Úřad státního zastupitelství je státní úřad, který spadá do kompetence Ministerstva spravedlnosti. Skládá se ze dvou úrovní: Nejvyššího státního zastupitelství (nadřízený úřad státního zastupitelství) a čtyř okresních státních zastupitelství.
Působnost Nejvyššího státního zastupitelství se vztahuje na celé území Estonska a působnost okresních státních zastupitelství koresponduje s působností policejních prefektur. V čele Nejvyššího státního zastupitelství stojí nejvyšší státní zástupce, který je jmenován do úřadu na funkční období pěti let, a to estonskou vládou na návrh Ministerstva spravedlnosti po vyslechnutí výboru pro právní záležitosti Estonského parlamentu.
Každý rok během jarní schůze parlamentu předkládá nejvyšší státní zástupce ústavnímu výboru parlamentu zprávu o plnění úkolů státního zastupitelství během předešlého kalendářního roku.
V čele okresních státních zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce, který je rovněž jmenován do funkce ministrem spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce na období pěti let.
Celkem existuje v Estonsku osm druhů státních zástupců: nejvyšší státní zástupce, vedoucí státní zástupci, státní zástupci a pomocní státní zástupci na Nejvyšším státním zastupitelství a vedoucí státní zástupci, vyšší státní zástupci, zvláštní státní zástupci, okresní státní zástupci a pomocní státní zástupci na úřadech okresního státního zastupitelství.
Viz zákon o státním zastupitelství.
Podle zákona o státním zastupitelství:
Státní zastupitelství plní úkoly, které mu ukládá zákon o státním zastupitelství, nezávisle.
Státní zástupce vede trestní řízení a usměrňuje vyšetřující orgán při shromažďování důkazů a rozhoduje o podání obžaloby na základě zjištěných skutečností.
Podle zákona o státním zastupitelství:
Nejvyšší státní zastupitelství:
Soudce musí být estonským občanem, který dokončil státně akreditovaný právnický vzdělávací program (ekvivalentní vzdělání ve smyslu čl. 28 odst. 22 estonského zákona o vzdělávání) nebo má srovnatelnou zahraniční kvalifikaci, ovládá estonský jazyk na pokročilé úrovni, je morálně bezúhonný a má schopnosti a osobní vlastnosti nezbytné pro práci soudce. Soudci jsou do svého úřadu jmenováni doživotně. Ministr spravedlnosti nemá vůči soudcům žádné řídicí nebo disciplinární pravomoci. Soudce může být z úřadu odvolán pouze na základě pravomocného soudního rozhodnutí. Soudce může svůj úřad vykonávat do věku 67 let, jeho funkční období lze však prodloužit.
Soudcem nemohou být jmenovány tyto osoby:
Každý, kdo dokončil odbornou justiční přípravu nebo kdo je z povinnosti absolvovat tuto přípravu osvobozen, a složil justiční zkoušku, může být jmenován soudcem okresního nebo správního soudu. Odbornou justiční přípravu nemusí absolvovat osoba, která pracovala nejméně dva roky jako advokát nebo státní zástupce (nikoliv však jako pomocný státní zástupce) bezprostředně předtím, než složila justiční zkoušku, nebo osoba, která vykonávala dříve funkci soudce, pokud od jejího opuštění úřadu soudce neuplynulo více než 10 let.
Každý, kdo je zkušeným a uznávaným právníkem a složil justiční zkoušku, může být jmenován soudcem oblastního soudu. Osoba, která pracovala jako soudce bezprostředně před případným jmenováním, nemusí justiční zkoušku absolvovat.
Zkušený a uznávaný právník může být jmenován soudním radou Nejvyššího soudu.
Soudci jsou jmenováni v otevřeném výběrovém řízení.
Soudce nesmí mít jiný pracovní poměr než výkon úřadu soudce s výjimkou akademických a výzkumných činností. O veškerých svých pracovních poměrech nad rámec výkonu úřadu musí soudce informovat předsedu soudu. Jakýkoliv jiný pracovní poměr nesmí ohrozit plnění úředních povinností nebo nestrannost soudce při výkonu spravedlnosti. Soudce nesmí být poslancem parlamentu nebo členem místního či obecního zastupitelstva, členem politické strany, zakladatelem, jednatelem, členem řídicích či dozorčích orgánů společnosti, ředitelem pobočky zahraniční společnosti, insolvenčním správcem, členem věřitelského výboru, nuceným správcem nemovitého majetku nebo rozhodcem ve sporu.
