Upozorňujeme, že výchozí němčina verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
K dispozici jsou již tyto aktualizované překlady
Swipe to change

Dědická řízení

Rakousko
Obsah zajišťuje
European Judicial Network
Evropská soudní síť (občanské a obchodní věci)

 

Tento informační přehled byl vypracován ve spolupráci s Radou notářů Evropské unie (CNUE).

 

1 Jakým způsobem se vyhotovuje pořízení pro případ smrti (závěť, společná závěť, dědická smlouva)?

Při pořizování závěti je třeba dodržet formální požadavky. Rakouské právo zná následující formy závěti:

  • závěť pořízená veřejnou listinou vydanou notářem či soudem,
  • holografická závěť vlastnoručně pořízená a podepsaná zůstavitelem,
  • alografická závěť (závěť pořízená jinou osobou než zůstavitelem), která musí být pořízena v přítomnosti tří svědků.

Dědickou smlouvu (§ 1249 a násl. rakouského všeobecného občanského zákoníku (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, ABGB)) mohou uzavřít pouze manželé, popřípadě zasnoubené páry, které se skutečně chystají uzavřít manželství, a to ve formě notářské listiny (v souladu s ustanovením §1 odst. 1a zákona o notářských listinách (Notariatsaktsgesetz)). Zároveň se vyžaduje přítomnost dvou svědků či druhého notáře. Prostřednictvím dědické smlouvy, jež musí splňovat formální požadavky platné pro pořízení pro případ smrti, zůstavitel nemůže nakládat s více jak třemi čtvrtinami pozůstalosti. Registrovaní partneři mají v tomto ohledu stejná práva jako manželé a zasnoubení partneři chystající se uzavřít manželství (§ 1217 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

Společnou závěť mohou platně pořídit jen manželé a registrovaní partneři (§ 583 a 1248 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Poznámka: svazek registrovaného partnerství je přístupný pouze osobám stejného pohlaví.

Institut donationes mortis causa (darování osobního majetku učiněné osobou, která očekává brzkou smrt, které se stane účinným až po smrti dárce) je upraven § 956 rakouského všeobecného občanského zákoníku. Darování pro případ smrti může být učiněno prostřednictvím odkazu nebo smlouvy ve formě notářské listiny.

2 Mělo by být pořízení registrováno? Pokud ano, jakým způsobem?

Závěti, dědické smlouvy a smlouvy, jejichž prostřednictvím se neopominutelný dědic vzdává povinného dílu, mohou být zapsány do Rakouského ústředního rejstříku závětí (§ 140b rakouského notářského zákona (Notariatsordnung)), byly-li uloženy do úschovy k notáři, soudu nebo advokátovi. Tento elektronický rejstřík vede Rakouská notářská komora (Österreichische Notariatskammer) a je jediným rejstříkem vytvořeným na základě zákona. Soudy a notáři jsou povinni existenci takových listin rejstříku oznámit (§ 140c odst. 2 rakouského notářského zákona). Smyslem zápisu do rejstříku je usnadnit dohledání pořízení pro případ smrti v průběhu dědického řízení.

3 Existují nějaká omezení svobodného nakládání s majetkem v případě smrti (např. povinný dědický podíl)?

Povinný díl (jenž omezuje volnost zůstavitele nakládat se svým majetkem) činí polovinu zákonného podílu potomka zůstavitele. Nezanechal-li zůstavitel potomky, činí povinný díl jednu třetinu zákonného podílu příbuzného ve vzestupné linii. Povinný díl pozůstalého manžela nebo registrovaného partnera činí polovinu jeho zákonného podílu. Neměl-li neopominutelný dědic se zůstavitelem nikdy blízké rodinné vazby, může být velikost povinného dílu snížena.

Osoby, jimž svědčí nárok na povinný díl, se jej mohou v době před nabytím dědictví vzdát, a to prostřednictvím dohody uzavřené s budoucím zůstavitelem (ve formě notářské listiny).

Povinný díl představuje peněžitý nárok odpovídající hodnotě podílu z pozůstalosti.

Nárok na povinný díl je třeba uplatnit u soudu ve lhůtě tří let (§ 1487 rakouského všeobecného občanského zákoníku). Promlčecí lhůta začíná běžet okamžikem prohlášení o přijetí dle ustanovení § 152 zákona o nesporném řízení (Außerstreitgesetz, AußStrG).

Nároku na povinný díl se lze během zůstavitelova života vzdát. Prohlášení, jímž se neopomenutelný dědic vzdává nároku na povinný díl, musí být učiněno ve formě notářské nebo soudní listiny (§ 551 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

4 Pokud pořízení pro případ smrti neexistuje, kdo dědí a kolik?

Nezanechal-li zůstavitel manžela ani děti, dědí rodiče zůstavitele rovným dílem. Jestliže rodiče zůstavitele zemřeli dříve než zůstavitel, dědí jeho sourozenci.

