Divorce and legal separation

National information concerning Regulation No. 1259/2010

General information

The European Union has set itself the objective of developing an area of freedom, security and justice, by adopting measures relating to judicial cooperation in civil matters having cross-border implications. At the same time, increasing the mobility of citizens within the internal market calls for more flexibility and greater legal certainty.

Council Regulation (EU) No 1259/2010 of 20 December 2010 implementing enhanced cooperation in the area of the law applicable to divorce and legal separation (called Rome III Regulation) provides citizens with appropriate outcomes in terms of legal certainty, predictability and flexibility, protects weaker partners during divorce disputes and prevents 'forum shopping'. This also helps avoiding complicated, lengthy and painful proceedings.

More specifically, Regulation (EU) No 1259/2010 allows international couples to agree in advance which law would apply to their divorce or legal separation as long as the agreed law is the law of the Member State with which they have a closer connection. In case the couple cannot agree, the judges can use a common formula for deciding which country's law applies.

This Regulation does not, on the other hand, apply to the following matters: the legal capacity of natural persons; the existence, validity and recognition of a marriage; the annulment of a marriage; the name of the spouses; the property consequences of the marriage; parental responsibility; maintenance obligation and trusts and successions. It also does not affect the application of Regulation (EC) No 2201/2003 concerning jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in matrimonial matters and the matters of parental responsibility.

It is an instrument implementing enhanced cooperation between the participating Member States. The enhanced cooperation allows a group of at least nine Member States to implement measures in one of the areas covered by the Treaties within the framework of the Union’s non-exclusive competences. According to Article 331 TFEU, the non-participating Member States keep the right to join the established enhanced cooperation in progress.

The European e-Justice Portal provides you with information concerning the application of the Regulation.

Enhanced Cooperation

On 12 July 2010, the Council adopted Decision 2010/405/EU authorizing enhanced cooperation in the area of the law applicable to divorce and legal separation between Belgium, Bulgaria, Germany, Spain, France, Italy, Latvia, Luxembourg, Hungary, Malta, Austria, Portugal, Romania and Slovenia.

As a consequence, the mentioned 14 participating Member States adopted Council Regulation (EU) No 1259/2010, which became applicable on 21 June 2012.

On 21 November 2012, the Commission adopted Decision 2012/714/EU confirming the participation of Lithuania in enhanced cooperation in the area of the law applicable to divorce and legal separation. That Decision foresees that Regulation (EU) No 1259/2010 shall apply to Lithuania from 22 May 2014.

On 27 January 2014, the Commission adopted Decision 2014/39/EU confirming the participation of Greece in enhanced cooperation in the area of the law applicable to divorce and legal separation. That Decision foresees that Regulation (EU) No 1259/2010 shall apply to Greece from 29 July 2015.

On 10 August 2016, the Commission adopted Decision (EU) No 2016/1366 confirming the participation of Estonia in enhanced cooperation in the area of the law applicable to divorce and legal separation. That Decision foresees that Regulation (EU) No 1259/2010 shall apply to Estonia from 11 February 2018.

Please select the relevant country's flag to obtain detailed national information.

Related link

ARCHIVED European Judicial ATLAS website (closed on 30 September 2017)

Last update: 21/10/2019

This page is maintained by the European Commission. The information on this page does not necessarily reflect the official position of the European Commission. The Commission accepts no responsibility or liability whatsoever with regard to any information or data contained or referred to in this document. Please refer to the legal notice with regard to copyright rules for European pages.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Belgie

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

V belgických právních předpisech neexistuje žádný zvláštní formální požadavek týkající se dohody o volbě rozhodného práva podle čl. 7 odst. 2 až 4 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Pokud jde o požadavky na určení rozhodného práva, belgický zákoník o mezinárodním právu soukromém stanoví v čl. 55 odst. 2 bodě 3, že musí být provedeno při prvním jednání u soudu (Loi du 16 juillet 2004 portant le Code de droit international privé, Mon. b., 27 juillet 2004, vig. 1er octobre 2004).

Poslední aktualizace: 28/07/2017

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Německo

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Podle německého práva (čl. 46 písm. d) bod 1) EGBGB) musí být dohoda o volbě rozhodného práva podle čl. 7 odst. 2 až 4 nařízení (EU) č. 1259/2010 osvědčena notářským zápisem. Ustanovení čl. 127 písm. a) občanského zákoníku se použije obdobně.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Podle německého práva (čl. 46 písm. d) bod 2) EGBGB) si mohou manželé zvolit rozhodné právo podle čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 1259/2010 až do skončení jednání soudu prvního stupně.

Poslední aktualizace: 16/10/2015

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Estonsko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Podle § 641 odst. 2 a 3 zákona o rodinném právu mohou manželé uzavřít dohodu o rozhodném právu ve věcech rozvodu v souladu s nařízením Rady (EU) č. 1259/2010 osobně formou notářského zápisu, nebo rozhoduje-li se o rozvodu v soudním řízení, takový notářský zápis nahrazuje podání návrhu žaloby, v němž je určen příslušný soud.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Podle § 641 odst. 4 zákona o rodinném právu mohou manželé uzavírat a upravovat uvedené dohody kdykoliv do doby, než je žádost o rozvod přijata notářem nebo v rámci soudního řízení, a to až do uzavření předběžného řízení nebo uplynutí lhůty pro podání návrhů v rámci písemné části řízení.