Soudce lze z funkce odvolat pouze soudním rozhodnutím. Soudce soudu prvního či druhého stupně lze během jeho funkčního období trestně stíhat pouze na návrh Nejvyššího soudu zasedajícího v plénu se souhlasem prezidenta republiky. Soudní rady Nejvyššího soudu lze během jejich funkčního období stíhat pouze na návrh ministra spravedlnosti se souhlasem většiny estonského parlamentu.
Požadavky na soudce, odbornou justiční přípravu a povinnosti soudce stanoví zákon o soudech.
Povolání soudce upravuje zákon. Všichni soudci estonských soudů na společném zasedání (en banc) přijali etický kodex. Více informací lze nalézt na stránkách estonských soudů a Nejvyššího soudu.
Úlohou soudce je výkon spravedlnosti v souladu s ústavou a právními předpisy, na základě nichž soudce rozhoduje o spravedlivém řešení pro strany soudního sporu. Soudce rozvíjí právo prostřednictvím výkladu právních předpisů a zkoumáním.
Soudce plní své úřední povinnosti nestranně bez ohledu na své vlastní zájmy a dodržuje služební zájmy i mimo svou profesní činnost. Soudce se musí chovat bezúhonně v rámci své profesní činnosti i mimo ni a musí se zdržet jednání, které by mohlo poškodit dobrou pověst soudu. Soudce nesmí prozradit informace, které získá při neveřejném soudním jednání nebo při jednáních, jejichž cílem je dosáhnout smíru. Povinnost zachovávat mlčenlivost platí neustále, a to i po odchodu soudce do důchodu. Soudce musí dohlížet na uchazeče o funkci soudce, uchazeče o funkci pomocného soudce a vysokoškolské stážisty, kteří vykonávají svou justiční praxi. Každý soudce dohlíží současně nejvýše na dva uchazeče o funkci soudce, uchazeče o funkci pomocného soudce nebo vysokoškolské stážisty. Soudce musí pravidelně rozvíjet své odborné znalosti a dovednosti a účastnit se odborné přípravy.
Soudce ze zákona získává řadu sociálních záruk, mimo jiné plat, odměny, soudcovský důchod, dovolenou, taláry a další sociální záruky.
Plat soudce stanoví zákon o platech úředníků jmenovaných estonským parlamentem a prezidentem republiky. Kromě tohoto platu soudci dostávají další odměny v závislosti na odpracovaných letech: 5 % platu od pátého roku, 10 % platu od desátého roku, 15 % platu od patnáctého roku.
Soudcovský důchod sestává ze starobního důchodu, speciálního důchodu, invalidního důchodu a pozůstalostního důchodu pro rodinné příslušníky. Soudcovský důchod se nevyplácí během pracovního poměru ve funkci soudce. Pokud je penzionovaný soudce zaměstnán v jiném zaměstnání, je mu vyplácen plný soudcovský důchod bez ohledu na jeho výdělek. Soudcovský důchod se nevyplácí soudcům, kteří byli zbaveni úřadu kvůli disciplinárnímu provinění nebo byli odsouzeni za úmyslný trestný čin. Soudcovský důchod je odebrán soudcům, kteří spáchali trestný čin maření výkonu spravedlnosti.
Starobní důchod se vyplácí soudci, který byl zaměstnán jako soudce po dobu nejméně 15 let a který dosáhl věku odchodu do důchodu. Soudci mají rovněž nárok na starobní důchod, pokud ztratí 100, 90 nebo 80 % své pracovní způsobilosti po 15. roce výkonu funkce soudce, i když nedosáhli věku odchodu do důchodu. Soudci, kteří dosáhli věku odchodu do důchodu, mají nárok na starobní důchod po deseti letech práce soudce, pokud ztratí 100, 90 nebo 80 % pracovní způsobilosti. Starobní důchod soudce činí 75 % posledního platu.
Speciální důchod ve výši 75 % posledního platu soudce je vyplácen soudcům, kteří byli zaměstnáni jako soudce po dobu nejméně třiceti let.