Nezanechal-li zůstavitel manžela, ale zanechal děti, dědí jeho děti rovným dílem.

Zanechal-li zůstavitel manžela, avšak nikoliv děti, stává se pozůstalý manžel jediným dědicem, jestliže zůstavitel nezanechal nikoho z rodičů, sourozenců či prarodičů.

Zanechal-li zůstavitel manžela i děti, náleží pozůstalému manželovi třetina pozůstalosti a zbytek dědí rovným dílem děti zůstavitele.

Dědictví se v případě registrovaných partnerů řídí stejnými pravidly jako v případě manželů. Neregistrovaní partneři (druzi) dědí pouze v případě, že jim zůstavitel v závěti něco odkázal. Pozůstalý druh je však chráněn rakouským zákonem o nájmu a rakouským zákonem o spoluvlastnictví bytů (Wohnungseigentumsgesetz). V případě, že zůstavitel a jeho druh společně vlastnili byt (společné vlastnictví bytu), přechází podíl zůstavitele na pozůstalého partnera.

Nezanechali-li zůstavitel manžela ani děti, svědčí dědické právo jeho rodičům a jejich potomkům (sourozencům zůstavitele) (§ 735 a § 736 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

Zanechal-li zůstavitel děti, avšak nezanechal manžela, dědí jeho děti rovným dílem (§ 732 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

Zanechal-li zůstavitel manžela i děti, náleží pozůstalému manželovi třetina pozůstalosti a dále ze zákona přednostní odkaz vybavení domácnosti. Dvě třetiny pozůstalosti se rozdělí mezi děti zůstavitele rovným dílem (§ 757 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

Registrovaní partneři mají stejná práva jako manželé (§ 537a rakouského všeobecného občanského zákoníku). Poznámka: svazek registrovaného partnerství je přístupný pouze osobám stejného pohlaví.

5 Který orgán je příslušný:

5.1 v dědických věcech?

Okresní soud (Bezirksgericht) nebo soudní komisař (notář) v postavení soudního orgánu.

Věcnou a územní působnost má okresní soud v místě posledního oprávněného pobytu zůstavitele (poslední bydliště, obvyklé místo pobytu) (§ 105 rakouského zákona o působnosti soudů (Jurisdiktionsnorm, JN) a § 65 a 66 rakouského zákona o soudní příslušnosti). Při vedení dědického řízení okresní soud spoléhá na služby notáře, který vystupuje jako soudní komisař (§ 1 zákona o soudních komisařích(Gerichtskommissärsgesetz, GKG).

5.2 k přijetí prohlášení o odmítnutí nebo přijetí dědictví?

Okresní soud nebo soudní komisař (notář) v postavení soudního orgánu.

5.3 k přijetí prohlášení o odmítnutí nebo přijetí odkazu?

Okresní soud nebo soudní komisař (notář) v postavení soudního orgánu.

5.4 k přijetí prohlášení o odmítnutí nebo přijetí povinného dědického podílu?

Okresní soud nebo soudní komisař (notář) v postavení soudního orgánu.

6 Stručný popis postupu k vypořádání dědické věci podle vnitrostátního práva, včetně vypořádání majetku a jeho rozdělení (včetně informací o tom, zda byl postup k vypořádání dědické věci zahájen soudem, nebo zda jej zahájil jiný příslušný orgán bez návrhu).

Dědické řízení (Verlassenschaftsverfahren) je okresním soudem zahájeno poté, co bylo oficiálně oznámeno nápad dědictví. Příslušným soudem je okresní soud v místě posledního bydliště či obvyklého pobytu zůstavitele. Dědické řízení je vedeno notářem v postavení soudního komisaře a končí vydáním soudního rozhodnutí.

Dědické řízení musí být zahájeno bezprostředně poté, co se soud o smrti zůstavitele dozví (§ 143 odst. 1 zákona o nesporném řízení (Außerstreitgesetz, AußStrG)).

Soudní komisař v rámci dědického řízení identifikuje dědice (§ 797 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

Soudní komisař (§ 1 odst. 2, odst. 2b a odst. 2 bod 2) zákona o soudních komisařích) pořídí soupis pozůstalosti, pokud dědic učiní prohlášení o podmíněném přijetí dědictví (které omezuje míru ručení dědice na hodnotu dědictví, které z pozůstalosti nabude), jestliže některý z dědiců může mít nárok na povinný díl, pokud je některý z dědiců nezletilý nebo musí být právně zastupován z jiného důvodu, jestliže bylo nařízeno oddělení pozůstalosti od majetku dědice, přičemž je třeba vzít v úvahu následného dědice, nebo pokud bylo vytvořeno soukromé dědické společenství, je-li pravděpodobné, že pozůstalost připadne státu jako odúmrť, nebo jestliže o to požádá jiná oprávněná osoba nebo opatrovník pozůstalosti (§ 165 zákona o nesporném řízení).

