Je jim vyplácena odměna za provedení příslušného posouzení a poskytována náhrada veškerých výdajů spojených s dostavením se k soudu, dopravou a ubytováním, spolu s dietami. Strana, která podává návrh na předvolání znalců, musí předem složit jistotu ve výši stanovené soudem. Pokud návrh na předvolání znalce (znalců) předkládají obě strany, skládají jistotu rovným dílem. Jistota se skládá na zvláštní účet soudu.
Pokud v případech stanovených litevským občanským zákoníkem (Lietuvos Respublikos civilinis kodeksas) nebo jinými zákony soud předvolá svědky (liudytojai) a znalce (ekspertai) z vlastního podnětu, musí být náklady uhrazeny ze státního rozpočtu. Může to zahrnovat nařízení posoudit nebo provést ohledání místa události.
Při určování výše jistoty musí být přihlédnuto k výši budoucích nákladů. Soud znalcům uhradí dané částky, jakmile splní své povinnosti. Soud musí také uhradit znaleckým ústavům provedení posouzení na základě faktury předložené po provedení posouzení. Tyto částky budou hrazeny ze zvláštního účtu soudu vedeného v bance podle místa soudu. Není-li složena žádná jistota, musí být částky náležející znalcům a znaleckým ústavům proplaceny ze zvláštního účtu soudu a uhrazeny stranou, proti které byl rozsudek vynesen, nebo stranami v poměru k výši uspokojených a zamítnutých nároků. Ministerstvo spravedlnosti stanoví maximální výše těchto nákladů.
Soud poskytuje překladatelům náhradu za ušlý výdělek – způsobený jejich nepřítomností v práci nebo obvyklém každodenním zaměstnání – za každý den, který musí strávit u soudu. Překladatelům musí být uhrazena jejich překladatelská práce a poskytnuta náhrada výdajů, které jim vznikly v důsledku dostavení se k soudu, dopravy a ubytování, spolu s dietami. Strana, která předkládá soudu dokumenty a požaduje jejich překlad do cizího jazyka, musí předem složit jistotu ve výši stanovené soudem.
Soud musí překladatele platit z prostředků státního rozpočtu vyhrazených pro tyto účely, s výjimkou částek hrazených překladatelům za překlad soudních dokumentů předložených stranami do cizího jazyka. Náklady na tlumočnické/překladatelské služby během soudního jednání musí být hrazeny ze státního rozpočtu. Ministerstvo spravedlnosti stanovilo maximální výši těchto výdajů.
Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.