Soudce, který se stane trvale zdravotně nezpůsobilý pro výkon funkce během svého zaměstnání jako soudce, má nárok na invalidní důchod. Invalidní důchod soudce činí 75 % posledního platu soudce v případě 100% ztráty pracovní způsobilosti, 70 % posledního platu v případě 80–90% ztráty způsobilosti a 30 % posledního platu v případě 40–70% ztráty pracovní způsobilosti.
Pokud soudce zemře, důchod pro pozůstalé činí 30 % posledního platu soudce a vyplácí se každému rodinnému příslušníku, který má nárok na pozůstalostní důchod, přičemž celkově lze vyplácet nejvýše 70 % posledního platu soudce.
Soudce má nárok na celkem 49 kalendářních dnů dovolené v případě soudce soudu prvního nebo druhého stupně a na 56 kalendářních dnů dovolené v případě soudního rady Nejvyššího soudu. Soudce nemá nárok na další dovolenou podle zákona o veřejné službě.
Přísedící se podílejí na výkonu spravedlnosti u okresních soudů pouze ve věcech týkajících se trestných činů prvního stupně. Přísedící má při výkonu spravedlnosti stejné postavení, práva a povinnosti jako soudce. Přísedící může být jmenován maximálně na dobu čtyř let a musí být estonským občanem a být plně svéprávný ve věku mezi 25 a 70 lety, s trvalým bydlištěm v Estonsku, se znalostí estonštiny na pokročilé úrovni a s vhodnými morálními vlastnostmi nezbytnými pro výkon funkce přísedícího. Přísedící nemůže být jmenován na více než dvě funkční období za sebou.
Tyto osoby nesmí být jmenovány přísedícími: osoba, která byla odsouzena za trestný čin, osoba, jež se nachází v osobním bankrotu, osoba, která je nezpůsobilá ze zdravotního hlediska, osoba, která má po dobu kratší než jeden rok trvalé bydliště (tj. adresu uvedenou v registru obyvatel) v oblasti místního zastupitelství, které sestavuje seznam kandidátů na funkci přísedících, osoba, která pracuje pro soud, státní zastupitelství, policii, pro ozbrojené síly, jako advokát, notář, exekutor, osoba, která je členem estonské vlády, obecního nebo městského zastupitelstva, prezidentem republiky, poslancem parlamentu, hejtmanem. Osoba, která byla obviněna z trestného činu, nemůže být jmenována přísedícím v trestním řízení.
Úloha přísedícího je v podstatě zastupovat při výkonu spravedlnosti názor běžného člověka, který vnímá soudní řízení více z lidského než z právního hlediska. Za volbu uchazečů o pozici přísedících jsou zodpovědné rady místních samospráv.
Asistent soudce je soudní úředník, který plní povinnosti stanovené zákonem. Asistent soudce je nezávislý, avšak musí plnit pokyny soudce v rozsahu stanoveném zákonem. Asistent soudce je oprávněný provádět zápisy v rejstřících (např. v katastru nemovitostí, obchodním rejstříku) a vydávat nařízení upravující vedení rejstříků, včetně příkazů ukládajících sankce. Asistent soudce může provádět zrychlená řízení pro platební rozkaz. Omezení pro výkon úřadu platná pro soudce platí rovněž pro asistenty soudce.
Každá osoba může být jmenována asistentem soudce, pokud dokončila státem akreditovaný právnický vzdělávací program (ekvivalentní vzdělání ve smyslu čl. 28 odst. 22 estonského zákona o vzdělávání) nebo má srovnatelnou zahraniční kvalifikaci, ovládá estonský jazyk na pokročilé úrovni, je morálně bezúhonná a dokončila odbornou přípravu pro práci asistenta soudce a složila justiční zkoušku pro asistenta soudce. Každá osoba, která nedokončila odbornou přípravu pro asistenta soudce, ale dokončila odbornou justiční přípravu, nebo je od povinnosti absolvovat tuto přípravu osvobozena, a složila zkoušku pro asistenty soudce nebo justiční zkoušku pro soudce, může být jmenována asistentem soudcem.