7 Jak a kdy se člověk stane dědicem nebo odkazovníkem?

Nikdo se nemůže dědictví ujmout svévolně. Aby mohl dědic dědictví zákonně nabýt, musí mu dědictví být oficiálně předáno rozhodnutím soudu pro věci pozůstalostní (Abhandlungsgericht) v rámci tzv. přechodu vlastnického práva (Einantwortung) (§ 797 rakouského všeobecného občanského zákoníku a §177 zákona o nesporném řízení). Majetek může na dědice přejít poté, co bylo dědické řízení skončeno a příslušnými osobami bylo jako důkaz o existenci jejich dědického práva učiněno prohlášení o přijetí dědictví. Okamžikem přechodu vlastnického práva přechází i vlastnictví k nemovitému majetku, tedy ještě v době před provedením zápisu v katastru nemovitostí. Pokud dědicové nepodají žádost o provedení zápisu v katastru nemovitostí v přiměřené době, podá místo nich žádost o zápis soudní komisař.

8 Jsou dědicové odpovědní za dluhy zůstavitele? Pokud ano, za jakých podmínek?

Dědicové za dluhy zůstavitele ručí vším svým majetkem. Byl-li však pořízen soupis pozůstalosti, ručí dědicové za dluhy pouze do výše hodnoty dědictví.

9 Jaké dokumenty a/nebo informace se obvykle vyžadují pro účely registrace nemovitého majetku?

Soudu, který vede katastr nemovitostí (Grundbuchsgericht), je třeba předložit listinu prokazující právní titul. Dědicové musí přiložit rozhodnutí o přechodu vlastnického práva a odkazovníci úřední potvrzení. Kromě těchto listin může být požadováno předložení potvrzení o neexistenci daňového nedoplatku a na základě požadavků právních předpisů platných v jednotlivých provinciích také zvláštní povolení vystavené podle předpisů upravujících nemovitostní transakce, a je-li to relevantní, také doklad o národnosti nabyvatele.

9.1 Je jmenování správce pozůstalosti povinné nebo povinné na vyžádání? Pokud je povinné nebo povinné na vyžádání, jaké kroky je třeba podniknout?

Zákon nepožaduje, aby byl jmenován správce pozůstalosti.

9.2 Kdo je oprávněn vykonávat pořízení pro případ smrti zůstavitele a/nebo spravovat pozůstalost?

Dědic, který je schopen dostatečně prokázat své dědické právo na základě prohlášení o přijetí dědictví, je oprávněn užívat a spravovat zděděný majetek a vystupovat jménem pozůstalosti, ledaže soud pro věci pozůstalostní (Verlassenschaftsgericht) stanoví jinak. Pokud je takových dědiců více, vykonávají toto právo společně, ledaže se dohodnou jinak (§ 810 odst. 1 rakouského všeobecného občanského zákoníku).

9.3 Jaké pravomoci má správce pozůstalosti?

Vykonavatel závěti hraje v rámci rakouského dědického řízení pouze druhotnou roli. Ta se odvíjí od toho, jakým způsobem soud dědické řízení vede, a na postavení soudního komisaře, který dohlíží na to, aby byla splněna poslední vůle zůstavitele. V souladu s ustanovením § 816 rakouského všeobecného občanského zákoníku může zůstavitel v závěti určit osobu odpovědnou za výkon jeho poslední vůle. Rozsah povinností vykonavatele závěti stanoví zůstavitel v závěti. Může se jednat například o dohled nad tím, aby dědic či odkazovník splnil určitou podmínku nebo aby byla pozůstalost rozdělena v souladu s poslední vůlí zůstavitele, nebo nad správou pozůstalosti.

Je-li v rámci obeslání věřitelů pozůstalosti nařízeno ústní jednání (§ 813 až 815 rakouského všeobecného občanského zákoníku), stanoví soudní komisař datum konání tohoto ústního jednání a obešle také vykonavatele závěti (§ 174 zákona o nesporném řízení).

10 Jaké dokumenty se běžně vydávají podle vnitrostátního práva v průběhu nebo na konci řízení o dědictví k prokázání statusu a práv oprávněných osob? Mají specifické důkazní účinky?

Soudní komisař na žádost vystaví oprávněným dědicům úřední potvrzení o jejich oprávnění spravovat pozůstalost (§ 172 zákona o nesporném řízení).

Jakmile byli dědicové, včetně jejich podílů, s konečnou platností určeni a bylo prokázáno splnění ostatních podmínek, soud rozhodne o přechodu dědictví na dědice (§ 177 zákona o nesporném řízení – rozhodnutí o přechodu vlastnického práva). Pro odblokování peněžních prostředků uložených u bankovních institucí postačí ověřená kopie rozhodnutí o přechodu vlastnického práva (§ 179 zákona o nesporném řízení).

Poslední aktualizace: 16/10/2019

Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.