Poslední aktualizace: 07/01/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Řecko

V návaznosti na oznámení předložené naším státem potvrdila Evropská komise svým rozhodnutím ze dne 27. 1. 2014 (L23/41) účast Řecka na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky založené nařízením (EU) č. 1259/2010 („Řím III“).

V souladu s výše uvedeným rozhodnutím se nařízení (EU) č. 1259/2010 použije v Řecku ode dne 29. července 2015.


Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

V řeckém právním řádu neexistují zvláštní vnitrostátní předpisy upravující formální požadavky dohod o volbě rozhodného práva podle čl. 7 odst. 2 až 4 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

V řeckém právním řádu neexistují zvláštní vnitrostátní předpisy upravující možnost určit rozhodné právo podle čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Poslední aktualizace: 17/09/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Španělsko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Podle čl. 7 odst. 2 a 4 nařízení (EU) č. 1259/2010 stanoví španělské právo na dohody o volbě rozhodného práva tyto dodatečné formální požadavky: volba rozhodného práva musí být potvrzena buď formou úřední listiny (před notářem) nebo úředního dokumentu (documento auténtico, tj. datovaný dokument podepsaný oběma manželi, o němž nejsou pochybnosti, ačkoli nemá formu notářské listiny).

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Podle španělského práva nemohou manželé určit rozhodné právo před soudem v průběhu soudního řízení.

Poslední aktualizace: 12/03/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Upozorňujeme, že výchozí francouzština verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Francie

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Aby byla dohoda o volbě rozhodného práva platná, stanoví nařízení tři podmínky formální platnosti: dohoda musí být vyhotovena písemně, datována a podepsána oběma manželi.

Členským státům však nařízení dává možnost stanovit pro tento akt dodatečné formální požadavky a upřesňuje způsob, jakým se v závislosti na situaci manželů uplatňují.

Francouzské právo neobsahuje žádné ustanovení o formálních podmínkách pro platnost dohody o volbě rozhodného práva ve věcech rozvodu nebo rozluky. Francie proto neučinila prohlášení, které požaduje čl. 17 odst. 1 písm. a).

Manželé se mohou obrátit na odborníka, který jim dle jejich názoru nejlépe pomůže tuto záležitost objasnit.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Dohodu o volbě práva rozhodného pro rozvod či rozluku lze uzavřít a pozměnit kdykoli, nejpozději však v okamžiku zahájení řízení u soudu.

Pokud tak stanoví právo místa soudu, mohou manželé rovněž určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení (čl. 5 odst. 2 a 3).

Ve francouzském právu není tato možnost výslovně stanovena. Z tohoto důvodu Francie neučinila prohlášení, které požaduje čl. 17 odst. 1 písm. a).

Poslední aktualizace: 02/12/2016

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Lotyšsko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Lotyšské právo nestanoví žádné další formální požadavky týkající se dohody o volbě rozhodného práva kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Lotyšské právo neumožňuje určení rozhodného práva před soudem v průběhu řízení.

Poslední aktualizace: 06/02/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Lucembursko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Lucembursko v současnosti nestanoví žádné dodatečné formální požadavky.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Lucembursko nestanoví možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení.

Poslední aktualizace: 23/04/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Maďarsko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Na dohodu o volbě rozhodného práva se nevztahují žádné další požadavky nad rámec požadavků uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Nejzazší lhůta, kdy si manželé mohou zvolit rozhodné právo, je v přípravné fázi řízení, a to v termínu stanoveném soudem.

Poslední aktualizace: 04/01/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Rakousko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Rakouské právo nestanoví žádné dodatečné formální požadavky na dohodu o volbě rozhodného práva podle čl. 7 odst. 2 až 4 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Podle rakouského práva (§ 11 odst. 3 IPRG) si mohou manželé zvolit rozhodné právo podle čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 1259/2010 i před soudem v průběhu řízení, pokud je volba vyjádřena jasně a ne jen implicitním chováním.

Poslední aktualizace: 07/08/2017

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Portugalsko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Žádné informace ke sdělení.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Žádné informace ke sdělení.

Poslední aktualizace: 08/08/2019

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky - Rumunsko

Ustanovení čl. 7 odst. 2 až 4 – Formální požadavky týkající se dohod o volbě rozhodného práva

Neexistují žádné další formální požadavky týkající se dohody o volbě rozhodného práva kromě těch v čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 1259/2010.

Ustanovení čl. 5 odst. 3 – Možnost určit rozhodné právo před soudem v průběhu řízení

Podle rumunského práva si manželé rovněž mohou určit rozhodné právo pro rozvod i po podání návrhu k soudu, nejpozději však do zahájení prvního jednání u soudu, ke kterému byli manželé předvoláni.

Poslední aktualizace: 16/10/2015

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.