Asistentem soudce nemohou být jmenovány tyto osoby: osoby odsouzené za trestný čin, osoby, jež byly zbaveny z úřadu soudce, notáře, soudního překladatele nebo exekutora, osoby, jež byly vyloučeny z Estonské advokátní komory, osoby, jež byly propuštěny z veřejné služby z důvodu disciplinárního provinění, osoby, jež se nachází v osobním bankrotu, osoby, jimž oprávnění vykonávat auditorskou činnost bylo odňato, vyjma na žádost auditora, osoby, jimž bylo odňato oprávnění působit jako patentový zástupce, vyjma na základě žádosti patentového zástupce, osoby, jež byly zbaveny úřadu soudce pro nezpůsobilost vykonávat úřad – po tři roky od jmenování do úřadu.
Asistenti soudce jsou jmenováni v otevřeném výběrovém řízení.
Požadavky na asistenty soudce stanoví zákon o soudech.
Soudní úředník je zaměstnanec soudu, který se buď nezávisle, nebo pod dohledem soudce účastní přípravy a projednávání případů v rozsahu stanoveném zákonem upravujícím soudní řízení. Soudní úředník má pravomoc vykonávat tytéž činnosti a přijímat tatáž rozhodnutí jako asistent soudce nebo jiný zaměstnanec soudu podle zákona upravujícího soudní řízení. Soudní úředník je při výkonu svých povinností nezávislý, avšak musí plnit pokyny soudce v rozsahu stanoveném zákonem.
Požadavky na soudní úředníky jsou tytéž jako požadavky na asistenty soudce. Místo soudního úředníka je obsazeno prostřednictvím veřejného výběrového řízení.
Soudním úředníkem nesmí být jmenovány tyto osoby: osoby, které byly odsouzeny za úmyslný trestný čin, osoby, které byly odsouzeny za úmyslný trestný čin proti státu bez ohledu na zahlazení, osoby, jimž bylo odňato oprávnění působit jako soudní úředník na základě pravomocného soudního rozhodnutí, osoby, které jsou nejbližšími příbuznými nebo partnery osoby, jež přímo dohlíží na práci soudního úředníka.
Kromě soudních úředníků (371 Kb)
a asistentů soudce
(373 Kb)
patří mezi další soudní zaměstnance ředitelé soudů
(367 Kb)
a soudní úředníci
(364 Kb)
.
Mezi advokáty patří advokáti a advokátní koncipienti.
Advokáti jsou členy Estonské advokátní komory a jejich činnost je upravena zákonem o advokátní komoře. Členem Estonské advokátní komory se může stát každý, kdo splňuje požadavky stanovené zákonem o advokátní komoře a složil advokátní zkoušku.
Estonská advokátní komora je samosprávné profesní sdružení založené za účelem poskytování právních služeb v soukromém i veřejném zájmu a ochrany profesních práv advokátů. Estonská advokátní komora dohlíží na profesní činnost svých členů a na to, zda dodržují požadavky profesní etiky. Estonská advokátní komora rovněž organizuje profesní odbornou přípravu advokátů a poskytování státní právní pomoci. Prostřednictvím svých členů zajišťuje Estonská advokátní komora poskytování státní právní pomoci.
Estonská advokátní komora vystupuje prostřednictvím svých orgánů. Patří mezi ně valná hromada, rada, předseda, revizní komise, čestný (kárný) soud a komise pro posuzování profesní způsobilosti.
Advokát má oprávnění:
Advokátní koncipienti mají oprávnění advokátů v mezích stanovených zákonem.
Advokátní koncipienti nejsou oprávněni vystupovat jako rozhodce nebo zprostředkovatel v řízení podle zákona o smírčím řízení. Nemají oprávnění zastupovat nebo obhajovat klienty před Nejvyšším soudem, nestanoví-li zákon jinak. Asistent advokáta nesmí vystupovat jako insolvenční správce.
Advokátní koncipient může poskytovat právní služby pouze pod dohledem advokáta, svého školitele.
Při poskytování právních služeb jedná advokát nezávisle a v souladu s právními předpisy, právními akty a rozhodnutími přijatými orgány Estonské advokátní komory, požadavky na profesní etiku advokátů, osvědčenými postupy a svým svědomím.
Informace poskytnuté advokátovi jsou důvěrné. Advokát nebo zaměstnanec estonské advokátní komory nebo právní kanceláře, který je vyslýchán jako svědek, nesmí být vyslýchán nebo požádán, aby podal vysvětlení k záležitostem, o kterých se dozvěděl v rámci poskytování právních služeb.
Datová média spojená s poskytováním právních služeb advokátem jsou nedotknutelná.
Výkon profesních povinností advokátem nesmí vést k jeho ztotožňování s klientem nebo soudním případem klienta.
Advokát nesmí být zadržen, nesmí u něj být provedena prohlídka ani nesmí být vzat do vazby z důvodů vyplývajících z jeho profesní činnosti, s výjimkou případů, kdy se tak stane na základě rozhodnutí okresního nebo oblastního soudu. V advokátní kanceláři, prostřednictvím níž advokát poskytuje právní služby, nesmí být provedena prohlídka z důvodů vyplývajících z profesní činnosti advokáta.
Seznam advokátů a právních kanceláří a další užitečné informace lze nalézt na internetových stránkách Estonské advokátní komory. Funkce „najdi advokáta“ však umožňuje nalézt advokáta v celé Evropské unii.
Neexistují žádné další databáze kromě výše uvedených databází.
Profesní činnost právních poradců není v Estonsku zákonem regulována.
Všichni notáři v Estonsku mají stejné pravomoci. Profesi notářů upravuje zákon o notářích. Regulace a správa profesní činnosti notářů spadá do odpovědnosti Ministerstva spravedlnosti a notářské komory. Notářská komora je právnická osoba ve smyslu veřejného práva a jejími členy jsou všichni úředně jmenovaní notáři. Mezi úkoly, za které je komora zodpovědná, patří monitorování, zda notáři vykonávají svou profesní činnost svědomitě a řádně, harmonizace notářských profesních činností, organizace odborné přípravy, jakož i služeb pro uchazeče o pozici notáře, správa a vývoj elektronického informačního systému pro notáře a poskytování pomoci Ministerstvu spravedlnosti při vykonávání dohledu atd. Internetové stránky notářské komory přináší informace o notářích a notářských povinnostech.
Notář je držitelem veřejného úřadu. Je pověřen státem, aby na požádání potvrzoval skutečnosti a události, které mají právní význam, a vykonával další notářské úkony pro účely zajištění právní jistoty.
Notář musí být ve své činnosti nestranný, důvěryhodný a nezávislý. Je povinen zjišťovat skutečné záměry stran transakce a okolnosti nezbytné pro její řádný průběh a vysvětlit stranám různé způsoby uskutečnění transakce a její důsledky.
Notáři vykonávají na vyžádání tyto notářské úkony:
Klient musí notářovi za tyto úkony uhradit odměnu stanovenou v právních předpisech.
Notář může poskytovat tyto služby:
Informace o službách nabízených notáři lze nalézt na internetových stránkách notářské komory. Odměnu za služby notáře si klient a příslušný notář dohodnou před poskytnutím služby.
V Estonsku se jedná o svobodné právnické povolání: soudní exekutoři jednají svým jménem a nesou odpovědnost za svoji činnost. Soudní exekutor musí být při výkonu svých povinností nestranný a odpovědný. Aktivity soudních exekutorů upravuje zákon o soudních exekutorech.
Společná profesní organizace pro soudní exekutory a insolvenční správce, Komora soudních exekutorů a insolvenčních správců, funguje od ledna 2010. Úřední činnosti, dohled nad nimi, disciplinární zodpovědnost a činnost profesního sdružení se řídí zákonem o soudních exekutorech. Úlohou komory je rozvíjet a podporovat svobodná právnická povolání včetně rozvíjení a monitorování dodržování osvědčených úředních a profesních postupů a vypracovávat doporučení pro harmonizaci profesních činností, organizovat odbornou přípravu, rozvíjet informační systémy atd. Komora má také čestný (kárný) soud. Další informace o činnosti komory jsou k dispozici na jejích internetových stránkách.
Profesní povinnosti soudního exekutora jsou:
1. provádět exekuční řízení v souladu s exekučním řádem;
2. doručovat písemnosti v souladu s procesním řádem;
3. pořizovat soupis pozůstalosti a vykonávat správu pozůstalosti v souladu s dědickým zákonem;
4. provádět úřední dražby nad rámec exekučního řízení na žádost soudu nebo správního orgánu.
Odměna soudního exekutora za provádění těchto úředních úkolů je stanovena zákonem o soudních exekutorech.
Služby soudních exekutorů jsou:
Na žádost soukromé osoby může soudní exekutor provádět tyto služby:
1) provádět dražby movitého a nemovitého majetku;
2) doručovat písemnosti;
3) poskytovat právní poradenství a sepisovat listiny, pokud mají potřebné zaškolení podle ustanovení čl. 47 odst. 1 bodu 1 zákona o soudech.
Soudní exekutoři mají právo poskytnutí služby odmítnout.
Podmínky poskytování služeb a odměna se dohodnou písemně s osobou, která o službu žádá. Podmínky a odměna musí být v souladu s dobrou profesionální praxí.
Při poskytování úředních služeb nesmí soudní exekutoři vykonávat práva, která jim byla svěřena zákonem za účelem výkonu jejich profesionálních povinností nebo která vyplývají z jejich úřadu.
Informace o službách poskytovaných soudními exekutory lze nalézt na internetových stránkách komory. Poskytování úředních služeb se dohodne písemně s žadatelem o poskytnutí služby před jejím poskytnutím.
Státní dohled nad úředními povinnostmi soudních exekutorů provádí Ministerstvo spravedlnosti.
Soudní exekutor nese odpovědnost za škodu, kterou způsobil během své profesní činnosti, a to i v případě, že tuto škodu způsobil zaměstnanec jeho úřadu. Pokud nároky na kompenzaci za škodu způsobenou profesionálním úkonem soudního exekutora nelze uspokojit aktivy exekutora nebo jakékoli jiné osoby odpovědné za tuto škodu, nebo pokud nelze tyto nároky uspokojit v plné výši, odpovídá za způsobenou škodu komora. V konečném důsledku odpovídá za jednání soudního exekutora stát. Komora i stát mají právo škodu vymáhat na osobě, která je za ni odpovědná; stát má rovněž právo škodu vymáhat na komoře.
Insolvenční správce je soudem ustanovená osoba, která na základě své role vykonává transakce a další úkony související s konkurzní podstatou a zastupuje dlužníka před soudem ve sporech týkajících konkurzní podstaty. Hlavní povinností insolvenčního správce je bránit práva a zájmy všech věřitelů a dlužníka a zajistit zákonné, rychlé a finančně přiměřené insolvenční řízení. Insolvenční správce vykonává svoje povinnosti osobně. Jako insolvenční správci mohou vystupovat advokáti a jejich vedoucí asistenti, auditoři, soudní exekutoři a osoby pověřené komorou jednat jako insolvenční správci. Seznam insolvenčních správců je uložen u komory. Seznam obsahuje údaje o všech osobách, které mají oprávnění vystupovat jako insolvenční správci, přičemž tento seznam je k dispozici veřejnosti na internetových stránkách komory. Insolvenční správce uvedený v seznamu je povinen zajistit, aby údaje odpovídaly skutečnosti.
Hlavní povinnosti insolvenčních správců:
1) určit nároky věřitelů, spravovat konkurzní podstatu a zorganizovat strukturu a prodej podstaty a uspokojit nároky věřitelů z konkurzní podstaty;
2) určit důvody platební neschopnosti dlužníka a její datum;
3) v případě potřeby zajistit pokračování podnikatelské činnosti dlužníka;
4) v případě potřeby provést likvidaci dlužníka, je-li dlužníkem právnická osoba;
5) poskytovat informace věřitelům a dlužníkům v případech stanovených zákonem;
6) informovat o své činnosti a poskytovat informace týkající se insolvenčního řízení zejména soudu a věřitelskému výboru.
Dohled státu nad činností insolvenčních správců vykonává Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětů nebo jiných zaslaných údajů, které se týkají insolvenčního správce a které nasvědčují tomu, že správce nesplnil své povinnosti. Ministerstvo spravedlnosti má při monitorování činnosti insolvenčního správce právo ověřit si přiměřenost a zákonnost profesní činnosti insolvenčního správce. Ministr spravedlnosti může s insolvenčním správcem, který neplní své povinnosti vyplývající z právních aktů upravující jeho činnost, zahájit disciplinární řízení. Ministr spravedlnosti nemůže zahájit disciplinární řízení s advokáty či vedoucími asistenty advokátů. Má však právo zahájit řízení před čestným soudem advokátní komory.
Činnosti insolvenčních správců kromě státního dohledu navíc monitoruje i věřitelský výbor, schůze věřitelů, soud a komora v rámci jejich oblastí kompetence.
Nezisková organizace Aliance právníků
Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.